Walter_Mitty

Rok od premiéry finální epizody The Walking Dead přichází závěr i prvního a také nejdelšího spin-offu. Poslední epizoda osmé řady nezklamala. Pokračuje ve stupidních kolejích celé osmé a sedmé řady. Jedinou novinkou 12. epizody je neustálá snaha hrát na nostalgii. Patetická, hloupá a především zbytečná zápletka posledního dílu je tak doplněna o neustálá pomrknutí na předchozí série. Vidíme Dwightovu sekeru, se kterou do seriálu přišel. June, která vytáhne pistole po Johnovi. Madison, která vzpomíná na obě své děti a učiní další nesmyslný heroický kousek. Victora, který zmíní jachtu Abigail a Daniela, který vzpomíná na svůj obchod... Hloupá je i hádka mezi Danielem a Victorem, kterou sledujeme jen proto, že postavy se hádají zkrátka od začátku seriálu a je potřeba dojít k usmíření, ačkoliv k němu dojde úplnou náhodou. Celému cringefestu pak dominuje přejmenování PADRE na MADRE. Nejhorší na tom však je, že ve finále se celá parta rozdělí a vydá se zcela jiným směrem. Myšlenka vybudovat společně bezpečné místo pro všechny, kolem které se točí víceméně většina seriálu, se tak vezme, zmačká a hodí do koše. Ne snad, že by to již nebyl jejich cíl, ale z nějakého nepochopitelného důvodu se tak všichni rozhodnout učinit na vlastní pěst… Konec Fear the Walking Dead ale vlastně nemůže být toliko zklamáním v kontextu celého seriálu, kdy se tvůrci dlouhodobě snažili najít ten správný směr. Je velká škoda, že z pozice showrunnera po třetí řadě „odstoupil“ Dave Erickson. Ačkoliv se seriál první dvě řady hledal, třetí série byla jednou z vůbec nejlepších a troufám si říct, že šlo o jeden ze dvou vrcholů FTWD. Tím druhým byla série šestá. V obou případech vesměs fungují ty stejné věci – zajímavé prostředí (Mexiko/Texas), ve kterém hraje vzdálenost alespoň nějakou roli a postavy necestují během pár minut stovky kilometrů; složitější záporné postavy, které mají nějakou hloubku a jejichž motivace je opodstatněná; a především vývoj hlavních postav, události, které naše hrdiny posunou dál a nenutí je točit se v kruhu… Zmíněné série jsou za mě to nejlepší, co nám spin-off TWD nabídl. Bohužel ale ve zbylých řadách tvůrci pouze přešlapovali na místě a opakovali stejná klišé. Jinak tomu není ani v samotném závěru. Největší zklamání tak vidím v promarněném potenciálu, kdy jsme několik let sledovali zajímavé postavy, ztvárněné talentovanými a sympatickými herci, jejichž potenciál ale nebyl nikdy zcela rozvinut. Madison budiž příkladem za všechny, kdy její vývoj ve třetí řadě směřoval k slušné antihrdince, která do jisté míry stála v opozici tomu, co jsme viděli v TWD. Celý vývoj vedl pouze k tomu, aby její postava ve čtvrté řadě „zemřela,“ načež se po pěti řadách kvůli přílišnému zájmu fanoušků na sílu vrátí coby hlavní postava. Už to ale není ta stará Madison, jakou jsme znali na začátku. FTWD tak za osm let od své premiéry svět TWD neobohatila o nic, co bychom již neviděli v hlavním seriálu. Výjimku tvoří první tři série, kde jsme se podívali na západní pobřeží USA, na moře a také do Mexika. Přesto, že se FTWD nikdy nestalo tím, čím se stát mělo, rád se k začátkům seriálu vrátím, protože původní parta, která na rozdíl od té z TWD nemá příliš dobré vztahy, neustále se mezi sebou hašteří, je velmi zajímavá. Buďme tak rádi, že tvůrci si včas uvědomili neustále klesající popularitu seriálu a uložili jej k odpočinku již u osmé řady, nikoliv jako v případě TWD až u jedenácté.

