ZeroCZ1233

Sonda do nejnižších sociálních vrstev Japonska a vhled do chudého předměstí, jež vám cestovky neukáží. Řemeslo je poctivě skromné a téma zbytečně nezatěžuje kamerovými balety ani vizuální impresí, základem je scénář a režisér si to moc dobře uvědomuje. Ten je napsaný velmi citlivě a po celou dobu kolísá na hraně sladké chuti do života a hořké reality, přičemž na konci snímku se převáží na jednu z těchto stran. Otázky a pitvání prastaré společenské instituce, jakou rodina rozhodně je, významě povyšuje sílu pro žánr klasickou sugesci a chtě nechtě budete po zhlédnutí o těchto myšlenkách přemýšlet. Vedle svých soudobých konkurentů Zloději patří k vyšší žánrové šarži a v každém případě stojí za zhlédnutí. 8/10.

Časově jsme se zas posunuli o několik měsíců, proto je dobré se usadit a sledovat těch několik změn, jež jsou více kosmetickou reakcí na léto lásky než zásadní myšlenkovou proměnou. Jako bonus je část z Havaje příjemně atmosferická.

Melancholické vyústění z minulé situace a vypořádání se s minulostí s šedivou vyhlídkou do budoucna.

Sled jistých událostí svou zdánlivě ne tak banální tíhou spadnou do nejvyšší vážnosti vedoucí k nečekaně tragickému vyústění.

Lov na Jaguára je u konce se sladkým vítězstvím k jehož dosažení bylo potřeba určitých ne zrovna morálních praktik a jako protiváha k tak velkému získání došlo ke ztrátě jednoho talentu.

On ten nápad „Co se dělo na vyfoceném/nakresleném místě pár chvil předtím a pár chvil po tom?“ na papíře zní zajímavě, jenže Abbasovo pojetí trpí na zdlouhavosti, jež se po pár záběrech mění k výrazné nudě. Kdyby se každé části věnovala minuta, maximálně minuta a půl, hned by byl zážitek více svižnější a sugestivnější. V tomto případě záběr (všechny jsou mimochodem statické) prozkoumáte za pár sekund a další tři minuty za těch pár nuantivních změn převážně nestojí. Nezachraňuje to ani zdánlivá variabilita kombinací animovaného se skutečným, jelikož to v několika částech vypadá až moc papundeklově a kýžený umělecký dojem, neřkuli obohacení, to nevyvolá. Z celého snímku nejvíce stojí za pozornost záběry: 5, 9, 10, 19 a to hlavně svou kompozicí mizanscény či využitím hudebního podkresu. Teoreticky je to nehodnotitelné, proto dávám symbolické 3 hvězdičky za nápad, pár dobrých záběrů a odvahu.

Až tak dobré vystižení doby jsem nečekal, ale ono to přišlo a vidět tehdy kulturou tak silně rezonující hnutí Hare Krišna (pojato z pohledu konzervativního lidu jako bandu usměvavých šašků, což je možná kapánek škoda) mě velmi potěšilo, stejně jako návrat nejmenované postavy a počátek lovu na Jaguára.

Taková ta typická Mad Men koncepce, trable v práci, trable doma, vozík se zadrhává na místě a zdánlivě se nikam neposouvá.

Druhá série je jeden velký kolotoč opakujících se motivů zaujímající hlavně expoziční budovatelskou práci pro budoucí další sérii. Monotónní nálada je naštěstí vyzdvižena dobře napsanými postavami a tou excelentně zachycenou atmosférou 60. let, hlavně na sociálně-kulturních rovinách. 8/10.

Pár nečekaně známých mluvících hlav řekne, jak je Tarantino geniální, pár historek z natáčení a to je tak vše. Přidanou hodnotu této ódě dodává zanimování pár historek a ponoření do tématu obtěžování pana Weinsteina a jak se jeho přítomnost v Tarantinově kariéře promítla na jeho osobu i snímky. Hodně slabých 7/10, jako předehra a rekapitulace mistrovy tvorby před Tenkrát v Hollywoodu to funguje solidně.