Steven47

Velryba není jednoduchá na sledování a teď nemám na mysli pouze morbidně obézního protagonistu Charlieho. Stejně jako u něj se za tunou sádla skrývá pozitivní člověk se šrámy z minulosti, tak i za zdánlivě depresivním příběhem se skrývá poselství naděje. Záleží však, jestli ho v něm divák dokáže najít. Já sám s tím měl docela problém, jelikož naturalistický přístup režiséra Aronofskyho z už tak náročného dramatu dělá ještě o to tíživější záležitost. A ke konci mi to emocionálně tolik nesepnulo i z důvodu, že toho na mě po těch dvou hodinách bylo asi až moc. Úzce s tím souvisí i můj vztah k postavám, kde jsem to měl tak půl napůl. Ošetřovatelka Liz je výborná, stejně tak misionář Thomas, jehož menší příběh by vydal na samostatný snímek. Naproti tomu Ellie i její matka mě spíše nebavily a místy skoro až štvaly. U samotného Charlieho ani několik dní po projekci pořádně nevím, co si o něm myslím, ačkoliv jeho situaci film vysvětlí více než dobře. Výkon Brendana Frasera každopádně zaslouží obří pochvalu. Kromě zmíněných subjektivních výtek nicméně musím pochválit skvělý hudební podkres a povedenou práci s prostředím a kamerou. Veškerý děj se odehrává v jedné místnosti, která je ale využita na maximum a po pár minutách má divák pocit, že s Charliem v podstatě sdílí domácnost. Zároveň oceňuji ryze divadelní detaily typu siluet za okny, jež předchází nástupu postavy „na scénu“. Velryba je kvalitním počinem, který možná nejsem na první zhlédnutí schopný plně docenit, rád si jí však pro tyhle účely v budoucnu pustím znovu. 7/10

Sledovat na začátku filmu závěrečné titulky je dost neobvyklé, jenže ona se výrazně vymyká i samotná hlavní hrdinka snímku Tár. Ten sleduje rozpad života slavné (fiktivní) dirigentky a dotýká se mnoha aktuálních témat, například tzv. cancel culture. Rozhovor o Bachovi se studentem na jedné přednášce v úvodu vystihuje naši dobu až děsivě přesně. Lydia Tár je jedinečná osoba a velký podíl na tom nese i Cate Blanchet. Její výkon je přímo úchvatný, a i když cestu k její postavě není úplně jednoduché si najít, budete jí věřit doslova každý pohyb. Stejně jako většina slavných lidí má však i Lydia své temné stránky, které jsou navíc dost závažné. Detaily jejích činů nicméně neznáme, protože film neodhaluje veškeré informace a dlouho nechává diváka v nejistotě. Na tom vlastně není nic špatného, přece jenom není to dokument. Svým pojetím se mu ale snímek blíží tím, jak je odtažitý. Po celou stopáž tak osciluje někde na pomezí osobního dramatu s důrazem na hlavní postavu a objektivně zpracovaného dokumentu. A tohle zvláštní žánrové pojetí mi bránilo se do děje naplno ponořit. V kombinaci s až moc ambiciózní stopáží proto Tár není po celou tak záživný, jak být mohl. Na druhou stranu ve svých nejsilnějších momentech dokáže naprosto učarovat. Navíc prezentuje neskutečné množství (nejenom) sociálních témat, které diváka nutí k zamyšlení. I z toho důvodu se jedná o dílo, které rozhodně za zhlédnutí stojí. 7/10

Medvěd na koksu vlastně funguje strašně dobře jako parodie na survival thrillery. Je ale škoda, že si to uvědomí až ve druhé polovině, a ta první tak působí spíše mdle, protože se jí moc nedaří kombinovat humor s napětím. Těžko říct, jestli mi prostě jenom trvalo se na snímek správně naladit nebo opravdu dojde k určitému zlepšení. Každopádně třeba taková scéna se sanitkou je prostě skvělá. Všechno je samozřejmě strašně přepálené, jenže co taky čekat od filmu s tímhle názvem. Jsem navíc přesvědčený, že to celé mohlo být výrazně ujetější a je škoda, že tomu tak není. Tahle látka si o to opravdu říkala. Stopáž 95 minut je tak akorát, snímek má slušné tempo i díky střídání několika příběhových linek, ne všechny jsou však záživné na sledování. Postavy jsou sice fajn a pro potřeby děje naprosto dostačují, ale problém je v tom, že jejich interakce nejsou zpočátku moc zábavné a působí až nuceně. Soundtrack mi přišel povedený a CGI medvěd vypadá obstojně, rozhodně lépe, než působil z prvních ukázek. Potenciál, a především ten komediální, byl rozhodně větší, nicméně nemůžu říct, že bych se u filmu nudil. Druhou půlku jsem si vlastně celkem užil. 5/10

