Steven47

Možná to je tím, že jsem opravdu dlouho neviděl čistokrevnou kriminálku, ale Ještěr od Netflixu je prostě pecka. První hodina nabízí víceméně standardní zápletku s vraždou, ale díky pomalejšímu tempu a hutné atmosféře film šlape neskutečně dobře. Zároveň má divák pocit, že za tím vším je něco víc, což se ukáže v neméně povedené druhé půlce. Snímek vlastně pořád jede ve stejném tempu, ale postupně jsem mu propadal čím dál tím víc. Určitě za to mohl i skvělý výkon Benicia Del Tora, jehož detektiv si mě navzdory chladnějšímu pojetí naprosto získal. Poslední třetinu jsem v napětí sledoval jedno odhalení za druhým, abych si posléze naplno vychutnal finále za zvuků Knockin‘ on Heavens‘ Door. Soundtrack je celkově špičkový a jenom podtrhuje vynikající zážitek. Jednotlivé postavy možná mohly mít o něco více prostoru, na druhou stranu mi tohle méně osobní pojetí tolik nevadilo, jelikož ho vyvážily třeba fantastické herecké výkony. Velká paráda a upřímné nadšení. 9/10

Anatomie pádu je výborným soudním dramatem, především díky tomu, do jaké pozice staví diváka. Ten totiž stejně jako téměř všichni zúčastnění nezná pravdu. Může si ji domýšlet, vodítek k tomu má dost, ale právě ta nejednoznačnost je napříč filmem dost důležitá. Co se stalo, totiž ví pouze hlavní hrdinka, kterou skvěle zahrála Sandra Hüller, jejíž výkon celkový zážitek povyšuje na ještě vyšší úroveň. Sledovat, jak se na ploše zhruba dvou a půl hodin rozebírá vztah dvou lidí a jejich charakter, je extrémně poutavé i díky flashbackům, které pomáhají se do děje ponořit. A zobrazení samotného soudního procesu je vynikající. Problém mám s tím, jak je celý snímek strašně chladný a odtažitý. Za ty dvě a půl hodiny jsem málokdy cítil jakékoliv napětí či snad silnější emoce vůči jednotlivým postavám. A nevýrazný konec můj pohled bohužel umocnil. Anatomie pádu je kvalitním filmem, u kterého však takřka s jistotou vím, že mi v hlavě nebude rezonovat tak dlouho, jak jsem možná čekal. 8/10

Saw nemám příliš nakoukané a desítka naštěstí zásadním způsobem nestojí na znalosti předchozích dílů, ačkoliv fanoušci určitě ocení hned několik pomrknutí. Příběh se točí okolo Johna Kramera a je překvapivě dost osobní. Úvodní expozice je delší, ale pěkně ukáže důvod toho, co se odehraje v následujících dvou třetinách. Efekt je až takový, že po celou stopáž působí Kramer svým způsobem jako sympaťák a tvůrci se ho až nuceně snaží vyobrazit jako někoho, s kým má divák soucítit. Film je paradoxně nejvíce napínavý a děsivý když se teprve schyluje k celé „hře“. Ta totiž nenabízí příliš zajímavých pastí a kromě občasného znechucení spíš nudí. Nepomáhají tomu ani postavy, které mě absolutně nezajímaly, protože scénář dává od začátku jasně najevo, že to jsou slušně řečeno parchanti. Přesto je závěrečné odhalení za zvuků známé hudby povedené a celkově bych novinku rozhodně neoznačil za vyloženě špatnou. Spíš si říkám, jestli může výrazněji zaujmout kohokoli, kdo není vyloženě milovníkem série. 5/10

