Takaru

Tak to je jedním slovem pecka. Tady v té pohádce pro všechny věkové skupiny se povedlo úplně vše měrou vrchovatou. Čtyři hvězdy objektivně, ta pátá je za nádhernou Judit. Tahle holka, ta mě jednoduše bere. Tak krásnou mezírku jsem už dlouho neviděl.

Tak sláva. Už ani nevím po kolika letech se to zase povedlo. Pohádka na Štědrý večer, po které se mi nechce požadovat navrácení konsesionářského poplatku a ani netoužím po hlavách tvůrce a režiséra na zlatém podnose. Na první shlédnutí za dobře, tedy za tři. Ta čtvrtá hvězdička je za fakt, že se na pohádku rád podívám někdy znovu a zvyknu si na ni. Jakub Prachař coby zloduch super, chvílemi jsem viděl jeho dědu, Trautenberka.

Po více než čtvrt století od vzniku filmu, můžu s klidem říci, jak moc se to Janu Hřebejkovi "napoprvé" povedlo. Aneb s každým dalším shlédnutím film pro mě nic neztrácí, spíše naopak. Rokenrolově to odsípá, jednoduchý příběh není na škodu. Jednoduše je to o pocitu a tom, jestli vás slušná muzika a pár fajn tanečků chytne nebo ne. Zatím plné 4 hvězdy a třeba za další čtvrtstoletí přihodím tu pátou.

Tenhle kouzelný pohádkový příběh si moc rád pouštím pár posledních let vždy o Vánocích.

Pro mě osobně malý "velký" televizní dárek, jaký jsem už dlouho nedostal. Dabing nemá smysl jakkoli kritizovat, lépe to prostě nešlo. Doufám, že se někdy v budoucnu najde i originální zvuková stopa. Nesmírně rád bych totiž slyšel Darka Vostřela pronášet větu o směnitelnosti dolaru a koruny v roce 2055. Není se vůbec čemu divit, že se tento díl kamsi vytratil a nebyl odvysílán. Zároveň je jasným důkazem toho, jak významné změny se v druhé polovině šedesátých let v naší společnosti odehrály. Vzhledem k historickým souvislostem a padesáti letům neexistence za plných pět hvězd. Díky nálezci za jeho objev a ČT za oživení tohoto dilu legendárního seriálu.

Po třetím shlédnutí stále příjemný, možná tak trochu nostalgický pocit. Vzpomínky na westerny Sama Peckinpoa, Pata Garreta s Bobem Dylanem či kouzelně plynoucího Zabití Jesseho Jamese, ty všechny se mi vybavují při sledování Blackthorna. A to je více než jen "dobrá vizitka". Film, ke kterému si otevřu láhev dobrého červeného vína, ze spíže vytáhnu dobře vyzrálý sýr, a pak už jen spokojeně upíjím, ujídám a především sleduji tuhle filmovou nádheru. Poctivé čtyři hvězdy.

Asi to nejpodivnějši filmové dílo, české, které jsem měl tu možnost kdy shlédnout. A zřejmě bych i poprosil o nějaký ten klíč k pochopení této motanice absurdity, satiry, černého humoru a téměř biblické záplavy metafor a odkazů, z nichž některé jsou zřejmé na první dobrou, ale velká část z nich pro mě zůstává, jen lehce náčrtnutá, nejasná nebo zcela skrytá. Ano pro někoho může být zábavou je hledat, ale co když jich tam tolik vůbec neni? Film, u kterého platí, že jedno shlédnutí nestačí, zároveň každé další lze přirovnat k ruské ruletě. Otázka zní, ve kterém kole tam už ona střela, jež definitivně ukončí všechny vaše kognitivní funkce, bude. Tenhle film je opravdu jen pro odvážné, otrlé nebo ty, kteří jsou zcela mimo realitu. Pro ty ostatní, a určitě jich bude většina, je celkem slušným mučícím nástrojem. Já ho ponechám bez hodnocení neb se zcela vymyká, není jej s čím srovnávat, nemůžu ani říct, zda se mi líbil či ne. Jedno ale platí, žádný jiný film mě nezamotal hlavu tak jako tento. Tak seberte odvahu a s chutí do toho. Třeba se i zasmějete, i když v kontextu tehdejší doby, by vás mělo spíše mrazit. Absurdita všední reality těch několika měsíců, či spíše roků před a po srpnu 1968, byla v mnoha ohledech ještě děsivější, nežli ta vykreslená v tomto filmovém podobenství.

Film, který je pro mě osobně tou nejsilnější a nejzdařilejší výpovědí o lidech, kteří měli co dočinění s útvary PTP, ale nejen o nich. Stejně tak film o smutné době, kdy se lidská slušnost a odvaha začala vytrácet kamsi do neznámá. Poetický příběh z krutě zrádné doby o těch, kteří se nezaprodali a nenechali si zkřivit páteř komunistickým marasmem. A za svoji statečnost tvrdě platili a s nimi i jejich nejbližší. Mnohokrát můj děda vzpomínal na čas, který strávil coby "pétépák". Jestli vůbec kdy viděl tento film, ale nevím a už se jej na to ani nezeptám. Důležité je ale to, že stejně jako hrdinové našeho filmu, všichni ti, kteří si tuto dobu prožili, protrpěli na té "nesprávné" straně, dokázali své životy naplnit a prožít navzdory tiché bolesti, která se stala navždy jejich součástí.

A zase způsob útěku na konci. Nepřehlédnutelný nesmysl. Přesto budu celou druhou sérii hodnotit 80%. Proč? Prostě proto, že je to jako v životě. Občas se vám totiž stane, že se zamilujete do někoho, i přes všechny jeho chyby, které jsou vám na počátku zřejmé. A já si druhou sérii i přes rozporuplný začátek ("Wtf bylo" jsem u prvních dvou dílů pronesl nespočetněkrát) prostě nakonec zamiloval a přistoupil na hru, kterou s námi tvůrci rozehráli. Jednoduše toho, co se tady opravdu povedlo, je více a některé momenty si budu pamatovat zřejmě do smrti. Modlitba pro Martu, coby hudební podkres pro diskuzi o oblibě sledování porna, je jeden z těch momentů. Za čtyři.

Tak nějak nic nového, Krobot je prostě Krobot, ať už hraje kohokoli. Herce Dejvického divadla mám všeobecně rád, ale zatím mě to nevtáhlo, a to i přes bravurniho Plesla. Neohromí mě ani zadek Davida Novotného. Rád bych se od plic zasmál a byl něčím mile překvapen. To se zatím, ale v prvním díle nestalo. Tak uvidíme, kam se to celé bude ubírat dále. Dobrá práce, pro mě ale zatím naprosto sterilní. Tři hvězdičky.