Pafl

Podruhé jsem měl možnost vidět tenhle skvost a nestačil jsem se divit, co všechno jsem napoprvé přehlédnul. Kromě trošku nešikovně působícího španělského dabingu bezchybný film je jedním z Herzogových režijních vrcholů. Málokomu se podařilo tak syrově - a přitom jakoby mimochodem - popsat, co se v jižní Americe na přelomu 19. a 20. století odehrávalo mezi bílým mužem a jeho indiánskými bratry. "Aguirrovský" příběh o obrovském úsilí, které celé vyjde vniveč a o marnosti, s jakou stojíme tváří v tvář džungli.

Vtipný nápad na začátek a potom dialog, který je tak málo přesvědčivý, jak moc by chtěl být. "Francouzský film" ve špatném slova smyslu. Technická poznámka k záhlaví: Jean-Marie Straub ve filmu nehraje, nýbrž je jedním z jeho tvůrců (spolurežisér). Ve filmu hraje jeho syn Oliver.

Arrabala jsem se bál. Když jsem viděl Poběžím jako splašený kůň, říkal jsem si, jak se mohl génius Jodorowsky zaplést v jedné partě s takovým emanem ! Po shlédnutí tohohle kousku je aspoň částečně odpuštěno - Arrabal se tentokrát drží svého surrealistického kopyta, nesnaží se o módní společenskou kritiku, ale místo toho chutě tepe do náboženského pokrytectví. Je to legrace a stojí to za to už jenom kvůli té spoustě záběrů, které by v dnešním politicky korektním mainstreamovém filmu neměly šanci projít.

Za samotné řemeslné zpracování by se asi slušelo dvoj- nebo troj- hvězdičkové hodnocení, ale nebylo by to spravedlivé. Holywood je plný netalentovaných nýmandů, kteří můžou točit akční slátaniny jako je tahle. Werner Herzog to dělat nemusí, naopak, je to strašné plýtvání jeho časem; časem, kterého mají vždycky géniové málo. Tohle je naprosto tuctové a nezajímavé akční drama, ve kterém není ani kousek toho, co dělá Herzoga Herzogem. Ruce pryč.