Sofius

Překvapivě zajímavý film, který mi nepřipadá ani jako drama, ani jako romantika a už vůbec ne komedie. Oslovil mě spíše takovým filosofickým způsobem o hledání svého kousku štěstí. O tom, jak štěstí mnohem spíše člověk nalezne pokud je blíže k přírodě (útěk z velkoměsta), nebojí se bez přetvářky být sám sebou a nesložit ruce jen tak do klína, ale jít krůček po krůčku někam, kam to intuitivně vidí jako smyslplné a naplňující, i když to může na první pohled vypadat jako bláznivý nápad. "Odvážnému štěstí přeje."

Jak překvapivě aktuální příběh, kdy dnes se opět pravda označuje za lež (respektive dnes se říka dezinformace) a lež za pravdu. "Lojzíku, ty přece už dneska víš, ze nejde o to, co je a co není. Jde o to, jak to správně vidět, jak to správně pochopit a jak to správně vysvětlit."

Film se slušným potenciálem, který byl převálcován neslušnou mírou patosu, idealistické naivity a nedostatkem smyslu pro realitu uvnitř filmařské bubliny. Škoda.

Praktická ukázka jak kvalitně a efektivně znásilnit a zlikvidovat desítky let zavedenou značku ve jménu podprahové propagandy. Nikdy více.

Ten film mohl být o tolik lepší, o kolik by scénář ubral na patosu a schématičnosti. Pokud film diváka nepřesvědčí, že takhle nějak by to mohlo být, jde jen o promarněnou příležitost.

Zajímavý námět, který byl zcela zválcován příšerným provedením, ve kterém nefunguje ani komediální, ani vážná poloha a už vůbec ne jejich střídání. Převládající dojem, který z filmu mám, je ten, že si tvůrci udělali z druhoválečného Německa svého osobního fackovacího panáka, u kterého účel světí propagandistické prostředky. Když budete bojovat propagandou proti propagandě, nejspíše vzbudíte sympatie svého tábora, ale druhý tabor, nebo skupinu stojící mezi oběma tábory určitě nepřesvědčíte. Silně promrhaný potenciál.

Pro mě je tento film zklamáním a to víceméně z jediného důvodu, kterým je zvrácený scénář, z nějaké záhadné příčiny vydávaný za komediální. Z panoptika zvrhlých štětek s pokrouceným žebříčkem hodnot je ještě relativně sympatická Helena, která to ale od scénáře schytává po celou dobu filmu. Všechny ostatní postavy mi byly dosti nesympatické a s takovým vztahem k postavám komediální žánr těžko může fungovat. Herci se sice snažili, ale když je nepodrží scénář, co s tím asi tak mohou udělat? Kvalitativně bych scénář přirovnal asi tak někde na úroveň Příhod dívky O (1975). Žádný poteciál pro opakované shlédnutí. Přitom právě komedie jsou tradičně typem filmu, který divák chce vidět vícekrát a připomenout si při každém opakovaní pamětihodné hlášky nebo scénky. Toto zde ale nehrozí.

Tento film mě zklamal i nadchl zároveň a mám k němu několik zásadních výhrad. Především, z mnoha stran jsem četl něco ve smyslu napsání kvalitního scénaře jakožto poctě Agátě Christie. Film dokonce získal nějaká ocenění za původní scénář. Bohužel, toto je klam a podvod. Nejde v žádném případě o původní scénář nebo o poctu Agátě. Je to jen zdařilý plagiát konkrétní knížky talentované Agáty. Tento údajně "původní" scénář z 80 procent odpovídá Vánocům Hercula Poirota. Jelikož Agáta napsala Vánoce dobře, nemůže scénář zklamat, ale není to ani pocta ani původní dílo, je to prostě 80 procentní adaptace. Rád bych se pochlubil, jak jsem všechna dějová zákoutí filmu prohlédl během prvních 20 minut a hned odhalil vraha a tudíž jsem absolutně geniální, ale to bych sám klamal. Prostě znám děj Agátiny předlohy a rozpoznal jsem plagiát. Scénář tedy je kvalitní, jenže ne diky autorovi, ale díky Agátě. Další věc, která mi na filmu vadí je občasná patetičnost. Například, když jedna z hlavních postav říká závěrečnou lež, bylo mi hned jasné, že je to lež. Ovšem kdykoliv předtím během filmu lhala, zhruba do 10 sekund se to projevilo specifickým způsobem. U závěrečné lži ale dokázala toto chování potlačovat asi minutu, protože to scénář "potřeboval". Takové patetické momenty, které jsou v rozporu s celým předchozím dějem mi hodně vadí. Co mě na filmu naopak nadchlo, bylo docela dobré moderní ztvárnění díla Agáty. Samozřejmě, starší filmová zpracování této látky jsou lepší a věrnější, ale v novodobém zmaru zpotvořenin Kennetha Branagha stejně "Na nože" kvalitativně vyčnívá a je dokonce i věrnější kopírované adaptované předloze, než přímé ztvárnění Branagha. Suma sumárum, je to slušný film, ale Rian Johnson, autor údajně původního scénáře, se zde chlubí cizím peřím.

