Takaru

Chápu, že část diváků si při sledování tohoto filmu vzpomene na Bobule nebo Experty díky postavě, kterou zde vytvořil Kryštof Hádek. Otázka je, zda je to dílem scénáře postavy nebo způsobem Hádkova herectví. Jiní zas zvolí přirovnání k Mužům v říji, ostatně i to může být. Úplně ale nerozumím nízkému hodnocení filmu jako celku a jeho označením za komedii. Na tu je zde těch dramatických momentů, nutno přiznat že vydařených, zvláště ve druhé části filmu, mnoho. Zůstal bych u prostého označení "film", netřeba vše škatulkovat. A protože mi nevadí ani lehce roztřesená kamera, ani Vojta Dyk, chlapi proč Vám vadí? Všechny naše dcery nám stejně nestihne ošukat. Naopak si ho za pár let umím představit i ve zcela charakterní roli. Výběr herců je na jedničku, příběh neotřelý, jednoduše slušně zvládnutá záležitost, za kterou se nikdo ze zúčastněných nemusí stydět. Proti novějšímu a tolika diváky a kritiky "vychvalovanému" Rodinnému filmu" je pro mě Signál hotovým dotaženým filmem se smysluplným obsahem srozumitelně naservírovaným divákovi. Sečteno a podtrženo: 70% a jen tak dál.

Ať žije Padesátka, po třetí a stále se příjemně bavím a uznale pokyvuji hlavou, jak hezky to všichni, kteří vytvářeli tenhle film, zvládli. To, co mě ale trochu mrzí, jsou některé negativní komentáře zdejších filmových fandů. Zvláště pak ty, ve kterých je Kotkova zdařilá svěží prvotina přirovnávána ke Kameňáku. Váš názor vám neberu, ale musíte být pěkní "cipy", když přirovnáváte tenhle zábavný, místy lehce drsný horský příběh k pomejím ala Kameňák. Na horách občas potkáte opravdu "divné týpky" a zažijete různá více či méně příjemná dobrodružství. Jo, a jako příležitostný běžkař nemůžu méně jak za čtyři hvězdy.

Film, který mě hřeje i po tolika letech. Mnoho věcí se mění, tak jak člověk stárne. Mé pocity při sledování Rebelů jsou ale stále stejné, stále pozitivní i po více jak patnácti letech, které uběhly od uvedení filmu do kin. Tady nechci a nikdy ani nebudu hledat chyby. Pro někoho možná patetický kýč nasáklý nostalgií hrající na bolavou strunu naší minulosti podpořenou hity tehdejší doby. Pro mě spíš neuvěřitelně chytlavá podívaná, lákající kouzelnou barevnou stylizací, sympatickými tvářemi mladých herců, zralým herectvím jejich starších kolegů (Němcův farář, Hanák v roli otce). Jednoduše samá pozitiva. Ani jednoduchý příběh není v tomto případě na škodu, naopak pomáhá dotvářet onen pohodový "feeling", který mám tak rád. A pochopitelně i hudba, tedy vlastně písničky, velmi blízké nejen mé generaci. Jestli on to doopravdy nebude "muzikál". Tak zase někdy.

Tak si říkám, kolikrát jsem za těch dvacet let od vzniku filmu zažil podobný příběh jako naši hrdinové. Příběh, který vždy raději znovu prožiji na vlastní kůži, a i když jeden skončí, je šance, že začne další, tentokráte ten doopravdy osudový. Ano, stačí jedna společná noc v cizím městě naplněná rozhovory o všem a vlastně ničem, a loďka vášeho života může nabrat nový směr někam do přístavu s názvem láska a štěstí. Může se to tak stát, stejně tak můžete ale strávit celý rok rozhovory s tím druhým v domění, že je ten pravý, a vše, co vám z toho všeho nakonec zbyde, budou nekončící běsy a noční můry. Film, u kterého jsem si vědom jeho kvalit, přesto se při jeho sledování tak trochu nudím, dnes, stejně jako před lety, když jsem jej viděl poprvé. Snad mě jeho sledovani dokonce až unavuje. 65%. .

