boni

Velmi příjemné překvapení. Nová česká seriálová tvorba jde absolutně mimo mě, po několika neblahých zkušenostech již novým seriálům tuzemských televizí nedávám šanci, takže o existenci a hlavně kvalitě Rapla jsem se dozvěděl až s dvouletým zpožděním, ale tak aspoň jsem si ho mohl dopřát v plné parádě a nečekat týden na další pokračování. Některé díly sice sklouzávají k běžné rutině klasických krimi seriálů, naštěstí to ale vyvažuje výborně zvolená lokace, která opravdu nemá chybu, a celkově až překvapivě zdařilý vývoj postav a jejich vztahů po stránce charakterové, profesní atd. A samozřejmě výborný Hynek Čermák, nějak zvláště rozvádět netřeba. Jsem upřímně zvědavý na druhou sérii, ale zároveň z ní mám trochu strach, neb si tvůrci nechali prostor tak akorát na to, aby to šlo s kvalitou dolů. Ale tak necháme se překvapit. __ Bohužel druhá série dopadla ještě hůře, než bych si kdy vůbec dokázal představit, takže 4* nechat nemohu. Ani mi to nestojí za to, abych k tomu psal něco dalšího, možná někdy jindy.... ale spíš ne.

To jsem takhle jednou viděl mimořádně svěží film pro teenagery (Něco jako komedie), a tak jsem si řekl, že mám chuť ještě na nějaký novější filmík z tohoto subžánru, leč bohužel naladěnost na příjemnou notu moc dlouho nevydržela a já tvrdě narazil. Naprosto zásadní problém tohoto filmu je fakt, že hlavní protagonistka je naprosto nesnesitelná a nesympatická kráva, které prostě nemůže nikdo fandit, takže jakákoli podstata je rozmetána již na začátku velmi krutým prozřením. Celou dobu jsem jen čekal, kdy jí máma, brácha, nejlepší kamarádka či třeba kameraman uštědří pravý hák, aby se konečně probrala. Ale zase klobouk dolů před Hailee Steinfeld, protože jestli je v reálném životě jen trochu normální, tak tohle zahrála neskutečně přesvědčivě. Škoda toho výsledku, neb potenciál tam byl slušný.

Surrealistická jednohubka, která v roce devadesát sice mohla mít opravdu něco do sebe, ale s průběhem let ztratila své možné kouzlo i vypovídající hodnotu. Z dnešního pohledu to je již jen opravdu nicneříkající blbůstka, což je samozřejmě velká škoda, neboť doba komunistického marasmu minimalistickým satirickým pohledem je oblast, kde je díky absenci jakékoli kvalitnější tvorby takový potenciál, že se do něčeho snad budu muset pustit sám, protože to už jinak není možné. Samozřejmě teď záměrně „trochu“ přeháním. Co se dělat, budeme si muset i nadále vystačit „jen“ s hořkosladkými celovečeráky aka Pelíšky.

Bylo, nebylo jedno léto, kdy jsem si přivodil nepříjemné zranění kotníku. Jelikož jsem nemohl vůbec chodit, tak jsem byl pěkně nevrlí. Ve snaze si trochu zlepšit náladu a hlavně zabít čas, jsem se po delší době rozhodl rozkoukat nějaký ten seriál, který jsem v závěrečné fázi dávkoval snad až ve zdraví škodlivém množství. Nejsem nějaký extra seriálový nadšenec, v podstatě je sleduji jen velmi nárazově a pořád ty samé. Všeho všudy se pro mě Sedmdesátky staly teprve čtvrtým delším seriálem, který jsem viděl od prvního do posledního dílu. A musím říct, že jsem upřímně nadšen, a přesto nemohu dát pět hvězd. Prvních šest sérií by si je rozhodně zasloužilo, ale díky trochu slabší sérii sedmé, kterou měl celý seriál skončit, a opravdu hodně slabé sérii číslo osm, mohu dát hvězdy jen čtyři. Celých sedm sérií se neslo ve znamení krásné nekorektnosti tehdejší doby, radost nám dělaly vybroušené dialogy, většinou naprosto nicotné problémy hlavních protagonistů, které jsou ale i v reálném životě naším nejčastějším chlebem, a punc výjimečnosti dovršil výborný casting, kde rukou neochvějnou vládl Kurtwood Smith v roli otce v podstatě všech a jeho 1000 a jedna variace na téma noha v něčím zadku, Debra Jo Rupp v roli trochu neurotické matky, která ale musí být každému sympatická, a konečně Ashton Kutcher v roli tupého Kelsa, kde beze zbytku dokázal, že je výborným komikem. Přečetl jsem si zde názory, že mnoho lidí nechápe, jak se tenhle seriál mohl udržet tak dlouho. Upřímně… já to naprosto chápu, protože komu se líbily první série, tak se mu zákonitě musely líbit i ty další, neboť úplného vrcholu dosáhly Sedmdesátky až v sériích pět a šest. V sedmé sérii už bylo patrné to, že přeci jen scénáristům dochází dech a o sérii osmé bych se radši ani nebavil. Tam bylo vše špatně. Nahradit dvě z hlavních postav bylo prostě nemožné a začleněním Luky Modriče v roli Randyho to rozhodně nevylepšili. Celkově už to bylo strašně křečovité, vývoj postav někdy popírající předešlé díly, což se ukázalo hlavně na osudu Jackie, a ztratilo to tu svoji lehkost sérií předešlých. A velmi milý poslední díl na tom nic moc změnit nedokázal. Už teď mohu říci, že se těším, až si Sedmdesátky někdy v budoucnu pustím znovu. Ale samozřejmě již jen do série číslo sedm, abych třeba mohl dát těch pět hvězd. __ 1. - 4. série 90%, 5. - 6. série 95%, 7. série 85%, 8. série 60%

Snímek natočený mimořádně naturalisticky a poutavě. Film vyčnívá hlavně díky bezchybným hereckým výkonům v této kruté sondě mezi dva lidi ostrakizované společností, kteří za to můžou vlastně jen z části. Navíc velmi netradiční love story, která baví, mrazí a oběma životním ztroskotancům prostě musíte fandit. Hodně se mi tady líbil ten zvýrazněný protipól s představou tradiční romantické zápletky. Jinými slovy, tady se rozhodně nedočkáte kýčovité romance, a i když se i na na takové filmy rád kouknu, tak tohle je vážně mnohem větší nářez. A rozhodně jeden z těch filmů, který ve vás napoprvé zanechá takové dojmy, že máte chuť si jej ihned pustit znovu.

