boni

Skvělé sociální drama, kde exceluje mladičká Alicia Vikander. Celý film ve mně svojí atmostférou, a hlavně výkonem Alicie, evokoval Černou labuť. Teď jenom zjistit, jestli je Vikander švédskou Portman, nebo Portman hollywoodskou Vikander.

Hodně nenáročná, ale velmi milá oddechovka, která zaujme neotřelým tématem, a cameo rolemi Steve Martina a Sigourney Wiever, a naopak může odradit nefungující ústřední dvojicí. Každopádně pokud nejste puritánský filmový krititk, tak vás to rozhodně neurazí a pobaví.

Karel Hašler sice hudebně není můj šálek kávy, ale velmi si ho vážím za jeho činnost, kdy opravdu bojoval proti útlaku, a to v době, ve které ostatní umělci salutovali Hitlerovy, mezitím co on zpíval vlastenecké písně, a také za to, bohužel, zaplatil daň nejvyšší. Jsem si jistý, že co se týče umělců a charakteru, tak jsme možná neměli větší osobnost, ale jedním dechem musím dodat, že kvůli tomu nemůžu tohle vystoupení nadhodnotit, protože sice jsem rád, že se zrovna jemu v takto významném a svátečním čase vzdal hold, leč bohužel naprosto nevhodným způsobem. Když tam přijde (nejen) takový Gregor a začne si upravovat písně pana Hašlera do vlastní idiotské podoby, tak jen potvrdí to, co už o něm víme dávno, tedy slušně řečeno nic pěkného. Jen si tak říkám, že jeho táta při pohledu shůry musí dělat v hrobě salta. Dvě hvězdy z milosti.

Ne tak dobré jako jednička, ale stále skvělá osmdesátková buddy movie, i když tentokráte ve třech, kde je sice Eddie Murphy otravný stejně jako jinde, ale tak nějak to nevadí a k tomuto dílku patří. Opět bezchybný soundtrack.

Na rozhovor k příležitosti stého výročí vzniku naší republiky, který se uskutečnil za účasti nejvyšších státních představitelů, byla podstatná část otázek volena více než nevhodně. Většinou se snažily účastníky vmanipulovat do odpovědí, které chce slyšet ultra liberální část naší společnosti, což u ČT asi překvapí málokoho, a na samotnou oslavu naší republiky, potažmo státnosti, díky tomu skoro ani nedošlo. Tři hvězdy dávám za korektní vyjadřování obou protagonistů, nehledě na politické sympatie. A závěrem bych chtěl naší krásné vlasti popřát dalších sto let, ve kterých doufám, že už nebude zažívat taková příkoří, jako v onom století uplynulém, a až budou Češi slavit dvě stě let našeho státu, tak aby stále žili v takto krásné zemi, v jaké žijeme my dnes. A také si neodpustím dovětek, a to, že když už máme tak krásnou zemi, ke které patří i nádherný jazyk, tak by bylo žádoucí, aby každý ovládal pravopis alespoň na elementární úrovni, respektive na úrovni základní školy, protože občas tady číst komentáře, to je opravdu očistec.

Americké zapojení v mezinárodních válečných konfliktech nejlépe vystihuje věta ze seriálu Kosmo: "Provedli jsme pár zkušebních vrtů v Polynésii a zjistili, že je tam ohrožená demokracie." Jinými slovy - Amerika se nikdy do konfliktů nezapojuje, aby pomáhala druhým, ale vždy jen pro svůj vlastní prospěch. Ale tak samozřejmě šíří „demokracii“, vždyť jo. Pokud tedy chcete vidět film, kde jsou ukázány zvěrstva, které naši milí mírotvorci páchají pod záštitou boje za svobodu a demokracii, tak si pusťte Četu. Olověnou vestu bych neřadil k vlně protiválečných filmů, kterých se po Vietnamu vyrojilo jako hub po dešti, protože tento film v podstatě sám za sebe nezaujímá stanovisko (ať už pro válku, či proti ní). Zodpovězení této otázky zůstává na divákovi a film nám přináší především komplexní sondu do duší lidí, kteří jdou položit svůj život a v podstatě ani neví za co. V konsekventní analýze "válečného fenoménu" vidíme, jak se mění jejich chování, charakter a mechanismy myšlení a jednání. První polovina je dechberoucí, výkon Ronalda Lee Ermeye v roli despotického velitele Hartmana je jeden z nejlepších, jaké jsem kdy viděl, a dlouho po skončení filmu vám zůstanou jeho popěvky a slovní výlevy v paměti. Druhá polovina se mnoha zdejším uživatelům zas tak nelíbila, což upřímně nechápu, protože sice tam neumírá někdo každou vteřinu, ale ta mistrovsky budovaná atmosféra a napětí mezi jednotlivými členy, to vás nenechá až do konce vydechnout. Čili já jsem byl nadšen po celou dobu stopáže, pro mě nejlepší válečný film. Kubrick naplno prokázal, proč je označován za jednoho z nejlepších filmařů všech dob. Ještě musím zmínit to, že ač jsem velkým fanouškem českých dabingů, které jsou opravdu v drtivé většině případů výborné, tak tohle je jeden z mála filmů, které by případný dabing mohl zabít, takže buďme rádi za to Kubíkovo nekompromisně konzervativní stanovisko.

Panoptikum národa českého každou středu prostřednictvím televizních obrazovek promlouvá k těm, kteří jsou dostatečně hloupí, aby sledovali tento odpad televizní tvorby, ale zase ne tak hloupí, aby se ho aktivně účastnili. Jeden z důkazů naprosté dekadence moderní společnosti. A to se obvykle snažím nesoudit nikoho dle toho, co sleduje, neb taky občas koukám na nesmysly, ale tohle už je vážně moc.__ Feat. „Mačkáš mi hada, debile.“ A to je ten důvod, proč dám jednu hvězdu.

Zraje jak víno, ale pravidelným divákem nikdy nebudu.

Tradičně neodolatelně "belmondovské", kdy vám prostě Jean Paul od první minuty vyloudí na tváři úsměv od ucha k uchu, tentokráte v naprosto zběsilém tempu. Nebýt pár hluchých míst, dalo by se uvažovat o plném hodnocení. Ale zase mezi "Bebelovo" kinematografií je tohle spíše průměr, takže vlastně čtyři hvězdy jsou dobré. Ach, jak já miluji staré, dobré francouzské komedie, jo jo.

V devadesátkách se s parodiemi roztrhl pytel a většinou byly opravdu zdařilé, leč bohužel tato mezi ty dobré nepatří. Pár výborných vtipů, ale jinak naprosto nulová invence a na tak krátký film se to i dost vleče. Dvě hvězdy jen za vzpomínku z dětství, takže vlastně z milosti.