prkalil

house

24.04.2011 20:41

http://www.youtube.com/watch?v=8nTFjVm9sTQ&feature=related

ještě že ty Brity máme

20.04.2011 17:59

Hon na Zdeňka Lišku

Datum: 5.3.2011 Autor: PAVEL KLUSÁK Zdroj: Lidové noviny Rubrika: Orientace / zkušebna Strana: 30

V Británii začala vycházet česká filmová hudba: taková, jaké si ceníme, ale nikdy se ji tu nepodařilo vydat. Co se na Saxaně a Valerii světu tak líbí? A máme brát Brity za kulturnější, nebo jsou ve hře poněkud tajemné archivní zdroje?

První ohlasy v kulturních rubrikách a na webu se rozplývají: album Malá mořská víla s hudbou Zdeňka Lišky ke stejnojmenné filmové pohádce Karla Kachyni připomíná světu jedinečnou starší hudbu z Československa. A to díky britskému vydavatelství Finders Keepers, sláva mu! Cizí novináři pak pomíjejí významný detail: že album, vydané na CD i na limitovaném elpíčku 31. ledna, je dokonce historicky vůbec prvním dlouhohrajícím titulem plně věnovaným Liškovi. Na tom, že kombinace talentu a plodnosti z něj učinila nekorunovaného krále české filmové hudby, se shodne většina kulturní obce.

Album Malá mořská víla má jednu výhodu: je už čtvrtým českým titulem, které Finders Keepers vydali. Velmi dobrý ohlas nastal už u prvního, z roku 2006: hudby Luboše Fišera pro Valerii a týden divů. Následovalo CD Daisies, tedy Sedmikrásky Věry Chytilové s hudbou Jiřího Šusta a Jiřího Šlitra. Do třetice vloni Britové vydali skladby jako Dexem Po Krumplex či Suxo Plexo Muxo: album Saxana - The Girl On A Broomstick obsahuje nejen titulní písničku Petry Černocké, ale „kompletní studiové nahrávky“ hudby Angela Michajlova, zčásti s Orchestrem Karla Vlacha. „Strašidelný psychedelicko-jazzový“ titul, jak ho vydavatel nadšeně popisuje v katalogu, nyní následuje dílo bez nadsázky úchvatné: kombinace elektronických efektů a akustické orchestrální hudby, půvabný i silně neotřelý podíl Zdeňka Lišky na Malé mořské víle Karla Kachyni.

Celá tahle mince má dvě strany, jednu poněkud temnější. Je výtečné, že lidé z Finders Keepers zpřístupňují světu docela významnou část české kultury. Edice jsou pečlivé a evidentně dílem nadšeného vztahu k oné hudbě. Jenže je tu ještě ten druhý aspekt: Britům se podařilo filmovou hudbu najít kdesi, kde ji žádný český vydavatel a zájemce nikdy předtím neobjevil. Že by se tu o ni nikdy nikdo nezajímal? A kdo vlastně spravuje nahrávky mrtvých skladatelů z předrevolučního Barrandova? Jak je možné, že ani jediný, to podtrhněme, ani jediný z významných českých soundtracků u nás nemohl vyjít, a Britům nyní patří prvenství, čest a sláva?

Ne že by se u nás nikdy nikdo nesnažil. Když se vydavatelství Zóna rozhodlo vydat alba věnovaná Vláčilovým filmům Údolí včel a Marketa Lazarová, producent projektu Petr Soukup zjistil, že mu nezbývá než pracovat s kompletní zvukovou stopou. Přitom při výrobě každého filmu se zachovávají zvlášť tři pásy: dialogy, ruchy a hudba. Tady už nebyly k dohledání. A protože za socialismu se u nás nevžilo vydávat soundtracky pro komerční trh, dovedeme si představit, že dnešní zájemce o manipulaci s filmovou hudbou šedesátých či sedmdesátých let vstupuje do labyrintu s nevelkou šancí na výsledek. Změny vlastníků, zániky firem a privatizace způsobily, že hudební produkce ohromné kulturní hodnoty, která vznikala po dekády ve FISYO (Filmový symfonický orchestr s pověstným nahrávacím studiem v ulici Ve Smečkách) a ve Filmovém studiu Barrandov, není archivovaná.

Znalci hudebních rarit a producentovi Andymu Votelovi se nyní začalo dařit. Prý ho to stálo „deset let telefonátů do východní Evropy“ (díky!) a hrabání v přepravkách, než se přesvědčil, že hudba Luboše Fišera z Valerie nebyla nikdy vydána a že „byla odsouzena k setrvání v regálech původní produkční společnosti“. Začal pod svou značkou Finders Keepers vydávat českou filmovou hudbu. Jisté je, že se mu podařilo najít a dostat na veřejnost malé poklady. Jisté není, zda legálně.

Valerie, Sedmikrásky, Saxana Britové si mohli troufnout vydat české filmové soundtracky, protože navazovali na pojem, který má svou váhu: česká filmová nová vlna. Snímky ze šedesátých let navíc začaly v poslední dekádě vycházet v propracované a elegantní artfilmové edici Second Run, kterou si z Londýna objednávají zájemci po celém světě. Klasika - i tady se objevují cenné snímky, které jsme si v Česku ještě pořád nevydali, snad pro zdlouhavá jednání nebo nechuť k marketingu nekomerčního umění: v první řadě film-kult mimo kategorie, Vláčilova Marketa Lazarová, ale i O slavnosti a hostech Jana Němce či Romeo, Julie a tma Jiřího Weisse.

