prkalil

Geislerová

Za Babiše opravdu bylo líp (ale ne jeho zásluhou). Jak hezky formuloval Karel Schwarzenberg v rozhovoru pro včerejší LN:

"Vláda Andreje Babiše utrácela jako ožralý švýcarský důstojník, kasička je prázdná a ekonomika v krizi. Tady je každá vláda v těžké situaci. Podle mého názoru měl ne tento týden (rozhovor probíhal před středečním projevem premiéra Petra Fialy – pozn. red.), ale už dávno premiér vystoupit a říci: řeknu vám pravdu, jsme ve velmi svízelné situaci, všechny rezervy minulá vláda utratila, světová konjunktura je v háji, je tu válka na Ukrajině, asi nás čeká ještě jedna podzimní vlna covidu, musíme si uvědomit, že jsme opravdu údolí slz, všichni budeme méně vydělávat, jak zaměstnanci, tak podniky, a tímto obdobím si musíme projít a vydržet to."

"Dnešek! Můj nejoblíbenější den!"

(jeden z jeho filozoficky laděných citátů)

"To jazz, or not to jazz, there is no question!"

cililink

& pro knihomoly a zvídavce

Probudili jsme se, když už bylo skoro pozdě

Klub Rusko

Jak to bylo v Čečně

Putin nemůže mít právo veta

Mohl být velký otec zakladatel

V nonstopu Lastura déšť stéká z rýn,

z nonstopu Lastura nese mě mladý skin,

chlastali jsme zase, než se pes přišel pro Andrease.

Ráno poví,

že nám staví krunýř křišťálový,

že bylo dobře a bude hůře,

když rozezní se v Lastuře.

V nonstopu Lastura déšť stéká z rýn.

Vědomé regulování - vypínač stresu: dechová technika 4-7-8, která přepíná tzv. bloudivý nerv - počítejte pomalu do 4 při nádechu nosem, do 7 (znovu od 1) se zadrženým dechem a do 8 (znovu od 1) s výdechem ústy. Tři kola vás zaručeně navrátí do pravěkého klidu (neb v době digitální se ocitáme permanentně ve stavu lehké až střední stresové pohotovosti, což působí kaskádu zdravotních potíží). 

.

Úvod | Web | LadislavNovak.cz

Jako čeření na vodě

se obyčejné řetězící se myšlenky

(toto chci a toto nechci)

objevují znenadání.

Umíš-li však osvobozovat myšlenky,

jakmile se objeví,

nemají se čeho chytit, a tak mizí.

Toto je rozhodující bod, který je nutné pochopit.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1131721572-babylon/420236100152022/video/797072

“Pan prezident včera prohlásil, že cesta předsedy Senátu na Tchaj-wan byla „klukovská provokace“. Já si nemohu pomoci, ale byl jsem zvyklý na to, že se ústavní činitelé vzájemně takovýmito výrazy obvykle nečastovali. Je to nejen otázka zdvořilosti, ale také je to otázka vysoce politická. Není dobré, když jeden ústavní činitel vědomě svými výrazy podrývá úctu k jiné ústavní instituci. Ale dnes se všecko mění a tyto manýry přispívají k celkovému úpadku našich státních institucí.
Zajímavé na tom ještě je, že se k tomu prezident vyjádřil až teď, kdy je očividné, že cesta pana Vystrčila měla ohromný úspěch. Opravdu na Tchaj-wanu zabodoval a všichni, kteří se na cestě tak či onak podíleli, jsou z této cesty nadšeni. Jestli se tu ovšem neprojevuje jistá žárlivost a závist, že pan Vystrčil zaznamenal větší úspěch, než kdy měl na svých cestách pan prezident. Doufám, že tomu tak není, ale podle vyjádření prezidenta v dnešním rozhovoru se tato myšlenka docela vtírá.
Prezident se dále vyjádřil, že už nebude zvát předsedu Senátu na setkání nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice. Jaké to bude ovšem setkání ústavních činitelů, když na ně není zván ten druhý nejvyšší? A k čemu jsou vlastně setkání, na nichž je předem vyžadován stejný názor? Místo, aby to byla opravdu intenzivní diskuse nad zahraničně politickými tématy, v níž se důkladně proberou různé názory a na jejich základě se dojde k nějakému výsledku. Když předem vyloučím toho, kdo má odlišný pohled, je celá diskuse zcela nesmyslná.
Proto se ptám, k čemu tato setkání jsou, když je na nich předem vyžadováno pouze odkývání prezidentova názoru?”
Karel Schwarzenberg

https://dingoandthedealphins.bandcamp.com/album/dingo-3

.

