ZeroCZ1233

Vůbec bych se nedivil, kdyby byl tento nápad součástí Black Mirror, ale nakonec byl vyřazen, jelikož pár společných jmenovalů tento kraťásek se svým slavnějším souputníkem má. Možnost divákovi interakce s rámováním je příjemné obvzláštnění a člověk s aspoň malým estetickým cítěním si vyhraje, zároveň se to odráží na interpretaci příběhu, jenž byl dle mého (nebo kvůli mně) impozantní, leč nedodělaný bez většího rozuzlení. 8/10 should do it.

Subjektivně experimentální pojetí tématu zjištění, vyrovnání a přijetí s jemným existenciálním podtextem v hledání sebe sama za obvyklých okolností na neobvyklých místech. Svou nekonvenční stylistikou, krásnou kamerou a zdánlivě nekoherentní skladbou si mě to získalo jak žádný kraťas dlouho ne. 9/10.

Jiskřivě přisprostlé tokání dvou Řeků při náhodném setkání, v němž si udržují morální cudnost, ale nejraději by si roztrhli kalhoty a natrhli zádele. Za nekompromisní na detail zaměřenou kameru a necenzurovanou nativnost dávám pěkných 6,5/10, za zhlédnutí to stojí.

Na začátku to má fázování, tempo a menší dopad na příběh jako druhá série, ale ve skutečnosti to byla rafinovaná expozice, jež v půlce sezóny zrychlila, gradací strhla a poslední epizodou zlomově rozhodila jak nás, diváky, tak karty, s nimiž postavy hrály. Grandiózní popadnutí dechu, jež méně trpěliví diváci rádi uvítají. 9/10.

Má to všechno, co by správný úvod měl mít, ale přesto se na to jde jinak. Prvotní konflikt započínající cestu narativní lokomotivy a základní prokreslení zajímavých postav opisuje na školách vyučovanou stať pro správný začátek příběhu, jenže pár prvků se přeci jen vymyká. Tím jest nádherná kamera a nenaléhavě pomalu plynoucí tempo, na jehož frekvenci se buď naladíte s chutí okamžitě (jako já), nebo postupně, ale stejně se nakonec ještě rádi chytíte!

Říkejte si o Netflixu co chcete, ale jejich ochota k vrážení financí do neokoukaných projektů je prostě chvályhodná a Love, Death & Robots je jeden z jejich šťastných sázek na vítězného koně. Slyšeli o tom všichni, nenavazující antologie animovaných minipovídek dobyla povědomí seriálových fanoušků a stala se minimálně atrakcí, když už ne masivním hitem jako jiné hrané tituly z VOD multiverza. Stojí to za to? Rozhodně ano. Můj ctěný kolega bart_ to správně pojmenoval jako glorifikaci kreativity a já se pod tento přídomek s čistým svědomím mohu podepsat. Love, Death & Robots je jeden velký píseček, na němž tvůrci dostali dostačující, ale zas ne prostorem ani penězi překypující, prostor na vyhrání a zmíněné nedostatky jejich kreativní pohnutky mohou jen motivovat k ještě lepšímu výkonu. Vyšla z toho různorodá plejáda více či méně originálních námětů, odlišných vizuálních stylů, avšak zákonitě ne všechny povídečky sestávaly v normalizované jakosti kvality. Některé příběhy excelovaly v obou hlavních atributech, jako třeba Zima Blue, The Witness, nebo nedoceněné Fish Night, jiné jen v jednom z nich, například Suits, Good Haunting a Shape Shifters, a nebo sotva prošly, jmenovitě Blind Spot a The Dump. To jsou mé osobní preference, pro seriál to je hlavně výhoda, tímto způsobem na 100% dokáže aspoň jedna epizodka oslovit opravdu každého, jelikož tam je vše, na co lze jen pomyslet, třeba sex (teda… láska, hehe), smrt, robůtci, mamuti, vlkodlaci, Sovětský svaz, jogurty, Hitler, vesmír, Mary Elizabeth Winstead (<3), burani… prostě všechno! I přes menší výhrady s konzistencí kvality tomuto projektu držím všechny čtyři palce, má to neskutečný potenciál a pro menší animátory to může znamenat zásadní zlom v jejich kariéře, jenž jim může otevřít vrátka do větších a slavnějších produkcí a už jen kvůli tomu je existence Love, Death & Robots důležitá a neocenitelná. Od Bakalářů tu lepší povídková série nebyla, 8/10 a šup sem s další sezónou!

Fenomenální peek celé antalogie s filozoficky nosnou myšlenkovou úvahou o humanistických hodnotách absolutního umělece a jeho zakončení celého životního i uměleckého cyklu. Bravurní výtvarná stránka souzní s genialitou hlavního motivu. Možná neuvážených, ale vážně míněných 10/10.

Akční futuristická nahláškovaná rádoby cool blbina pro barvomilná děcka a jejich deformovaný attention span. Vydrží aspoň u tohoto? Pravděpodobně ne. 5/10.

Roztáhlejší cutscéna zaměnitelné Halo type videohry s krásnou grafikou, prosťounkým příběhem a ne moc fungujícím Toy Story přesahem. Vše už jsem někde viděl a většinou to bylo lepší. 6/10.

Zpočátku se epizoda pohybovala na úrovni méně zajímavé akce jako minule, ale dramatická část to těžce převážila a jako závěr série to funguje výborně. Plynoucí příběhové oblouku dostaly konečné vysvětlení a bezprostředně racionální ukončení nekulhající na chybkách ve scénáři a ty zbylé byly navedeny k bezproblémovému pokračování v další sérii. Finální tribute scéna Fight Clubu všímavé diváky potěší a za tónů Mozkové poruchy z dílny Růžového Floyda nutí k orgasmickému vznášení ve vesmíru blaženosti. Btw, jestli skutečnost potitulkové scény je už jistě neměnná, tak budu velmi nasrán!