prkalil

Do minulého roku se Jon Gnarr živil jako komik. Pak se jednoho dne - z recese - rozhodl, že si založí vlastní politickou stranu. Nazval ji Best party. Byla víceméně postavená na nijak netajeném plánu, že slíbí lidem víc, než všechny ostatní strany. Když jeho protivníci slibovali občanům, že přitáhnou víc turistů, Gnarr navrhl postavit v přístavu vlastní sochu Svobody - v podobě blikající zpěvačky Björk Když jiný kandidát sliboval vybudování zábavního parku, Gnarr vyrukoval s odzbrojujícím populismem: slíbil Reykjavíku Mickey Mouse v životní velikosti. Celých sedm centimetrů! Jeho volební kampaní se bavila půlka světa až do chvíle, kdy se ukázalo, že Islanďané mají možná větší smysl pro humor než sám Gnarr. Oni ho totiž v létě minulého roku zvolili. 

nebylo

dobrého?

iggy for ever

http://www.youtube.com/watch?v=1Xg-8c72Ozk 

  "Porod, pánové, je pro mnohé hrůzná věc; nyní je v módě, aby otcové byli přítomni narození svých dětí, a zatímco se tato móda přičinila o vyvolání pocitů viny u mnoha mužů, což si podle mého názoru mnohdy nezasluhují (jsou to pocity viny, které některé ženy používají vědomě a s téměř jasnozřivou krutostí), vcelku se zdá, že je to zdravá, prospěšná věc. (...)

  Porod je úžasný, pánové, ale nikdy mi nepřipadal krásný - ani v nejdivočejších představách. Podle mě je příliš brutální, než aby mohl být krásný. Ženské lůno je jako motor. Početím se ten motor nastartuje. Nejprve běží sotva jako na volnoběh... ale jak se ten kreativní cyklus blíží svému vyvrcholení v porodu, motor nabírá stále vyšší a vyšší obrátky. Jeho počáteční tichý šelest se mění v neustávající hukot, pak v dunění a nakonec v hlasitý, děsivý řev. Jakmile se ten motor jednou nastartuje, každá nastávající matka si uvědomí, že její život je v sázce. Buď porodí dítě a motor se opět zastaví, nebo ten motor bude bušit stále hlasitěji, silněji a rychleji, dokud nevybuchne a nepřivodí jí smrt v krvi a bolestech." 

jsou silně přehnané (Mark Twain)

finští florbalisté si prý před finále MS pouštěli filmy z války, kterou jejich země svedla v zimě 1939/40 se sovětským agresorem/japonské fotbalistky se před finále MS posilovaly myšlenkami na tsunami, která postihla jejich zem letos v březnu - jak poznamenává Jiří Peňás v LN z 19.7.11, je to zajímavý rozdíl, zatímco finské emoce čerpaly z tradičního bojového arzenálu historie, japonské ženy si nepromítaly scény z náletu na Pearl Harbor, ale pro svůj zápas se inspirovaly démonickými, někdy pravda ničivými silami Země...

..." Asi před deseti dvanácti lety jsem se na to jel podívat. Provedli mě terénem, já držel hubu a jenom se díval. Přišli jsme potom ve Vimperku do hospody a já jim říkám: zjistil jsem, že nastala genetická mutace. Z lýkožrouta, jehož vědecké jméno je Ips typographus, se vyvinula nová odrůda: Ips typographus geometricus. Ten tradiční brouk, kterého jsem znal ještě ze svých studií lesnictví v Mnichově, vytváří nepravidelná místečka. Ale na Šumavě se začal pást uvědoměle v obdélnících a čtvercích." ...

a kuřáci mě fakt štvou... nejen v Česku, ale i v Rakousku - např. ve Vídni v cukrárně v Hundertwasserhausu - ne v tý v přízemí, ale na druhé straně baráku po schodech nahoru - krásná, útulná - dali jsme si tam věhlasný kaiserschmarren - císařský trhanec - opravdu boží, famózní záležitost (až na ty rozinky) - ale k vedlejšímu stolku pak zasedly dvě holky - a hulily nám k tomu, jak továrnice - nebo v Café Hawelka - sedli jsme si dovnitř, tam se nekouří - ale pod okno - a z venkovní zahrádky, kde se činili kuřáci...  ach jo