Tak jsem se s dlouhým odstupem od vydání poprvé podíval na TEN film, který vzbudil takovou pozornost. Je to zajímavý vhled do problematiky a film i docela úspěšně splnil svůj účel. Mnohé přinutil k zamyšlení, některé k sebereflexi (viz člověk, který se na základě filmu sám udal), přispěl k osvětě a snad udělal společnost trošku lepší nejen krátkodobě. I mně inspiroval film k zamyšlení. Ale kromně zamyšlení nad filmem samotným, mě více zaujala meta-rovina. Četl jsem různé názory na film a lidi v něm účinkující. Někteří diskutující hned chtěli sahat po ocelových trubkách a rozbíjet hlavy. Přitom ve filmu samotném zaznělo, že jen menšina těch "predátorů" jsou opravdu pedofilové. Já jsem tam především viděl hlavně "zkrachovalé existence", které jsou příliš omezené, aby samy domyslely důsledky svého jednání. Připadá mi, že někteří z nich byli opravdu "chudí duchem". Takové stačí pošťouchnout k hlubšímu přemýšlení a mohou dohlédnout dále než předtím (viz muž, který se po zhlédnutí sám udal). Není třeba je "likvidovat", jak by některé horké hlavy v návalu emocí chtěly. Některé nebezpečnější je nutné izolovat od společnosti, ale ani tam by fyzické násilí nic nevyřešilo. Pouze by snad uspokojilo ego emocemi ovlivněného diváka. Úplně nejvíce mě ale zarazila chvála diskutujících na "hodného muže, který nepotřebuje filtr". Z mého pohledu to byl také člověk s lehce psychopatickými sklony. Ve filmu zmiňoval řezání rozkroku motorovou pilou a řezání hlavy motorovou pilou a vyjmutí mozku. Jestli se takhle běžně baví s dvanáctiletými dětmi ... Na tomhle případu je moc dobře vidět, jak snadné je některé lidi zmanipulovat. Dokonce docela velkou část společnosti. Ti lehce zmanipulovatelní lidé se zaměří na nějakou specifickou oblast a nic jiného je nezajímá. Pak se stane, že člověka, který k nim nejspíše nechová sexuální choutky, ale jinak běžně konverzuje na téma čtvrcení lidských těl, považují nejen za "normálního", ale dokonce za "hodného", či "vzorového" a ještě se nad jeho dobrotou dojímají. A takovéto selektivní vnímání, kdy se pak některým lidem zdá člověk s psychopatickými sklony jako dobrák, mi připadá jako ještě větší nebezpečí pro společnost, nežli téma ve filmu probírané. Tito lehce zmanipulovatelní lidé totiž většinou mají právo volit a využívají ho.

Je to překvapivé, ale na rozdíl od mnoha jiných filmů, které postupně zastarávají a zubem času se stávají horšími, tento každým uplynulým rokem od svého vzniku stavá se lepším a lepším, především díky své přirozené bezprostřednosti, kterou už v aktuální tvorbě budete mít problém najít i s lupou. Například scéna, kdy Mick (se svým přímým a ničím nezatíženým přístupem, tím méně s předsudky) si na noblesním společenském večírku není jistý pohlavím postarší konverzační partnerky před ním, ji prostě pro získání jistoty sáhne do rozkroku, ta scéna by dnes v Hollywoodu neprošla ani omylem, přestože tehdy se tomu "všichni smáli" a scéna je pro své zobrazení "naivity venkovského balíka z buše" z jeho pohledu pochopitelná. Tenhle film nečekaně po letech získává body pro svou přirozeně naivní nekorektnost, která kdysi byla chápaná srozumitelnou ve své naturalitě bez jakéhokoliv nánosu falešné přetvářky, kterou ale zúčastnění nevidí, protože ji přivykli a může jim být odhalena pouze pohledem zvenčí ve stylu císařových nových šatů od Hanse Christiána. To, co bylo v době vzniku filmu chápáno naprosto přirozeně, je dnes absolutně nepřijatelné a film tohoto typu už v Hollywoodu nemá za současných podmínek šanci vzniknout. Skvělý oddechový film pro lidi nezatížené falešnou korektností, který kromě svého potenciálu známého i v době vzniku (za což bych dal 4*), nečekaně získává bonusové body svým bezprostředním pomíjením přetvářky (proto 5*).