Vyšly tu i dva snímky, jimž poté vydal label Finders Keepers soundtracky: Valerie a týden divů režiséra Jaromila Jireše a Sedmikrásky Věry Chytilové. Jedním z nejužitečnějších efektů vydání je, že Západ slyší a popisuje „naši“ hudbu v jiných souvislostech a my můžeme jen zírat na nové interpretace. Hudba Luboše Fišera pro Valerii a týden divů (1969) dobře zarezonovala s návratem folku po přelomu milénia: ovšem snivého „barokního folku“, bohatě instrumentovaného a lehce nasáklého psychedelickými roky. Do líbezných pastorálních motivů se tu zakusují zlověstná ozubená soukolí „odtikávajícího cembala“, jak vystihl Votel. Hudbě už dřív vzdala čest birminghamská kapela Broadcast a její výrazná zpěvačka Trish Keenanová. Další z uznalých referencí míří až k režisérovi Timu Burtonovi: ten se nechal slyšet, že finále jeho filmu Velká ryba bylo inspirováno právě velkým karnevalovým shromážděním v závěru Valerie.

Utajené hry pod hladinou Zatímco Fišerova suita opakujících se motivů je sladce návyková, hudba pro Sedmikrásky není sama o sobě ani bůhvíjak půvabná, ani progresivní. Je to dobrá dílčí složka díla, Jiří Šust a Jiří Šlitr tu režisérce posloužili. Ale Votel ji přece nevydává proto, že tu v instrumentaci klape psací stroj. Tenhle soundtrack patrně vyšel proto, že Sedmikrásky mají na Západě status nejpodvratnějšího, „nejnovovlnnějšího“ z filmů své éry. Jinak je to jediné z linie čtyř alb, o kterém můžeme mluvit jako o slabším.

Saxano! Na přebalu dalšího titulu láká napovídající nálepka: „Angelo Michajlov - aranžér Marty Kubišové!“ Ale Votel byl odvázaný i z toho, že orchestr tu akusticky napodobuje psychedelické efekty: je to „český efekt“, nemáme na elektronické nástroje, tak vymyslíme vlastní cestu. Možná jsme Dívku na koštěti viděli příliš často, aby se nám zvuk orchestru zploštil a ztratil na detailech. Ale čistý, široký mix na CD dává pochopit, proč západní posluchače může zaujmout tahle svébytná „východoevropská“ varianta orchestrálního popu. Mimochodem, nejsme tu příliš daleko třeba od alb JeanaClauda Vanniera, který byl dvorním aranžérem všech „vzdychacích“ hitů Serge Gainsbourga. „První kámen rudý, s její dlaní srůstá, druhý kámen rudý, zamyká jí ústa...“ Adaptace Andersenovy pohádky a zároveň dvořákovského tématu Rusalky se Karlu Kachyňovi v roce 1976 jednoznačně vydařila - i když pro dětského diváka je tragický příběh zamilované víly přece jen bezútěšný a ukazující život jako masochistický děs. S novou vlnou šedesátých let spojuje film zásadní postava Ester Krumbachové: scenáristky a výtvarnice, která prostupuje mnoha zásadními snímky včetně Valerie a Sedmikrásek.

Z neuvěřitelných tří stovek filmů, k nimž psal hudbu Zdeněk Liška, by se dalo vybrat ledacos, od Spalovače mrtvol po Hříšné lidi města pražského: ale s Malou mořskou vílou jako prvním Liškovým samostatným albem lze bez otálení souhlasit. Liška s jiskrou génia dává dění „pod mořskou hladinou“ půdorys zrcadlového bludiště ozvěn a rozmytých kontur, přičemž zapojuje symfonický orchestr i elektroniku. Zároveň píše silné melodie. Žijeme v době, kdy se těší popularitě mezery v dějinách, domnělí outsideři a „chybějící články řetězu“, a Liška je přesně takovým tvůrcem.

Na všechny ty kladné ohlasy na Zdeňka Lišku, Luboše Fišera a další můžeme být pyšní: jistě také pomohou britskému vydavateli pokračovat ve vydávání české filmové hudby. Ale je škoda, že labelu se sídlem v Londýně se nechce odpovídat na e-maily. Takhle nevíme, který ze dvou scénářů je pravdivý. Buď si někdo z byvších zaměstnanců Barrandova schoval doma pod postelí nahrávky a po čase si skrze ně přivydělává pár liber. Anebo tu kupodivu existují legální archivní zdroje, které se zatím nikomu v Česku nepodařilo využít.

Ve druhém případě bychom se měli chytit za nos. Znamenalo by to, že nejen Britům, ale i našim vydavatelům a tvůrcům jsou tu k dispozici jistě i další filmové hudby na původních magnetofonových pásech! Stavím se do fronty jako první a hlásím se jako zájemce o první vydání originálních nahrávek z Markety Lazarové a dalších šesti titulů Vláčila s Liškou, Případu pro začínajícího kata (Luboš Fišer), Mučedníků lásky (Karel Mareš a můj otec Jan Klusák), Všech dobrých rodáků (Svatopluk Havelka), Kočáru do Vídně (Jan Novák), Ovoce stromů rajských jíme (Liška), Farářova konce (Klusák), kunderovské adaptace Nikdo se nebude smát (William Bukový) a dalších. To jsem tedy skutečně zvědav, zdali na tuhle výzvu někdo zareaguje.