"Když jde do tuhého, jsou jenom dva typy lidí," odpověděl Andy, zakryl si rozškrtnutou sirku dlaněma a zapálil si cigaretu. "Představ si dům plný vzácných obrazů a soch a starožitností, Rede. A představ si majitele domu, který se právě doslechl, že se na něj žene ničivý hurikán. Jeden ten typ lidí doufá v to nejlepší. Hurikán změní směr, říká si. Žádný rozumně uvažující hurikán by se neodvážil zničit všechny tyhle Rembrandty, mé dva Degasovy koně, mé Granty Woody a mé Bentony. A navíc by to Bůh nedopustil. A když dojde k nejhoršímu, mám je pojištěné. To je jeden typ lidí. Ten druhý předpokládá, že hurikán se přežene přímo prostředkem domu. Když meteorologové ohlásí, že hurikán změnil směr, tenhle člověk usoudí, že ho změní znovu, jen aby mohl srovnat dům se zemí. Tenhle druhý typ ví, že není od věci doufat v nejlepší, když jsi připravený na nejhorší."

Já půjdu... až se upůjdu!

kultura, která kultivuje (Pavel Kohout, LN, l5.7.11) 

...Kultura kultivuje. Jakkoli banálně to zní, lidé, kteří se věnují umění v jakékoli jeho podobě, bývají vzdělanější a ekonomicky výkonnější než barbaři. Samozřejmě jsou i výjimky, ale statistická souvislost slušnosti a vzdělanosti na jedné straně s prosperitou na straně druhé je jasná a robustní. Vezměme si jako příklad Izrael, kde se ročně prodá kolem 35 milionů knih. Naproti tomu v Chorvatsku se prodá jen asi 1,5 milionu knih ročně. Zhruba tedy pět knih ročně na jednoho Izraelce, ale tři Chorvaté se podělí o jednu knihu. A která z obou zemí je bohatší, která je kolébkou řady vědeckých objevů, technických inovací a patentů?
Anglicky mluvící národy představují jen necelých 11 procent světové gramotné populace, ovšem v angličtině je produkováno 44 procent informací. Naproti tomu arabsky umí mluvit, číst a psát něco přes čtyři procenta světové populace, ale informační obsah vzniklý v arabštině představuje pouhé 0,4 procenta z celku. Můžeme si vyprávět historky o nevzdělaných Američanech, kteří považují Prahu za hlavní město Jugoslávie, ale těžiště světové civilizace tím nevychýlíme. Západní kultura od dob Homéra přes Shakespeara až po moderní autory zdůrazňuje určité hodnoty: odvahu, činorodost, vytrvalost, tvořivost a čest. 
Všechny přispívají ke vzniku produktivní společnosti, poznamenává britský ekonom John Kay, autor knihy "Kultura a prosperita: Proč některé národy jsou bohaté, ale většina zůstává chudých". 
Všechny kultury nejsou stejně hodnotné. Konfucianismus například vyznává poslušnost a konformitu místo odvahy a tvořivosti. Je tedy zřejmé, proč Čína prospala průmyslovou revoluci a stále je chudou zemí. Většina přírodních národů neuznává pracovitost jako hodnotu. Afričan, který zbohatne, nevděčí za to svému úsilí, nýbrž přízni bůžků, duchů anebo pouhé náhody. Proto cítí morální povinnost se o výsledky své práce rozdělit s kolektivem. (Kolektiv možná cítí tuto povinnost ještě silněji.) Je jasné, proč Afrika zůstává nejchudším kontinentem.
Mimochodem, stejný kulturní rys pozorovali antropologové i u jihoamerických indiánů, Papuánců a evropských Romů. 
A tak dále. Přikázání "Nepokradeš!" má v západní kultuře takovou váhu, že o jeho správnosti nepochybují ani ti, kdo je porušují. Existují ale i kultury, kde je tomu jinak: "Nepokradeš, pokud jde o členy tvé rodiny a kruh tvých dlouholetých známých a přátel; jiné lidi okrádat můžeš." Důsledek: kdokoli investuje v Číně, riskuje, že bude bezskrupulózně okraden, neboť krádež na cizinci je podle tamní etiky naprosto bezproblémová. Praxe to dokládá na nespočetném množství příkladů.  ...