Tím nejzajímavějším na snímku Nezvěstná je bezesporu provedení, které využívá všemožné aplikace a sociální sítě, v jejichž prostředí se odehrává velká část děje. Je osvěžující, když film ukazuje, že pokud o vás aplikace sbírají veškerá data, nemusí to být vždy na škodu. Na druhou stranu se jen těžko přehlíží fakt, že naprosto bezradná FBI a policie nezvládnou to, co 18letá holka se základními technologickými znalostmi. A tyhle díry a logické nedostatky jsou k vidění na můj vkus až moc často. Příběh sám o sobě je celkem poutavý, dobře si pohrává s očekáváním diváka a udržuje si jeho pozornost. Těch zvratů je sice možná v určitou chvíli až moc a kdyby se na úkor pár z nich zkrátila stopáž, jenom by to prospělo. Hlavní hrdinka je sympatická a místy otravné chování se dá obhájit nastalou situací. Sluší se zmínit ještě Javiho, který je pomyslným srdcem filmu. Je nicméně škoda, že herecké výkony většiny osazenstva na mě nejednou působily jako z nějaké telenovely. Nezvěstná tak sice atraktivně využívá zajímavý koncept, ale bohužel na jeho úkor upozaďuje další klíčové prvky, kvůli čemuž je výsledek spíše neuspokojivý. 5/10

Mám určité nepsané pravidlo, že když mě film rozbrečí, tak mu opravdu těžko dokážu dát jiné hodnocení než 5*. A ačkoliv je Muž jménem Otto od začátku prvoplánovou hrou na city, na mě to v tomhle případě naplno fungovalo z mnoha důvodů. Jedním z nich je skvělý Tom Hanks, kterému role mrzouta s (doslova) velkým srdcem sedla perfektně. I díky němu fungují komické scény stejně dobře jako ty emotivní a k hlavní postavě si divák vybuduje vztah opravdu jednoduše. Flashbacky dobře přibližují Ottův vztah s manželkou, což rozhodně celkovému zážitku prospívá a minimálně v tomto ohledu snímek buduje určité napětí. Sousedi jsou sice klišovitě napsaní, ale ani jeden z nich mi nepřišel až na pár situací jakkoliv rušivý. Scénář je skutečně vykalkulovaný a ve většině případů lehce čitelný, v kombinaci s ostatními prvky to nicméně vytváří ultimátní feel-good film. Příběh je totiž lidský, vtipný, milý a hlavně dojemný. Objektivně bych zřejmě měl být přísnější, ale Muž jménem Otto mě prostě zastihl v naprosto ideální náladě. Proč si tedy čas od času neužít podobný typ snímku naplno? 9/10

Babylon je esencí živelnosti a lásky ke kinematografii. Těch 189 minut uteče až překvapivě rychle, a především první polovina je nehorázná jízda, která zvládá představovat zajímavé postavy, skvěle vykreslovat prostředí tehdejší doby a hlavně bavit. Nečekal jsem, že se budu smát tak moc, každopádně vyloženě skvostných scén tam je opravdu hodně. Do určité míry fekální humor ale není pro všechny, a i mně pár momentů přišlo až zbytečně hnaných do extrému. Snímek bravurně zvládá reflektovat změny ve filmovém průmyslu, které se následně promítají do osudů jednotlivých aktérů. To se naplno projeví v závěrečné třetině, jež z barvité zábavy přejde do podstatně depresivnějšího tónu. Změna tempa a celkově balancování mezi dramatem a komedií nicméně funguje a všechny hlavní postavy se dočkají rozuzlení svých minipříběhů. A i když vám možná nepřirostou všichni k srdci, můžete si vychutnat minimálně výborné herecké výkony všech zúčastněných. Jeden lepší než druhý v čele s Margot Robbie a Diegem Calvou. Z pohledu emocí na mě však zdaleka nejvíce zapůsobil Brad Pitt a jeho Jack Conrad. No a samotná finální scéna je potom perfektní. Poslední zhruba hodina působí místy trochu nataženě, což však dávám za vinu především kontrastu s předchozí částí. Mohl bych tu ještě chválit parádní kameru a geniální práci s hudbou, ale to u Damiena Chazella asi nikoho nepřekvapí. Každopádně soundtrack je přímo božský. Na závěr dodám, že Babylon na mě fakt silně zapůsobil, a i přes pár výhrad ho naprosto zbožňuju. 9/10

Na M3GAN je nejvíce zarážející, že naprosto selhává ve své snaze být hororem. Nedostavuje se strach, napětí ani třeba náznak nervozity. Snímek se na začátku rozjede jako vcelku zajímavé rodinné a psychologické drama, jelikož vztah Cady s Gemmou je uvěřitelný a dobře podaný. Místy dokonce zvládá vyvolat i nějaké emoce. Nakonec je to ale úplně k ničemu, protože film ve druhé polovině na jakékoliv odlišné pojetí absolutně rezignuje ve snaze být za každou cenu hororem, což se mu však nedaří. Klíčovým scénám chybí prakticky jakákoliv delší výstavba, takže nemají zamýšlený efekt, a film postupně začne především nudit, protože je jednak nezajímavý a jednak strašně předvídatelný. Kromě Cady, Gemmy a samozřejmě M3GAN ani nemá výraznější a zapamatovatelné postavy. Celkový dojem by mohlo vylepšit alespoň nějaké gore, které se docela nabízí a trailer k tomu mohl svádět, ale i to nepochopitelně téměř absentuje. Jediné, co tak můžu pochválit je funkční první polovina, herecký výkon Allison Williams a místy moc pěkný hudební podkres. 4/10 a smysl plánovaného pokračování mi uniká.

