prkalil

.

ženy silněji prožívají bolest, ale lékaři jim to nevěří

dokládají to statistiky a pokusy

kromě toho je pak lékaři hůř léči

(slovo hysterie - ze starověkého Řecka) - předsudky patriarchální společnosti

při návštěvě ordinace s akutními bolestivými potížemi dostávají od lékařů ženy v průměru později tišící medikaci za 65 minut, muži za 47

ženy mají 7 x vyšší pravděpodobnost, že u nich lékař nerozpozná infarkt (jednak proto, že má trochu jiné projevy, než známější mužské, ale i proto, že ho častěji vyhodnotí coby úzkost nebo panickou ataku)

.

Datum: 5.2.2018 Zdroj: Lidové noviny Rubrika: Právo a justice Strana: 15, tazatel Kristián Léko

Po sněmovních a prezidentských volbách posílili nepřátelé liberální demokracie, říká profesor ústavního práva Jan Kysela

* LN Politiku jako ústavní expert i parlamentní pracovník sledujete přes dvacet let, loni jste byl jmenován profesorem ústavního práva. Pamatujete takto napjatou dobu?

Ono je to ošidné. Spousta Římanů si myslela, že nic nemůže být horšího než Tiberius, jenže po něm přišel Caligula... Ale rodící se spolupráce hnutí ANO, komunistů a SPD mi připadá dosti zneklidňující a v současné politické konstelaci se mi zdá, že to o moc horší být nemůže. Jistě by v budoucnu bylo ještě horší, kdyby poměrně pragmatické hnutí ANO v pozici klíčového aktéra nahradilo nebezpečně vyhraněné SPD.

* LN V čem vidíte hlavní riziko?

Hnutí ANO je založeno na rétorice směřující proti politice jako takové - politici jsou mluvkové a korupčníci, a proto je třeba je nahradit "makajícími" profesionály a manažery. To samo o sobě politice úplně nesvědčí, protože ji to hodnotově vyprazdňuje. Je totiž dobré vědět, jakým směrem má to "makání" směřovat. Politika předpokládá výběr z alternativ, oproti tomu vzývání technokratů odkazuje na jedinou správnou cestu, o níž nemá smysl se přít. SPD přináší úplně jiný obraz politiky, než jaký známe z reprezentativních demokracií dnes. Je to politika provozovaná na ulicích, náměstích a u hojně využívaných hlasovacích uren. Místo debaty je preferována aklamace, místo rozumu emoce. Pro obě hnutí je navíc klíčový silný vůdce. Ten nemá kolegy, nýbrž jen ty, kdo jej následují a věří v něj. Všimnout si lze i dopadu SPD na komunisty, jimž odebírá voliče. V reakci na to se dá očekávat jejich radikalizace.

* LN Mohla by kombinace těchto tendencí vést k destabilizaci celého systému?

Podle mě ano, vnímám to jako určitý útok na liberální demokracii. Nepřipadá mi, že dělba a kontrola moci, lidská práva nebo svoboda jednotlivce jsou pro tyto tři strany nějak podstatné. Sporný je i vztah k parlamentní demokracii. Pro SPD je přebytečná a odcizená autentickému lidu. U ANO by měla být omezována, protože zdržuje. Oni nechápou debatu jako výměnu argumentů a hledání kompromisů, ale jen jako žvanění. O zvýšení efektivity jednacího řádu sněmovny se samozřejmě lze bavit, ale to mluvení asi nemůžeme úplně vytěsnit, protože jde o způsob jednání parlamentu. Pro lecjakého autoritáře je však důležité jen řečnění jeho vlastní.

* LN Nakolik v té přeměně systému sehrálo roli znovuzvolení Miloše Zemana prezidentem?

Je zjevné, že kdyby zvolen nebyl, naznačené tendence by to zpomalilo, ne-li dokonce zastavilo. Naopak jeho znovuzvolení je důležité už proto, že proti Miloši Zemanovi byla formulována dlouhá řada velmi závažných výtek povahy ústavní, politické i osobní. A jeho vítězství znamená, že u většiny voličů, byť těsné, mu to prošlo. Miloš Zeman se přitom od svých předchůdců liší v tom, že jeho snaha o extenzi prezidentské role nebyla založena jen na vnímání své vlastní důležitosti, ale byl v tom patrný určitý cíl - podrýt dosavadní politický řád.