škyt

nejlepší je chodit na koupaliště ráno - skoro nikdo tam ještě není a tudíž ve velkým bazénu je krásná modrá čisťoučká liduprostá studená voda! - plaveš dokud taky nezmodráš - a pak příjemná procházka zase pěkně domů - k obědu a k počítači...

- z úvahy překladatele Petra Komerse (LN 9.7.11):  "...V debatách o filmovém dabingu se jaksi samozřejmě mluví o angličtině a zapomíná se na to, že existují i jiné jazyky. (...) Rozlišujme. Například v japonských snímcích se záběry táhnou a mluví se málo, navíc osobitá japonská filmová dikce se špatně převádí do evropských jazyků - nechme je tedy s titulky. Na druhou stranu: chce snad někdo z obhájců původního znění tvrdit, že by se nad mnohomluvným seriálem M.A.S.H. nebo rodinkou Simpsonových bavil lépe v anglickém znění, anebo dokonce s titulky, než když jsou výtečně nadabovány? ..." 

Spittelau

...Například Dan Kois z magazínu New York Times provedl jakýsi coming out - vyznal se z přinejmenším komplikovaného vztahu k snímkům, jež jsou v kruzích oddaných ctitelů filmového umění považovány za zásadní, sledovat je ale nemusí být zrovna vzrušující.

  "Během studií se přítel podivoval, co jsem to za idiota, že jsem ještě neviděl Tarkovského Solaris. ´Je to taková nuda´, řekl naplněn posvátnou úctou. ´Musíš to vidět, ale nepochopíš to.´ Měl pravdu: viděl jsem ten film, ale nepochopil jsem ho. (...) Nepochopil jsem ho proto, že jeho hypnotické tempo bylo tak vzdálené od mého kinematografického metabolismu, až jsem se během těch 165 minut několikrát v panice probudil, abych zjistil, že se na obrazovce děje totéž, co se odehrávalo ve chvíli, kdy jsem zavíral oči (mořské vlny narážejí na břeh, zachmuření Rusové přemítají). Kamarád se mě pak ptal, jak se mi film líbil. ´Je úžasný,´ odpověděl jsem. Když se mě zeptal, která část se mi líbila nejvíc, řekl jsem, že ta, kdy jede auto po dálnici, protože mi z celého filmu přišla nejnudnější. Souhlasně pokývl. (...)"

"...To by se mělo vytesat! - aspoň do tvarohu..."

- Jan Lata právně rozebírá lidové písně z Horňáčka a všímá si, že Brno "není v lidové písni místem nijak pozitivním - buď se v něm odpykává tret nebo tam odvádějí rekruty". (Viz např.: Ja som si myslela, že budem panenkú, ej, a včíl mosím sedět v Brně na Špilberku.) 

- Martin Bílý zkoumá právní problémy ve sci-fi a fantazy literatuře. Například v Ankh-Morporku, městě z Pratchettova cyklu Zeměplocha, existují cechy zlodějů, vrahů i právníků. V čele právníků je zombie, pamatuje si totiž všechnu judikaturu: "Mám podezření, že dosazování zombií do čel justičních a univerzitních orgánů není úplně novou myšlenkou, zde jsou však popsány jeho výhody." 

král Muhammad VI. pod tlakem jarních pouličních bouří ohlásil konstituční reformy. Nová ústava má zavést rovnost žen s muži, posílit volený pralament a nezávislou justici. V preambuli budou uznány i jiné víry než muslimská a král v projevu slíbil ochranu etnickým menšinám včetně židovské. ("Ústava rozmetává některé mýty: ... že islám a sekulární právní stát jsou nekompatibilní; že lidská práva budou nevyhnutelně obětována, pokud se v některé muslimské zemi rozšíří demokratické reformy.") Tisíce lidí proti ústavě protestovaly, změny považují za příliš malé. Nikdo nebyl zabit, žádná strana rozpuštěna.