Neexistuje skladba, ke které bych cítil to, co k Rybovce. Důvody by mohly být zřejmé - táta zpíval ve sboru, na Rybovku v jeho podání jsem chodil odmalička, znám ji téměř nazpaměť, mám v textu oblíbené pasáže (když popisují Ježíška a zpívají, "jak milostné" má "očičky", nebo jak se kapela, o které mše vypráví, rozhoduje, co dítěti zahraje: "Naštymujte hudby jasné, ať nám to jde všecko krásně, jenom řádně do toho, hrajme, co je slušného!"), klasickou hudbu mám rád, sbory obzvláště. Příběh se mi taky líbí - už od začátku, kdy mladý pasák budí staršího a ten nadává, jak se celý den v potu tváře lopotil a proč mu ten tenor nedá spáti, ale pak i on uslyší moldánkový jemný hluk a uvidí, jak měsíc plápolá a rozhodne se vzbudit všechnu chasu, vzít hudební nástroje a děťátku zahrát. To se mi mimochodem líbí hrozně moc, že sice pro Vykupitele berou nějaké dary (ty jim "Tomek poveze"), ale že mu hlavně nesou darem hudbu, a že jsou pak nervózní ohledně repertoáru, tím jsou mi Janek, Jožka, Ferda, Kuba i další muzikanti moc sympatičtí.
Ale to všechno nevysvětluje, proč ve mně Česká mše vánoční vyvolává zcela neklasické a nemšovité pocity, že bych měl přibližně v místě, kdy začnou zpívat "aleluja", vyskočit ze sedačky, běžet do kotle, hrozit, házet řepou, hrát na imaginární elektrickou kytaru a tancovat pogo. Protože, nemůžu si pomoct, Missa solemnis Festis Nativitatis D. J. Ch. acomodata in linguam bohemicam musicam - que redacta per Jac. Joa. Ryba má strašný koule.
Jistě chápete, že s tímto nastavením pro mě každoroční návštěva Rybovky znamená poměrně velký stres. A pro mé okolí také. Metodu bezhlučného zpěvu, myslím, zvládám. Ale spoludirigování, zmítání tělem a krouživému pohybu zaťatou pěstí na znamení toho, jak skvěle se muzika valí dopředu a graduje, se zatím vyvarovat nedokážu. V pondělí na Kladně se mi prý sopranistka z pódia smála, říkali mi. Nevím, protože jsem měl zavřené oči. Jednou se mi podařilo objevit předvedení Rybovky, při němž bylo povoleno zpívat s sebou, ale kostel byl bohužel plný cizinců, kteří nejen že nezpívali, ale hlasitě na mě syčeli, takže jsem se nedostal ani ke Gloria.
Jediné, co mě rozesmutňuje, je, že radost a láska lze hudbou posílat časem jenom dopředu. A opačným směrem to nejde. Jakube Šimone Jane Rybo, jsi pro mě víc než John Lennon a Frank Zappa dohromady. Love, peace a respekt, chlape.

Tomáš Baldýnský

Zabití v srpnu 1969 (KSČ se neomluvila):

Bohumil Siřínek - 14 (zastřelen)
František Kohout - 18 (zastřelen)
Vladimír Kruba - 19 (zastřelen)
Danuše Muzikářová - 18 (zastřelena)
Stanislav Velehrach - 28 (zastřelen)
Bohuslava Mazná - 27 (zabita neosvětleným bojovým transportérem s ozbrojenci)

Vichřice

(...)

Každý den vstávám do hluboké tmy,

rozsvěcím světlo prvý v celé čtvrti,

jak příval bahna v prudké povodni,

valí se moje dni, kosti mi drtí

Kde sílu brát,

když pramen vysychá,

poslední kapky saju,

písek skřípe v zubech,

jen úsměv udržet,

jen zvládnout ještě dýchat,

jen zvládnout zpříma stát,

když vítr kvílí v dubech

Vichřice řádí,

stromy se v noci lámou

a není klid se schoulit jen a spát

ne, nejde usnout

a noční hrůzou samou

nechat se pozřít, sevřít, ovládat

Každý den vstávám

a plaším noční můry

těžké je rozsoudit,

co mi ten sen chtěl říct,

jsem jako smrk,

co červ ho zbavil kůry,

z dutiny vysypal se prach

a uvnitř nic

Nečekám zázrak,

jen zkouším ještě stát,

než poryv větru příští

vyvrátí můj kořen...

Jsem

Jsem kopytník, pošťák i kára,

jsem prosezená židle z umakára,

jsem pivoda, běs a pito,

natahuji báseň na kopyto.

Tam venku

Nepůjdu fronty stát,

nečekej na mě v kině!

Tam venku číhá stát,

ta věčně nenažraná svině.

Ritern poetce Jeleně Čirič

Poetka sedí zpola nahá

ve stínu lodžie (a víno nepije!).

U nohou leží jí horká Praha.

Tys o tom napsal báseň, génie!

Ritern Šánovi Šantrochovi

Z jablka Evina našel jsem slupku,

divný mám z toho teď pocity v pupku.

Vysílen zpívám své ó, sole mio!

Ozvěna nižádná, jen větry vyjou...

Ritern Sašovi Gr.

To by tak hrálo, starej klátile,

zde vzkvetlou neposečeš pšenku, 

dej pryč své pracky zbloudilé

a netvař se tak sladce rozmile,

zastrč si zpátky krovky košile

a padej hledat radši jinou mřenku,

než po tě mrsknu mobilem

a připíšu ti čárku na účtenku.

https://www.youtube.com/watch?v=-H0VdOVnfDQ