* LN Profesor Jiří Přibáň k výsledku prezidentské volby napsal, že jde o konec první české republiky jako ústavního státu s parlamentaristickým režimem a nástup benevolentního autoritářství a "druhé české republiky" s vládou ANO za podpory SPD, KSČM a Hradu. Jsou takto silná slova namístě?

Obávám se, že to není úplně nemístná metafora, byť záleží na tom, jakou druhou republiku máme na mysli. U druhé československé republiky byli Češi sami sobě nepřítelem. Vylila se žluč a řada lidí měla potřebu razantně se vypořádat s masarykovskými ideály, které zklamaly, oč více jim předtím věřili. A i dnes je míra negativních emocí zřetelně vyšší než v minulosti, také se mnozí distancují od celého polistopadového vývoje. Paní poslankyně Gajdůšková se zmiňovala, že na mítinku ve Zlíně jí kdosi s úsměvem sdělil, že až se poměry změní, tak ona bude viset. Na to jsme zvyklí nebývali a řekl bych, že podobné výjevy bychom na podzim 1938 viděli také. Na posun systému ale lze pohlížet i neutrálněji. Druhá italská republika v 90. letech měla být pokusem o lepší vládnutí, o odstranění zablokovaného politického systému založeného na klientelismu, kde sehrávala roli korupce.

* LN Jak by to mohlo být u nás?

Mohla by to být kombinace obojího. Mění se atmosféra a mohou se změnit i způsoby vládnutí. V ústavě se nemusí změnit ani písmeno, ale jinak se definují vztahy. Najednou tu bude mocenský blok kolem premiéra a prezidenta a jim věrných politických stran a ekonomických skupin, který bude ovládat sněmovnu i vládu. Je pak otázkou, jakým směrem vyrazí. A vidíme-li jako jeho hlavní tváře Miloše Zemana, Andreje Babiše, Tomia Okamuru a komunisty, tak je evidentní, že jejich vysněnou formou politického života není liberální demokracie, nýbrž východní inspirace - u někoho Orbán, u jiného Putin.

* LN Můžete popsat, jak by mohlo dojít ke změně systému i bez přepisování ústavy?

Těžko se vydáme maďarskou cestou, protože není k dispozici ústavní většina, alespoň ne v Senátu. Pokud by u nás mělo dojít ke změně režimu, tak se půjde polskou cestou. V ní je změna ústavy jednak nemožná, ale také vlastně zbytečná, protože stejného cíle lze dosáhnout jejím obcházením, či dokonce obsahovým vytunelováním. Pokud ovládnete instituce, které na naplňování ústavy dohlížejí, tak ústava může být jako nepotřebná zavřena do skříně.

* LN Hovoří se i o ústavních změnách. Miloš Zeman má heslo aktivního občanství, hovoří o volební povinnosti a přímé demokracii. Co to je za směr?

Miloš Zeman si pod aktivními občany zjevně nepředstavuje ty, kteří ho vypískali pomocí červených karet, nebo ty, co přišli v dobách opoziční smlouvy na statisícové demonstrace na Václavské náměstí, ale spíše své podporovatele, kteří jsou po jeho soudu málo slyšet. Není to samoúčelné, on se snaží aktivovat část společnosti, která je chronicky politicky pasivní, protože jí stávající politický systém nevyhovuje. A pokud takto naladěné lidi dostanete k volbám, tak to asi nezvedne preference Straně zelených, ale spíše politikům jako Tomio Okamura.

* LN Ten se s prezidentem ve svých vizích ústavních změn překrývá hlavně akcentem na přímou demokracii. Nakolik by mohlo velmi široce pojaté obecné referendum narušit systém?