Ano, uznale pokyvuji hlavou, tady se možná narodilo něco kvalitního, originálního. Už dlouho jsem totiž neměl tak silně rozporuplné pocity při sledování televize. Ta atmosféra je..... Těším se na další díly. Zatím 75%. Po třetím díle zvedám na pět hvězd. Těžko definovatelná, ještě obtížněji zařaditelná záležitost, plná nadsázky, magické atmosféry, vtipných dialogů, fungující chemie mezi postavami, tak trochu originální upřímná karikatura doby předsametové. Společně s hereckými výkony, na hercích je vidět, jak si natáčení užívali, má tohle odvážné dílko šanci zkultovnět. Báječná, neotřelá podivaná, mňammmm......m. "Hoši, tohle se vám povedlo". Pro mě nejlepší český seriálový počin 21. století.

Tak sláva, konečně výtvor, který se s klidným srdcem dá označit za pohádku. Poctivé tři hvězdy, ta čtvrtá navíc za sympatickou princeznu a její krásně odvážnou koupací scénu pro nás odrostlejší. Příště prosím, ale bez dabingu, klidně v Česko - Slovenské verzi. Tohle jste měli vysílat na Štědrý večer.

Ahoojjj..a BĚŽTE UŽ DO PRDELE. A to Vy všichni, kteří jste se na této bestiálností podíleli. Tím, jaké pocity ve mě vaše "umění" vyvolalo, se vám podařilo překonat i film zcela jiné kategorie: O kuřatech a lidech, tam jsem s tím ovšem tak trochu počítal. Tvůrcům doporučuji návštěvu psychiatra, dostanete nějaké ty tabletky, hřejivý klistýr a uleví se vám. A nebo to zkuste udat na nějaký ten festival, doporučuji "Mezi ploty".

To je ale zase taškařice. Kvalita textů písní "bezkonkurenční" venku se smraká, myslím na tebe, v ruce mám ptáka atd. Kraus coby úlysný kumpán a jeho "majstrstyk" nakrmeni královny víl šipkou pěkně zezadu, to jenom dokláda hloupost a nepohádkovost téhle slátaniny. Většina hereček je zde sice opravdu k nakousnutí, ovšem tím lehce perverzním způsobem, s královnou matkou v čele, ale ani tohle vlastně do pohádky vůbec nepatří. Ach jo, tak třeba zítra. Dnes sotva za dvě nepohádkové hvězdy.

Při odchodu z kina jsem jednoho pána slyšel pronášet jakási moudra o přílišné patetičnosti, a v duchu s ním rozhorčeně nesouhlasil. Vše, co jsem ty dvě hodiny totiž viděl, bylo neskutečně osobní, vkusné, hluboké a strhující, v žádném případě ale ne patetické, alespoň tedy viděno mojí optikou. Ano ta barevná část v druhé půli filmu mi sice úplně nesedla, tady to na chvilku patetické bylo i pro mě, ale vzhledem k těm ostatním 90 % nelze jinak, než smeknout klobouk před Mistrem Cavem a tím, jakým způsobem se pokouší vyrovnat s životní tragédií, která z něj v jeho vlastních očích udělala někoho jiného. Já, ale za sebe říkám: "Ano, tohle je ten Nick Cave, přesně takový, jak ho dlouhá dvě desetiletí vnímám - člověk, který je schopen za všech okolností nabídnout kus sebe a vytvářet tak hudbu, která mě znovu a znovu uchvacuje, rezonuje s mými pocity a náladami. "Skeleton tree" je životně hořká, zároveň neuvěřitelně neodolatelná hudební bonboniera, ve které jsem si svůj oblíbený kousek našel a neni rozhodně jenom jeden, ke kterému se budu ve výjimečných okamžicích svého byti vracet.

Dnes jsem využil příležitosti a znovu jsem po několika letech zhlédl tento film, který jsem měl zařazen do toho nejlepšího od Mistra Scorseseho. Jenže kouzlo se někam vytratilo. U těchto kvalitních starších snímků hraje velikou roli nostalgie, neb jsem jich spoustu viděl někdy v letech devadesátých coby náctiletý. Zatímco ale filmy jako např. : "Serpico" nebo "Scarface" a mnohé jiné i po opakovaných shlédnutích a mnoha letech stále fungují nebo dokonce ještě rostou, "Taxikáři" jako by docházel dech a neměl co říci, což samozřejmě není pravda. A já si říkám, proč se to stalo právě zde. Nevadí, nic to nemění na faktu, jak skvěle na mě působil film při jeho shlédnutích v minulosti. 80%.