JimiH

Na první zkouknutí pro mě nesnadno stravitelné. Solaris zbožňuju, ale zde mi význam symbolů unikal. Přesto musím pochválit Tarkovskiho cit pro nádherné obrazy a originalitu. Možná po druhém zhlédnutí docením i další vlastnosti tohoto filmu.

Oddechová komedie, která je ale zajímavá především obrazem moderních vaudevillových divadel. Jinak je vše podřízeno žánrovým pravidlům filmu o kariéře začínající tanečnice. Občas se ale objevují příjemná překvapení, které snímek vynáší nad průměr a rozhodně nejde o otrocky zrežírovaný film jako kupříklad Babes in Arms, ženská režijní ruka je zde znatelně cítit.

Další klenot asijské kinematografie. Mizoguchi opět ukazuje silný smysl pro lyrické vyprávění. Herci jsou také mnohem méně divadelní než jak tomu bylo u jeho starších filmů.

Výborný film. Mizoguchi pracuje skvěle s kamerou i emocemi hrdinů. Příběh sice nabízí tradiční schéma japonských vyprávění, ale díky pečlivě budované atmosféře a režisérově talentu je tento film právem řazen mezi klenoty asijské kinematografie.

Tak tenhle snímek mě opravdu svým tématem překvapil. Podobně jako Diktátor to díky své otevřené kritice nacismu neměl jednoduché, na druhou stranu se i přes určitě zjednodušení jedná o zajímavou sondu do meziválečných dějin Německa ze které občas mrazí.

W. C. Fields mi asi nikdy úplně nesedne. Jeho způsob humoru je přece jen už léta vyčpělý a díky tomu se počet zdařilých gagů dá spočítat na prstech jedné ruky.

I po těch letech poměrně slušně provokativní. Na druhou stranu ta béčková přímočarost a děj-neděj je tomu dost na škodu. 3 sexy antihrdinky, 1 lolitka a parta Jižanů... to už samo o sobě dokáže vytvořit určitou atmosféru, ale pro mě to bylo trochu málo...

Při zhlédnutí Muže, který zastřelil Liberty Valance a Pátračů jsem pochyboval o Waynovy, přišel mi jako obtloustlý moralizující a brblající zestárlý kovboj. To ale není případ skvělého Přepadení ve kterém se nabízí hned několik důvodů, proč se Wayne stal takovým idolem. Perfektní psychologické profily jednotlivých cestujících jsou patrně nejsilnější stránkou filmu a navzdory svému názvu, je závěrečná scéna spíše doplňkem, byť výborně natočeným.

Perfektní drama, které sice hodně cílí na chlapáckou atmosféru a genderově je hodně nekorektní, ale to nic nemění, že napětí a psychologie postav tu funguje na jedničku. Cary Grant narozdíl od Gunga Dinu dostává prostor předvést, že nemá problém i s vážně pojatou rolí a Jean Arthur mu zdatně sekunduje. Napínavé scény přeprav balíků jsou pak vzornou ukázkou budování napětí ve filmu.

Vynikající Jean Gabin konečně dostal pořádnou roli na tělo a využil toho na sto procent. Obklíčen ve svém bytě si na základě předmětů vybavuje události posledních dní... napětí se stupňuje a film perfektně graduje.