U nás zatím nedošlo k propojení představ o referendu s představami o silném prezidentovi, který vzešel z přímé volby. Jde o takzvaný plebiscitní césarismus, který má kořeny v napoleonské Francii a hojně se vyskytuje v zemích Latinské Ameriky. Silná hlava státu tam obchází politickou reprezentaci a přímo se obrací na lid pomocí referenda. Pokud by referendum mohla iniciovat poměrně malá skupina voličů, tak by se hybatelem mohl stát prezident nebo jemu nakloněné spolky a strany. Pomocí referend by pak mohl tlačit na parlament, případně jej obcházet. Aktuálně největší problém bych viděl v tom, že pokud máte společnost rozdělenou, a to dost těsně, tak zavedením referenda to rozdělení jen stvrdíte a umožníte těsné většině válcovat těsnou menšinu, neboť kompromis z povahy věci není možný. Navíc se mi zdá, že úplně mizí aspirace na věcnou diskusi. Má-li stejnou váhu zjevný blud jako pravda a rozhodují-li se voliči čistě pocitově, tak opravdu chceme, aby lidé v referendu rozhodovali o zásadních věcech?

* LN Okamura navíc chce, aby šlo v referendu hlasovat o čemkoli - například o vystoupení z EU.

Myslet si, že je něco bez dalšího správné jen proto, že to chce lid, mi připadá pošetilé. Oproti minulosti je navíc znát, že argumenty pro referendum se proměnily. Zatímco dříve bylo chápáno jako instrument, který zdokonalí demokracii, tak dnes je vnímáno spíše jako nástroj, jak prosadit určité změny, které by v parlamentu neměly šanci projít.

* LN Posledním výrazným reformním aktérem je Andrej Babiš, který chce řídit stát jako firmu. Je problematický i způsob, jakým postupuje po volbách? Mám tím na mysli to, že se nechce dělit o moc a prosazuje jednobarevný menšinový kabinet.

To souvisí s něčím obecnějším, a to se vzýváním efektivity. Té jistě neslouží dlouhé žvanění nebo koaliční kompromisy, proto je účelné vládnout tak, že budu soustřeďovat veškerou moc a budu ji rychle vykonávat. Ale nevím, zda je to obrázek každé firmy... Efektivita jistě není bezvýznamná, ale není to přece jediná kvalita rozhodování. Není od věci, když se do rozhodování zapojuje širší okruh lidí, protože ani ti nejlepší vůdcové nemohou vědět všechno. Proto existují konzultace a připomínková řízení, aby se mohly sdílet informace a tříbit názory. Proto máme druhé komory parlamentu, s nimiž je spojena příležitost vidět věci jinak, s malým časovým odstupem. Ale pokud toto všechno považujete za veteš a škrtnete to, tak jste jako Alexandr Makedonský, který nebude rozplétat gordický uzel, ale rozetne ho. Je to pak jiný systém, v němž ale vůdce za své akty musí nést maximální odpovědnost, neboť všechno dělá sám. Náš ústavní a politický systém na tento přístup není stavěný, je založený na sdílení moci a odpovědnosti, protože vychází ze zkušenosti se zneužíváním moci a vyhýbáním se odpovědnosti.

* LN Jaký tedy odhadujete vývoj?

Hrozí nám polská cesta. Klíčem je vztah Andreje Babiše i Miloše Zemana k ústavním pravidlům. Ta mají být určitými směrovkami, kudy jít a co dělat. Je-li ale člověk veden zlou vůlí, tak spíše hledá způsob, jak pravidla obejít, nebo je porušuje v naději, že se na to nepřijde. Zvláště u Miloše Zemana je patrné, že pro něj pravidla znamenají pramálo. Do politiky v 90. letech vstoupil nezvykle radikální rétorikou, uzavřel opoziční smlouvu a jako premiér dopředu avizoval, že znovu kandidovat nebude a voliči nad ním tím pádem nebudou moci vynést žádný soud. To jsou tři porušení politických pravidel a konvencí, která Zeman učinil ještě v době, kdy byl mnohými lidmi hodnocen pozitivně. Mohli bychom pak pokračovat třeba způsobem vedení obou prezidentských volebních kampaní, kde došlo k obcházení volebního zákona. Jsem přesvědčen, že premiér a prezident by měli pravidla akceptovat, a ne hledat skuliny. Zemanovi i Babišovi je společné ignorování řádu, jemuž by měli sloužit. Nadřazují mu momentální osobní zájem. Proto může být Andrej Babiš jako trestně stíhaný člověk v čele vlády a hlásat, že to je celé koupené, protože je mu úplně jedno, jak jeho slova dopadají na důvěryhodnost něčeho, co ho osobně přesahuje - politického a ústavního řádu republiky.

