Pafl

Strach a úzkost. Ne, že na vás někde odněkud něco vybafne, nebo že se budete muset dívat na nějaké krvavosti - tohle je úplně jiná liga hororu. Myslím tím emocionálně, mluvím o pocitu, který ve vás Spoorloos zanechá. Ono taky co máte z filmu, kde se padouch odhalí hned na začátku, z hororu, který se odehrává za denního světla kdesi po benzinkách a parkovištích ? Máte strach, který se vám zažere pod kůži jako parazit. Technická poznámka na závěr: Už jste někdy viděli dobrý remake ? Ne. Tak se od něj držte dál i tentokrát.

Zaostalý Rud chodí v červené kukle, miluje střešní okýnka u aut a věří na ufony. Sexuálně frustrovaný Gerner vypráví o tom, jak pod ním jeho milenky zpívají rozkoší. Otec je mrtvý a barák je v rozpadu. To je svět, ze kterého se hlavní hrdina Kresten snaží utéct, když si bere dcerku majitele velké kodaňské firmy - no ale jak to asi dopadne. Počůraný koberec, postižený flamencový kytarista, kruhy v obilí, nakládačka od party prostitutek, zkrátka dánská komedie, tak jak je máme rádi. Paprika Steen a Babett Knudsen ve vedlejších rolích. Sex, násilí a taková ta návykově divná skandinávská sranda.

Tak jako jeho kolega Jodorowski, i Guy Maddin to má nahnutý s mámou (není divu, že psychoanalýza a surrealismus jdou tak dobře dohromady). Matka na něj neustále dohlíží pomocí přístroje, který umožňuje lidem kteří se navzájem milují, být v kontaktu na dlouhou vzdálenost. Přístroj je vynálezem Guyova otce, který tráví všechen svůj čas v laboratoři sirotčince, kde vyrábí nektar, jehož pomocí se dá omládnout a dokonce i znovu obživnout. Surovinou pro výrobu nektaru jsou .... Další nápaditý majstrštyk Guy Maddina. Všemi desíti.

Freek dostane dopis od Joachima Stillera. Dopis byl napsán v roce 1919, 20 let před Freekovým narozením. Omyl je vyloučený. Freek se v galerii setkává s krásnou Simone a jejím mocichtivým uměleckým guru. Vprostřed noci celé Antverpy probudí zvonkohra z věže kostela. V centru města někdo rozkope dlažbu, jen tak pro nic za nic. Stávají se divné věci a jméno Joachim Stiller se kolem nich pořád opakuje ... Viděl jsem nesestříhanou tříhodinovou verzi, ta byla možná až příliš dlouhá - ale kdyby vám v restauraci přinesli moc velkou porci vašeho oblíbeného jídla, stěžovali byste si ? Tohle byla magicko-realistická hostina o jednom zvláštním, dlouhém chodu.

Dočetl jsem se někde, že je to "coming of age story" o vztahu dospívajícího chlapce a jeho učitelky někdy za války. "Výborně", říkám si "Takových filmů jsem zatím viděl jenom 150 a zfilmované pubertální představy zrovna tohohle scénáristy budou určitě něčím hrozně výjimečné". Naštěstí jsem byl na omylu. Na začátku se nad filmem sice vznáší přízrak klišé o zakázané lásce, ale postupem času je všechno víc a víc jinak. Postavy učitelky a jejího podváděného manžela jsou reálné a znepokojivé zároveň a vedlejší zápletky jsou zajímavé samy o sobě. Příjemné překvapení v severském duchu.

Evropští psychologové vynalezli krizi středního věku a udělali z ní součást laického slovníku, abychom věděli, že se jí nevyhneme. Dagen zonder lief je o krizi, kterou nám takhle ještě naservírovat nestačili, o krizi okolo třicátého roku života, když se začnou zužovat horizonty a celé už to není jaksi ono. Dětství a mládí je skutečnost a všechno ostatní je podvod, napsal můj kamarád v jedné knížce. Tenhle film je o lidech, kteří se ještě z posledních sil zkouší udržet na straně skutečnosti.

Efter bryllupet je nenápadný portrét našeho světa. Srovnání s "autentickým" životem v Indii se naštěstí tvůrci vyhnuli, protože riziko pádu do turistické romantiky by bylo příliš velké, a tak se díváme jenom na současné Dánsko, kam se hlavní hrdina vrací. Je to svět, kde je každá pitomost spojená s hromadou rituálů a drobných společenských lží, které používáme, aby to nevypadalo, že jde o ty velké lži. Je to svět - všimněte si, až se budete dívat - kde se o ničem nemluví. Žádný kousek zápletky se nevysloví nahlas: jakoby to, o čem nemluvíme, nemělo nad námi moc. Herecký výkon Rolfa Lassgårda je naprosto neuvěřitelný.

Já jsem se bavil dobře, i když jsem nechápal, která bije. To svědčí buď o tom, že je něco v nepořádku se mnou, anebo na tom filmu vážně něco je. Pochopitelně volím druhou variantu. Jako spousta lidí jsem se po shlédnutí Primeru pídil po vysvětlujících informacích, a když jsem se dostal k tomuhle - http://www.freeweb.hu/neuwanstein/ - tak jsem to vzdal. Film za 7000 dolarů, kde se prolíná 9 časových rovin a v nich dvě postavy. Nekup to.

Setkání v Bangkoku. Kenji je z Japonska, je sám a nemá chuť žít. Stýká se se svým bratrem, který k němu pravidelně dochází a chová se jako buran. Noi je holka, která je na cestě z Bangkoku pryč, do Ósaky, odkud pochází Kenji. Její sestru srazilo na mostě auto a Kenji tam tehdy také byl. Noi je hlučná, má špatný přízvuk, kouří marihuanu a čím se asi tak bude v Ósace živit ? Kenji je obsesivně kompulzivní, všechno třídí a katalogizuje, skoro autista. Uklidí i to, co uklidit rozhodně neměl ... Neobvyklá, smutná lovestory.

Jedna věc, kterou nemám rád: když sleduju hrdiny na plátně, jak žijí život tak, jak bychom si třeba někdy přáli my nehrdinové, ale "podvádí" přitom: mají neomezený přísun peněz, nemusí pracovat, vždycky nějakou šťastnou náhodou potkají někoho, kdo jim pomůže ... V realitě, když se rozhlédnete kolem sebe, tak to je často spíš naopak. Ale nebudu závistivý. Totiž, jsem trochu závistivý, ale nechci být. Tohle je dobrý film, hezky natočený, a nezaslouží si to. S jedinou (teda druhou) chybou, a to je hysterická a afektovaná postava Betty. Ale pokud se zvládnete jenom dívat bez nějakého velkého ztotožňování, tak se můžete těšit.