ZeroCZ1233

Výborné zakončení všech linek, kvalitní scénaristická práce, jež si zaslouží poklonu za to, že se pod tíhou široké plejády postav nepropadla do klišovitého bahna. Konec to je vlastně dokonalý, všechny postavy dozrály do bodu, jež šlo odhadnout už o mnoho epizod, neřkuli sérií, dozadu, nic není prvoplánové, nic není beze smyslu, vše funguje tak, jak bylo už dříve promyšlené a jen to dokazuje, jak koherentní scénáristé po celé trvání projektu byli. Dalo by se říct, že z toho, co jsem zde vypsal, byl seriál vlastně celou dobu předvídatelný, což zásadně odsuzuji. Je totiž rozdíl, když něco někam přirozeně směřuje než když lze příběh rozpoznat podle pár výrazněji viditelných prvků. Miluju ty postavy, miluju jejich konce, miluju, že to vlastně nedopadlo v očekávatelně slabých emočních konvencích, o to silněji to emoce zásahlo a rozcupovalo na kousky. Zdravím Game of Thrones, tohle je učebnicová definice pro ukončení tak dlouhého seriálu a dokonalý úkaz jak tvořit hořkosladké konce.

Tato epizoda má v sobě důvod, proč dávám celému seriálu 5* a proč jsem si tento seriál zamiloval. Nuantivní expozice u jedné z postav protínající všechny dosavadní epizody byla tak malicherná a přirozená, že ani nestála za pozornost. O to víc následky tohoto počínání v tuto chvíli dokáží zasáhnout to pravé místo a dostávají diváka do emočního kolotoče, jenž se nedá zastavit. Nejhorší je, že kdyby si člověk dal dvě a dvě dohromady už pár sérií zpět, došlo by mu, že k tomuto výsledku to směřovalo vlastně od začátku.

Postavy si začínají uvědomovat svou nespokojenost a zároveň dostávají chuť se svým životem něco konečně dělat. Humoristické pojetí u linek, jež bych ani nedoufal, že se protnou, naprosto skrečuje melancholický dopad závěru za tónů pana Bowieho.

A bublina splaskla, sny se hroutí, velký potenciál a skvělá firma plná skvělých lidí, jež tu s náma v několika obměnách byla od začátku je ta tam a postavy se smiřují a loučí s mnoha lety jejich nezávislého pracovního života.

S blížícím se koncem začínám pociťovat silnou melancholii a další postava na odchodu tomu nepřidává. Přes vizuální barevnost je nálada velmi šedá, všichni jsou pozitivní jen ze setrvačnosti a snaží se přeskočit všechny klacky, co jim padají pod nohy, jenže to nemůžou vydržet a mám dojem, že domnělá bublina zdánlivých životních jistot brzo splaskne...

Poměrně konzumní epizoda v níž stálo za pozornost snad jen zakončení příběhového oblouku jedné velmi zajímavé postavy, jejíž cíl byl čitelně patrný už na začátku série.

Do 70. let se firma snaží vkročit rovnýma nohama a celkem se jim to daří, nové vedení nezlobí, byznys klape, jen samotné postavy nejsou ještě tak otřepané a dokonale šťastné, jak by se mohlo v euforickém opojení zdát.

Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo. Lidská rasa dosáhla velkého mezníku v kosmonautice, legendární přistání na Měsíci učarovalo svou atmosférou něčeho velkého a význačného. Vedle této velké události si počínaly velmi dobře i osobní linky, na živelného Dona, jemuž rupnou saze, je díky Hammovu herectví radost pohledět, tato temnější poloha a její raritní projevení mu velmi sluší. Strop této epizody si však vysloužil odchod velmi milované postavy, jež přes svou zdánlivou nepodstatnost zastávala tu nejvyšší moudrost k níž se všichni obraceli a byla nedílnou součástí koloběhu jak céle firmy, tak pozitivity mezilidských vztahů všech protagonistů, o to krásnější a citelnější bylo samotné rozloučení. I když do konce zbývá jen pár epizod, tak bude velmi chybět.

Otřesy ve firmě jsou veliké, hlavní postava se snaží o znovuzískání respektu a postavení, čímž dostáváme epizodu zaměřující se hlavně na marketingovou činnost, na níž je díky své propracované profesionalitě radost koukat.

Typický příklad toho, jak majetnický chtíč jít s dobou nejen odbourává do oné chvíle budovanou tvář určitého nadhledu, ale zároveň se podepíše na zdraví psychicky náchylnějšího jedince a po těch desítkách epizod je bolestivé vidět tak smutný odchod člověka, jež to nikdy neměl lehké a tohle bylo jen finální doražení.