Čerstvý profesor ústavního práva * Třiačtyřicetiletý Jan Kysela byl loni prezidentem jmenován profesorem ústavního práva. Je vedoucím katedry politologie a sociologie Právnické fakulty UK. * Vedle akademické kariéry je od poloviny 90. let činný i jako pracovník českého parlamentu. Je dlouholetým tajemníkem stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury.

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/valka-dezinformace-fake-news/r~7bfb35b23bb311e7886d002590604f2e/?utm_source=atlasHP&utm_medium=newsbox&utm_content=recombee1&utm_term=position-2

https://www.youtube.com/watch?v=wv2PGM4qu0s

http://www.ceskatelevize.cz/porady/11127654944-cechoslovaci-v-gulagu/215562265430001-represivni-aparat/

Je neděle a v centru Ria de Janeiro je sucho a teplo.
V bufetu, kam se střídavými úspěchy chodívám už skoro dvacet let, sedí pár lidí. Nejhlasitější jsou dvě ženy a muž v rohu místnosti.
Sednu si ke stolu, objednám si pivo a vezmu si mobil, že napíšu něco o lásce.
"Jak je možný, že tady sedíš, piješ pivo a spousta lidí v Brazílii má hlad!" uslyším křik. S překvapením zjišťuji, že jsem to já, kdo je adresátem výkřiku. Ženy se zvedají ze židlí a vrhají se na mě.
"Dojč?" Vysvětluji, odkud jsem.
"To tvoje Německo, to se potápí!" "Německo se nepotápí, jeho ekonomika posledních osm let jenom roste. A nejsem z Německa..." "A co ty všichni teroristi!" "Němci se s nima vypořádaj." "Lidi jako ty si myslí, že sem přijdou a my před váma roztáhnem nohy!" "To by mě nenapadlo." "Brazílie se potápí, kvůli vám, imigrantům!" "Si nemyslím, že se Brazílie potápí. Až se vypořádá se současným korupčním problémem, ekonomika se zlepší. Co s tim mají společného imigranti?" "Ty seš debil! Vrať se do Sýrie!" Jsou všude. Jsou multikulturní. Voliči Zemana, Babiše a v místní verzi Jaira Mesiáše Bolsonara. Proslavil se výrokem, že pokud by jeho syn byl homosexuál, bylo by lepší, kdyby zemřel, nebo že vojenská diktatura byla to dobré v historii země a měla jedinou vadu - víc mučila, než zabíjela.
V současnosti je Bolsonaro druhý nejoblíbenější brazilský politik.
Životem uvláčené shluky jeho voličů, kterým imponují katastrofické scénáře v kombinaci s konspiračními teoriemi a zbloudilou národní hrdostí, se už připravují na prezidentské volby v příštím roce. Argumenty a data jsou pro tyhle figury nepřátelská rétorika, kterou vyvracejí pohledem do strany a kroucením hlavou. S pozitivním programem na tyhle lidi nechoďte.
Chtějí krev.
Občas se přede mnou objeví takový člověk a vykřikne ukřivděným hláskem: Snad ještě můžu vyjádřit svůj názor! A řekne něco o imigrantech, kteří nás přicházejí okrádat o naši práci, o náš život a v tom nejstrašnějším případě o naše národní hodnoty, a to celé přikoření snůškou konspiračních stupidit. Přít se s dotyčným nejde.
Říkám mu potom: Jasně, vyjádři svůj názor, ale jdi s tím třeba na záchod. Tyhle věci prosím tě nedělej přede mnou.