Guy Ritchie je Bůh a Operace Fortune to jenom potvrzuje. Víceméně ve všech ohledech funkční akčňák, který mě extrémně bavil po celou dobu. Po krátkém uvedení do děje a zběžném představení postav se rozjede plnohodnotná špionážní akce, která co 15 minut vystřídá lokaci a prakticky nedává nohu z plynu. Do toho nabízí precizně natočenou akci, výborný soundtrack a sice ne moc prokreslené, ale charismatem přetékající hlavní postavy. Vůbec mi nevadilo, že Jason Statham je jenom bezchybný zabiják, Hugh Grant pouze egoistický miliardář a že Aubrey Plaza zvládne naprosto všechno, a ještě u toho vypadá pěkně. Styl filmu mi je totiž naprosto prodal a každou jejich interakci jsem si užíval. Horší to je s postavami vedlejšími, a především těmi zápornými, které nemají tolik prostoru, a proto působí dost zaměnitelně. Menší problém mám i s humorem, jelikož mi přišlo, že snímek zůstal někde na pomezí toho, kdy se bere vážně a kdy si ze sebe dělá srandu. Komické situace tak někdy pobaví, ale jindy působí až nepatřičně. Všechno ostatní naštěstí šlape jako hodinky, a i když finále působí v porovnání se zbytkem snímku trochu mdle, pořád nabízí například geniální Grantův monolog. Scéna během titulků celkový pozitivní dojem jenom umocňuje. 8/10

Nejnovější počin režiséra Guadagnina je skvělým mixem dramatu, romantiky a lehkého hororu, kterému na atraktivitě přidává i ústřední téma – kanibalismus. Ačkoliv se samotné téma může jevit jako výstřední, film pracuje se zajímavými myšlenkami a motivy, které vychází ze situací v běžném životě. Ústřední dvojice postav mezi sebou má potřebnou chemii, jsou výborně zahraní a oba mě strašně bavili. Nesmím samozřejmě opomenout ani Marka Rylance, který ve mně v každé scéně vyvolal snad všechny možné emoce, bravurní výkon. K tomu navíc téměř dokonalá hudba, jež kombinuje relativně jednoduché a opakující se motivy s několika perfektně zvolenými písněmi. Jelikož se prakticky jedná o road movie, snímek mě nikdy nenudil, protože pořád určitým tempem plyne dál. Celé to je, i přes místy dost zvrácené scény, svým způsobem strašně „feel-good“ a já jsem si to fakt užíval. I proto mě vážně mrzí, že Bones and all nezvládá prodat jakékoliv silnější emoce, což se projeví především na konci. Naštěstí se jedná o jediný, byť docela zásadní, problém jinak zdařilého filmu, který by neměl zapadnout. 8/10

Kocour v botách se vrací ve velkém stylu. Nový animační styl, nové dobrodružství a starý dobrý zrzavý kočičák. Nakonec mě ani nemrzelo, že jsem musel zajít na dabing – ten je totiž kvalitní a hlas Aleše Procházky mám stejně už od dětství zažitý jako „originál“. Po působivém úvodu mi přišlo, že se film docela hledá a cílí téměř výhradně na dětské publikum. Naštěstí od příchodu do „temného lesa“ se rozjede dobrodružná jízda se vším všudy. Stylizovaná animace dává prostor nápaditým akčním scénám, díky zajímavým postavám zase nechybí humor ani emoce. Chemie Kocoura s Čiči funguje pořád stejně dobře a posila v podobě naivního psa mě mile překvapila, protože nepůsobí trapně a dodává filmu potřebné srdíčko. To stejné platí o Zlatovlásce s medvědy, jejichž linka rozhodně nepůsobí zbytečně. Snímek umně zpracovává motivy životních hodnot, rodiny či pomíjivosti života a celkové poselství je tak opravdu zdařilé. Zatímco postava tajemného vlka povedeně přidává místy až hororové prvky, hlavní záporák se dle mého úplně nepovedl a nepřišel mi ani zajímavý ani vtipný. To je nicméně asi jediná větší výtka, kterou mám, protože jsem se většinu času náramně bavil. A ačkoliv mi několik rádoby vtipných pasáží přišlo dost na sílu, věřím že cílovka tohle řešit nebude. 7/10