Tchán stojí a padá s Josefem Bláhou a bohužel stojí jen opravdu krátce.

Výborná komedie, která nám připomněla zlaté časy tohoto žánru, kdy Francie vládla světu filmového humoru. Oceňuji hlavně originalitu tvůrců, kteří ukázali značnou míru vlastní invence, a velmi milé herecké obsazení - Elodie Fontan byla prostě skvělá. A samozřejmě jsem taktéž rád, že tam téměř nebyla propaganda multikulturalismu a dalších "krásných" moderností, což je bohužel v poslední době poznávacím znamením velkého množství filmů ze země galského kohouta.

Kdyby chtěl někdo charakterizovat bezchybnou filmařskou práci, tak by si měl vzít k ruce Kmotra, Vykoupení z věznice Shawshank a právě Čínskou čtvrť. Roman Polanski tento film dotáhl k maximální možné dokonalosti, kdy dokázal vytěžit opravdu beze zbytku jeden z nejlepších filmových scénářů všech dob, o který se postaral společně s Robertem Townem, přes naprosto zdrcující a podmanivou hudbu, až po Jacka Nicholsona v životní roli (Miloš Forman promine). Čínská čtvrť se stala symbolem pro brilantní poctu filmu-noir, což byl v sedmdesátých letech již v podstatě mrtvý žánr, a zároveň epesním návratem k americké drsné škole, kterou nejlépe charakterizuje Raymond Chandler. A jsem rozhodně rád, že při inspiraci filmem-noir nakonec nedošlo na plánovaný černobílý snímek, neboť takhle barevné to alespoň přesně symbolizuje konec éry, jíž už se můžeme jen inspirovat, a na kterou už můžeme jen vzpomínat. Postava Jacka Nicholsona, u které fungují slova Čínská čtvrť jen jako metafora stavu mysli ohledně jeho dávné minulosti coby policisty, a která se celý film vznáší v mlžném oparu morálního konfliktu, je vykreslená do nejmenších charakterových detailů, ale zároveň zůstává mimořádně tajemná. Femme fatale v podání Faye Dunaway se postupem času ve své roli transformuje až do konečné podoby oběti a všechny příběhové nitky se protnou oné osudové noci v Čínské čtvrti, kde se dočkáme naprosto devastujících závěrečných minut, jež byly svojí temnotou, absencí morálky a vyjádřením lidského marasmu, Polanského metaforou k vlastnímu životu po smrti Sharon Tate. Po narativní stránce tedy absolutní lahůdka. Celému filmu také dodává na výjimečnosti vynikající kamera a neobvykle zdařilá stylizace postav (jejich chování), exteriérů a interiérů do období konce 30. let, kdy Los Angeles bylo sužováno extrémním suchem. Zajímavostí je fakt, že se tvůrci inspirovali skutečnou událostí, konkrétněji skandálem machinací s vodou pro obyvatele Los Angeles na začátku 20. století v Owensově údolí. Čínská čtvrť se naštěstí dokázala vyvarovat tradičního žánrového nešvaru, a to, že jakmile znáte pointu, tak to jaksi ztrácí své kouzlo. Tady naopak s každým dalším zhlédnutím doceňujete za prvé filmařské kvality a za druhé mnoho aspektů melodramatického příběhu a konfliktů morálky, politických třenic a vlastně všeho, co by dobrý film v rámci žánru měl a mohl nabízet. Suma sumárum se Čínská čtvrť díky těmto všem výše zmíněným prvkům stala symbolem pro dokonalý film, který se navíc svým koncem vyhnul jakémukoli klišé a podaří se mu donutit diváka se zamyslet a zároveň v něm různými strukturami svého příběhu ještě dlouho rezonuje. V roce 1974, který byl opravdu mimořádně silný, si dle mého názoru Polanského majstrštyk zasloužil proměnit více než jednu ze svých jedenácti nominací, protože ač jsem bezmezným fanouškem Kmotra I, tak ale zároveň vidím výraznější nedostatky v Kmotrovi II. Každopádně tenhle film mě asi nikdy nepřestane bavit a nikdy nepřestane ohromovat, a jsem za to velmi rád. __ „Zapomeň na to, Jakeu, to je Čínská čtvrť."

Milá rodinná komedie, která ale měla zůstat u tohoto prvního dílu, neboť další pokračování už se jen opakovaly a začaly sklouzávat od bezradnosti k absolutní trapnosti.

Francouzské komedie z válečného prostředí absolutně miluji, to vždy uměli točit jen oni. Takže takhle relativně nízké hodnocení opravdu nechápu, protože je to v podstatě na úrovni Sedmé roty, respektive Velkého flámu. Možná trochu méně sympatická ústřední trojice, ale rozhodně není ubráno na skvělých vtipech a nezapomenutelných scénách. Skoro by člověk chtěl tu dobu zažít a pomáhat jim při kradení Nilské Venuše.