Datum: 7.8.2017; Autor: Ivan Derer; Zdroj: Respekt; Rubrika: Civilizace 

https://www.youtube.com/watch?v=hjZTIootFOU

https://www.pirati.cz/

https://www.youtube.com/watch?v=5OILKhHN7VI

z rozhovoru zpřed 11 roky (LN, Alena Plavcová) (úryvek uveden v dnešních LN)

Kolik soch jste za svůj život zahodil?

  No... bohužel málo. Asi čtyři. Ale už dávno, ještě zamlada. U jedné mě to skoro mrzí. Byla to moje jediná nefigurativní socha, takový úkrok stranou. I kdybych ji nevystavoval, mohl jsem se na ni aspoň dívat.

Potřeboval jste, aby vám ženy stály modelem?

  Mám je v oku, modely neužívám. Jen jednou, to je tak třicet let, mi kolegyně malířka dohodila profesionální modelku z Akademie. Byla tady dvakrát. Ale vůbec nepochopila, co od ní potřebuju!  Víte, pro mě je důležitý to naklonění mých soch, takové zadržení pohybu. Nebyl to složitej pohyb, jen takové nahrbení, ale ona se furt stavěla jinak. Navíc bez přestání mluvila. A taky jsou tu velikánský okna a naproti bylo učňovské truhlářské středisko. No a potom, upřímně řečeno, byl jsem ještě trochu mladší a ten ženský akt na mě působil samozřejmě vzrušivě.

---------

Vyslýchala vás Státní bezpečnost?

  To jo. Často. Byl jsem předvoláván nejdřív kvůli Janu Palachovi a pak znovu kvůli Janu Zajícovi, kromě Palachovy masky jsem dělal taky jeho náhrobek na Olšany a pak i Janu Zajícovi. Kolem toho Palacha se ještě drželi zpátky, nekřičeli na mě. Po Janu Zajícovi bývaly výslechy ostřejší.

---------

Co si myslíte o Milanu Knížákovi?

  Já ho znal dost dobře, protože se naše cesty po revoluci trochu proplétaly. Setkali jsme se taky, když se ucházel o rektorování na Akademii, podporoval jsem ho a nelituju toho. Měl mnoho nepřítel, ale myslím, že rektoroval docela dobře. Ono tam bylo potřeba vyhazovat a to dělal důsledně, on si ochotně dělá nepřítele. I jako ředitele Národní galerie ho chválím, to byla bažina, kde se málo pracovalo, a on je štika. (...) Já myslím, že není dobrý umělec, a on mě za to nenávidí. Nejdřív mě zařadil do expozice současného umění a pak mě zase vyřadil. Skončil jsem v depozitáři.

---------

Pocta Josefu Toufarovi

https://www.youtube.com/watch?v=LYR2wPrF8Ss

http://www.hutka.cz/new/html/poprava.html

Petra Kvitova tým potvrdil dvojnásobný mistr major bude hrát ve dvouhře ženských remíza na Roland-Garros.

Petra Kvitova bude její dlouho očekávaný návrat k tenisu na Roland-Garros v roce 2017.

České, na vedlejší kolej, protože udržení zranění na její hraní rukou v strašném útoku nožem u ní doma v Prostějově, potvrdil v pátek, že by zpochybnění hliněné soud Grand Slam v Paříži.

Název Kvitová se objevilo ve dvouhře ženských kreslit jako No.15 osivo dříve v pátek; ona byla vypracována čelit americký Julia Boserup v prvním kole.

..

"Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby, nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů. Ale na základě své osobní zkušenosti jsem stejně silně přesvědčen, že jen čas dovolí objektivně zhodnotit to, co se děje v těchto dnech v Jugoslávii a dopad na NATO."

Václav Havel v rozhovoru pro Le Monde, 29. dubna 1999

https://www.youtube.com/watch?v=2kdMSlpf4gU

Patočka

https://www.youtube.com/watch?v=UkNL-wvtaPU