Po předchozím díle jsem se trochu obával, ale nakonec mě Přízraky v Benátkách příjemně potěšily. Částečný příklon k hororu vzhledem k zápletce nepůsobí rušivě, a navíc přispívá atmosféře, která je po většinu stopáže fakt napínavá. Ocenil jsem, že expozice není tak dlouhá jako u Smrti na Nilu a film příjemně utíká. Samotný případ je víceméně standardní, stane se vražda a z několika podezřelých ji mohl spáchat absolutně kdokoliv. Tahle hra, kdy se postupně odhalují možné motivace jednotlivých aktérů, mě nicméně opět bavila. Snímek přímo vybízí k tomu si v průběhu dělat různé teorie, s dalšími informacemi je měnit, a poté se (v mém případě) nechat překvapit závěrem a zjištěním, že je všechno úplně jinak. Jestli mi něco vadilo, je to Branaghova posedlost teatrálností, kdy herci přehrávají až běda a v podstatě k nikomu jsem si neudělal byť náznak vztahu, což je u filmu stojícím na postavách trochu problém. Přesto jsem se po celou stopáž bavil a při finálním odhalení i následném dovětku u mě převládal pocit spokojenosti. 7/10

Na jednu stranu nechci být příliš kritický, protože jsem rád, že podobný žánrově odlišný projekt u nás vznikl. Zároveň nechci Bodu obnovy jenom z tohohle důvodu nadržovat. Vizuální stránka je opravdu působivá, ať už všemožné moderní technologie nebo design třeba vozidel či budov. V tomhle ohledu by se film neztratil mezi mnohem dražšími produkcemi a v kombinaci se zvukovými efekty a hudbou jsem vůbec neměl problém se do světa ponořit a nechat se unášet vizí roku 2041. Jenže v těch pěkných kulisách se odehrává víceméně obyčejný detektivní příběh, který jednak nevyužívá potenciálu samotného futuristického světa, ale zároveň nedokáže ani plně zužitkovat skvělý koncept procesu Obnovy. Ten nabízí množství etických témat či konfliktů v rámci společnosti, ale snímek ho zkrátka bere jen jako určitou pomůcku a svým způsobem ho předkládá jako naprostou samozřejmost, což je za mě škoda. Navíc „zálohování“ je v několika ohledech nedostatečně vysvětlené a podobně jako jednoduchý a místy nedomyšlený scénář spoléhá na určitou míru benevolence ze strany diváka. Myslím, že potenciál a prostor na mnohem zajímavější zápletku tady zkrátka byl a v kombinaci s audiovizuální stránkou mohl být Bod obnovy naprostou peckou. Takhle je „pouze“ zajímavým českým projektem, který jsem si docela užil, ale čekal jsem od něj víc. 6/10

Marně hledám alespoň jeden důvod, proč Jízdu smrti někomu doporučit. Tempo je na akční thriller až k uzoufání nudné a jakékoliv vypjaté momenty absentují. Děj se sice odehrává prakticky jenom v jednom autě, přesto z něj kamerově určitě šlo vytěžit více, aby byl film po vizuální stránce atraktivnější. Takhle se prakticky střídají tři různé záběry pořád dokola jako v reklamě na auto. A nejhorší je, že mi ve výsledku bylo úplně jedno, co se přede mnou odehrává. Postavám nikdo nevěnoval žádnou péči, několik z nich působí naprosto zbytečně a v kombinaci s prkennými výkony zkrátka není šance si ke komukoli vybudovat alespoň náznak vztahu. Do toho se přidávají logické nedostatky ve scénáři, které ještě více kazí už tak marné snahy snímku působit osudově. A když už konečně přijde velký zvrat v závěru (čti stane se to, co divák téměř s jistotou ví zhruba polovinu filmu), tak ani nepřijde pořádné zakončení a objeví se závěrečné titulky, aniž by bylo jasné, jak to dopadlo. Jediné štěstí, že stopáž má pouhých 90 minut. 2/10

