Pafl

Téměř celý děj filmu se odehrává v řeznictví, kde muž středního věku krájí maso, porcuje kýty a prožívá své sexuální fantazie. V horním patře pracuje jeho nadřízená, žádostivá a koketní Tini, za pultem krásná blondýna Roxy. Brzy se ve filmu objeví mrtvola a vyšetřování se ujímá policejní inspektor, který je oběti nápadně podobný. Mezitím vstřebáváme novinky o Roxy, a vůbec se dozvídáme divné věci.

Steve je podvodník a zlodějíček, který jednou prodává extázi, jindy krade motorky a vybere vám peněženku, i když zrovna ležíte na zemi a potřebujete pomoct. Sky je holka, která se ráda sází sama se sebou a poslední dobou trochu šlapala chodník, aby vydělala na soudní výlohy pro svého přítele. Steve chce s bývalým parťákem z vězení provozovat noční klub a věří, že bude ohromně úspěšný. Sky zbije její přítel, za to, že se prodávala na ulici. Steve rozhodně neplánuje s někým chodit a odjede do Francie.

John Akii Bua byl olympijským vítězem na 400 metrů překážek a prvním africkým atletem, který dokázal vyhrát olympijské hry v jiné disciplíně než bězích na dlouhou vzdálenost. Dokument sleduje jeho příběh od dětství až po olympiádu v Mnichově v roce 1972, po níž se v rodné Ugandě stal národním hrdinou. V té době se také začíná rozvíjet příběh jiného hrdiny - ugandského diktátora Idi Amina. Z filmu o jednom muži se stává dokument o vztahu mezi Akii Buou a Aminem. Idi Amin v Ugandě cíleně podporoval etnické násilí mezi kmeny a systematicky perzekuoval a vyvražďoval kmen Langi, jehož byl právě Akii Bua příslušníkem.

Wax je v dokumentárním stylu natočený příběh muže, který je potomkem slavného včelaře Jamese "Hive" Makera. K rodinné tradici patří kromě včelařství i spiritismus a tak se jednoho dne stane, že hlavní hrdina, zaměstnanec ve zbrojním průmyslu, shledá, že k němu přes jeho včely promlouvají mrtví. Mrtví jej volají doprostřed pouště, k místu, kde došlo k prvnímu pokusnému výbuchu plutoniové bomby, a které dnes tvoří hranici světů. Odtržen od světa každodennosti a chráněn jenom včelařským oblekem, vydává se cestovatel vstříc mrtvým. Jeho cestu vede televize, kterou mu včely importovaly do hlavy, a skrze niž mu vysílají zprávy v Kainově jazyce.

Zčásti dokumentární film o výrobě prvního tureckého automobilu. Na přímé přání prezidenta se úkolu ujímá skupina železničních inženýrů. Výroba auta probíhá doslova na koleně (v zemi téměř neexistuje strojírenský průmysl) a termín je šibeniční: auto musí být představeno za pouhých 120 dní.

Vysvětlení toho, o čem tento film je, není možné. Jeho část se odehrává v jakési realitě, kde všechny postavy hrají herci s Downovým syndromem. Děj se ale často vrací na jiné místo, které možná představuje psychiku hlavního hrdiny, muže zabíjejícího hlemýždě. Tady vládne hrdinova matka (ve filmu vystupuje jako loutka Shirley Templeové v nacistické uniformě) a muž, který chce být bohem (Crispin Glover, režisér filmu). Dále je tu černoch, který si nechá injekcemi vstřikovat tkáň mrtvých hlemýžďů, aby se stal jedním z nich. Jeho touha po slávě se mu nakonec stane osudnou, když ostatní prohlédnou, že není pravým Michaelem Jacksonem. Mezitím se v obří lastuře zrodí nahý muž, a běh věcí se změní.

El Ejido je město na jižním pobřeží Španělska, jehož celé okolí je pokryto skleníky. Velká část zeleniny na našich stolech a na stolech všech Evropanů pochází právě odsud. Ohromné bohatství, které ovocnářství do oblasti přináší, je vidět na každém kroku (v Ejidu je údajně jeden z nejvyšších počtů bankovních poboček na jednoho obyvatele na světě), zároveň s ním ale přichází i chudoba. Film je dokumentem o životě Maročanů a dalších afrických imigrantů, kteří za méně než minimální mzdu a v otřesných podmínkách vytváří pohádkové bohatství majitelů skleníků a vlastníma rukama se starají o to, abychom měli na stole čerstvá rajčata.

Kultovní dílo D. Wishmanové a tzv. Sexploitation cinema 60. let. Hlavní roli Crystal hraje Chesty Morgan, herečka polského původu a majitelka údajně největšího ne-silikonového poprsí všech dob. Tato skutečnost do značné míry aticipuje zápletku: po vraždě svého milého se Crystal odhodlá k velké pomstě. Použije přitom dvě nejsmrtelnější - a zároveň jediné - zbraně, které má. Sexploitation cinema bylo v Americe 60. let předchůdcem pornokin, proto je zaměření filmu jednoznačné (s odhlédnutím od něj bychom mohli říci, že Deadly Weapons je thriller).