prkalil

Ja v tej Hrubéj Vrbce tam je dobre,

šenkujú tam víno v každém domě.

Darmo dávajů, nic nežádajů, 

enem peníze.

A v téj Hrubéj Vrbce na kopečku,

dostal jsem tam facku pro děvečku.

Ale né hrubě, enem po hubě,

dostal jsem tam dvě.

..

miss Petra Kvitova!

..

..

http://www.youtube.com/watch?v=rKSInoRXHew

z letošního Světa knihy

http://www.youtube.com/watch?v=S3fTw_D3l10

..

http://www.janmikulka.com/

Při osvobozenecké válce zemřelo v první bitně 250 imperialistů, ve druhé pak 80. Kolik jich zemřelo dohromady?

http://www.youtube.com/watch?v=VF1jYAQr-FU

..

http://www.citygalleryprague.cz/cs/web/guest/vystavy/-/vystavy/vystava/135960

Íf

colorado

http://www.cannabiscup.com/

"Tak sedím před zákopem velení, na slunci. Déšť, který nás bez přestání zkrápěl dva dny, nyní ustal a svět by měl vypadat nádherně. To, co však opravdu vidím, se nedá ani vylíčit. Zákopy, části vybavení, oblečení (nejspíš zakrvácené), munice, nářadí, čepice atd. jsou všude. Nebozí zastřelení kluci leží všemi směry. Všude jsou stejně drsné, děsivé a nelítostné stopy bitev a války. Mám toho po krk. (...) Těžká palba z pušek a dopady granátů. První obětí je můj kůň, jehož zasáhla střela do hlavy."

- to psal 26letý kapitán James Paterson na podzim roku 1914. Prvního listopadu téhož roku zemřel. Zápisky z jeho deníku a z deníků všech vojáků jednotek Spojeného království (psali si je povinně) jsou postupně digitalizovány a zveřejňovány na webu Britským Národním archivem. Celkem to bude 1,5 milionu stránek. Ke stému výročí vypuknutí první světové války. Už nežije žádný voják - přímý pamětník.

Když se občas běduje, kam to lidstvo spěje, a že je nenapravitelné, a že zničí samo sebe - měl by se ten termín upřesnit na chlapstvo. Války a spol. jsou mužský vynález.

Úplné knižní třepání

Datum: 12.12.2013 Autor: JAN REJŽEK Zdroj: Lidové noviny 

Ty vole, teď ještě zase Lidovky pořádaj tu anketu vo bichli roku. Ty vole, já se úplně třepu, abych tam nemusel hlasovat. Výsledky budou čtrnáctýho v Orientaci, vole. Teď já mám ještě nějakej voběd, pak mám večeři, takže já jsem ve strachu, že to nestihnu. Vůbec se mi do toho nechce, ty vole. Ale jak to nenahlásím, tak jsem u Lidovek v prdeli.

Takto jsem si nedávno pro sebe mumlal, veden příkladem již světově proslaveného slovníku oduševnělého inženýra, Zemanova odborníka a premiéra této země Jiřího Rusnoka. Ale abych nevypadal jako právě zmíněný buran, nakonec jsem tři tituly vybral a v sobotu se budu "úplně třepat", jak ti mí favoriti dopadli. Jak je již mou tradicí, dnes vám s lítostí předestřu, kdo se mi při vší vůli do závěrečné trojky nakonec nevešel.

V terénu tuzemské prózy jsem zahanbeně opožděně, ale rád docenil Rybí krev rodáka Jiřího Hájíčka a české debuty talentovaných exulantů, jako je Karel Fořt, Z New Yorku do pekla a zpět či Pavel Hak s Vomito negro. Z poezie pak posmrtnou sbírku Ivana Martina Jirouse Úloža, Jaroslava Erika Friče Psáno na vodu palbou kulometnou, v jiném žánru Kritiky a glosy nedávno zvěčnělého Zbyňka Hejdy, ba i Návrat do Čech Ivana Diviše.

Angloamerická jazyková sféra mě letos obohatila Stolem v koutě kanadského Cejloňana Michaela Ondaatjeho, debutem Američana Adama Rosse Pan Burák, rovněž prvními díly Angličanky Amandy Hodgkinsonové Britannia Road 22, Ira Kevina Mahera Pole a londýnské Australanky M. L. Stedmanové Světlo mezi oceány. Pokud jde o zavedené prozaiky, září mezi nimi sbírka jižanky Flannery O'Connorové Všechno, co se povznáší, se musí setkat a zámořští mistři Jonathan Franzen se Svobodou a Jeffrey Eugenides se Sebevraždami panen.

Pomyslné evropské unii spisovatelů dle mého soudu vévodil až teď přeložený debut mého milého Rakušana Josefa Winklera Syn člověka a próza Sdělovat skutečnost, jako by nebyla aneb Zuřivé výbuchy andělů plus jeho skvělý krajan Arno Geiger a Starý král ve vyhnanství. Ve slovenském originále jsem si vychutnal Poviedky Pavola Rankova a v překladu Krátké prózy předčasně zesnulého Jána Hoštaje. Dále Nedotknutelné Slovince Feriho Lainščeka, Kino Lika Chorvata Damira Karakaše, Čas ztracených holubic finsko-estonské Sofi Oksanen, Nahoře je ticho Nizozemce Gerbranda Bakkera a jeho krajana Hermana Kocha s velice drtivou Večeří.

Nejvtipnější svazek roku? Brit Justin Cartwright: Peníze těch druhých. Nejlepší paměti či životopis? Josefa Forbelského Svět se mnou, svět beze mě, Bedřicha Utitze Kaleidoskop mého století či Křesťanova monografie Zdeňka Nejedlého - politik a vědec v osamění. Nejlepší comics: Thomas Bernhard: Staří mistři s Mahlerovými kresbami. Nejlepší detektivka, krimi, thriller? Naschvál žádný módní Seveřan! Dubliňanka Jane Caseyová a její debut Beze stopy.

Závěrem letmého přeletu nad literárním hnízdem předvídám, že knihou roku se příště stoprocentně stanou memoáry Andreje Babiše, ale napřed je musí někdo sepsat. Nejlíp Martin Komárek na dovolené ve Španělsku.

..

http://www.tuttartpitturasculturapoesiamusica.com/2012/03/pablo-picasso-1881-1973-cubist.html