Bál jsem se, že se dočkám dvouhodinové reklamy na hru, což si v tom sice někteří stejně najdou, ale já tenhle problém neměl. Gran Turismo je totiž navzdory neoriginální příběhové šabloně funkčním a zábavným filmem, který zvládá vyvolat přesně ty pocity, které chce. Závody umí být napínavé, a hlavně baví tím, jak chytře využívají herní prvky – třeba stopy na dráze či průběžné umístění hlavního hrdiny. Snad kromě kvalifikace v herně, která mi přišla uspěchaná, jsem si každý užil, ačkoliv bylo víceméně pokaždé jasné, jak dopadne. Představitel Janna Mardenborougha je výborný, ale ještě více mě potěšil David Harbour, kterému role mentora sedla náramně. Jejich vztah překvapivě patří k tomu nejlepšímu na celém snímku. Rozhodně to není tak propracované a emotivní sportovní drama jako Le Mans '66, ale takové ambice Gran Turismo zřejmě nikdy nemělo. Jako pohodová žánrovka, která navíc vychází ze skutečných událostí, však svůj účel plní a je mi vlastně dost sympatická. 7/10

#annaismissing je od začátku velmi dobře vystavěný thriller, který si výborně pohrává s očekáváním diváka a nejednou zvládne překvapit. První polovina je na můj vkus zbytečně natažená a nebál bych se na její úkor zkrátit stopáž. Až v závěrečné třetině se totiž naplno rozjede možná až překvapivě intenzivní nářez, který nabízí zajímavé zvraty i hodně silné momenty, které diváka nutí k zamyšlení. Na filmu oceňuji, že naprosto přirozeně zpracovává téma sexuálních predátorů a nepůsobí jako další z mnoha rádoby vzdělávacích projektů, kterým jde především o to varovat mladistvé. Ne, tohle je opravdu klasický thriller, a na české poměry navíc skvěle natočený a kvalitně zahraný, a to jak mladšími herci, tak těmi staršími, kteří jsou vesměs neokoukaní, což je dost osvěžující. Snímek navíc slouží i jako výborná sonda do dnešní mladé generace. Být to kratší a intenzivnější, asi bych neměl co vytknout. 8/10

Na tohle jsem nebyl připraven. Dokumenty Netflixu jdou, ale tohle je jiná liga. Zřejmě za to může i studio A24, protože Nejhlubší nádech je zkrátka naprostá pecka. Už neotřelé téma freedivingu je samo o sobě velkým lákadlem. V kombinaci se skvělou technickou stránkou navíc snímek nejednou nabízí momenty, kdy člověk na chvíli přestane dýchat s potápěči. Díky postupnému a perfektně zvolenému dávkování informací je snímek jednak dost naučný a jednak ani na okamžik nenudí. Na tom má podíl i dost osobní pojetí vyprávění, které zpočátku vyvolává otázku, o kom vůbec dokument je, a posléze určitou nejistotu ohledně toho, za jakým účelem vlastně vznikl. Kdo o tématu nic neví (což bude hádám většina), bude pravděpodobně stejně jako já v napětí až do konce. Co se týče samotného finále – nevím, zda ve mně někdy v životě vyvolal dokument takhle silné emoce. Jeden z nejlepších filmových zážitků roku. 10/10

Nevím, o co se Netflix snažil, každopádně se to nepovedlo. Heart of Stone je projektem, u kterého si představuji, že tvůrci pustili umělé inteligenci nejslavnější akční filmy a řekli jí, ať z toho udělá náhodnou kompilaci, která bude mít zběsilé tempo, aby se divák nenudil. Přitom bohužel zapomněli nechat připsat třeba zajímavé postavy, takže člověk sleduje nesympatické figurky bez charakteru, kterým vévodí Gal Gadot v poloze agentky, kterou jí fakt nejde věřit. Příběh je naprosto o ničem, působí jako slabý odvar nějaké Bondovky či Mission Impossible, překypuje klišé a jediný docela zajímavý zvrat vyšumí do ztracena ve zbylém chaosu. A místo toho, aby vše zachránila akce, tak na tu se pro změnu nedá dívat kvůli nadbytečným střihům a naprosto otřesnému CGI. Pokud chcete fyzicky trpět, doporučuji. 2/10