V případě Napoleona nemá smysl hodnotit historickou věrnost. Koneckonců vůči té se vymezuje i sám režisér, jehož tvorba, zejména v posledních letech, se nechá skutečnými událostmi spíše inspirovat, nežli je co nejvěrohodněji vyobrazovat. Napoleon je přesto v něčem velmi pozoruhodné dílo. Z trailerů a plakátů je snímek prezentován jako vážný a strohý portrét velkého muže. Nemohu se ale ubránit dojmu, že minimálně první polovina filmu je velmi sarkastická a spousta scén je nám prezentována se značnou lehkostí. Teď nemám na mysli jen bizarní sexuální scény s milovanou Josefínou, ale také například způsob, jakým Napoleon řeší povstání, hledá šavli popraveného Alexandra de Beauharnaise či se nečekaně vrátí z Egypta. S nástupem druhé poloviny ale podobných scén ubude. To je pochopitelné, neboť zatímco v první půlce sledujeme cestu na vrchol, v té druhé zase hořký pád. Hodnotit sestřih pro kina může být značně problematické, vzhledem k tomu, že snad již od prvního traileru tvrdí Ridley Scott, že nejde o kompletní verzi. Znatelně delší verze bychom se měli dočkat až později na streamovací službě Apple TV. Ve své aktuální podobě tak film spíše slouží jako ochutnávka většího produktu, na který si budeme muset ještě chvíli počkat. Nemám nic proti režisérským sestřihům ani prodlouženým verzím, ale kino sestřih by měl být funkční, nezávisle na existenci dalších verzí. To se bohužel v případě Napoleona říct úplně nedá. Film opravdu místy působí velmi zkratkovitě a snaží se toho říct co nejvíc v co nejkratším čase. Jak napovídají závěrečné titulky, významný vojevůdce a císař měl ve svém životě tři největší lásky: Francii, armádu a Josefínu. Všechny tři se divákům snaží film přiblížit, přičemž nejlépe se mu to daří v případě Josefíny. Vztah Napoleona a Josefíny je jakýmsi pilířem celého filmu, čemuž napovídá i skutečnost, že prodloužená verze by měla zahrnovat ještě více scén s Napoleonovou životní láskou. Zbylé dvě lásky tak ve filmu působí možná až nadbytečně, byť se jednalo o nedílnou součást Napoleonova života. Skoro jak kdyby se Ridley Scott nemohl rozhodnout, jestli chce vyprávět komorní drama, nebo velkolepý spektákl. Po prvním zhlédnutí tak ve mně film vyvolává dojem nerozvinutého potenciálu se snahou říct vše, ale realitou říkající jen velmi málo. Jsem zvědavý, co přinese prodloužená verze a popravdě řečeno, už jen kvůli (pro mě sarkastické) první polovině, se na film opět rád podívám.

O Jagně jsem se dozvěděl úplnou náhodou a jsem nesmírně rád, že se tak stalo! Že jde o vizuálně strhující snímek napovídá již samotný trailer, ale Jagna se může pochlubit také skvělou hudbou, výpravou a hlavně hereckým obsazením, kterému dominuje (nemohu se ubránit tomuto srovnání) „polská Margot Robbie“ Kamila Urzędowska. Malebně zachycená krutost a hamižnost polského venkova dokreslena folklórní hudbou nenechá diváka vydechnout. Jagna nemá kladné ani záporné hrdiny. Film na motivy románu Władysława S. Reymonta zobrazuje lidi v jejich nejsyrovější podobě. Jde o filmovou lidovou baladu, která se ale neskrývá za lyrický jazyk. Mluví jazykem jasným a stručným. Kouzlo lyrického jazyka ale vkládá do svého obrazu, čímž vytváří zcela jedinečný zážitek. S jistotou mohu říci, že jde o jeden z nejsilnějších a nejkrásnějších filmů, které jsem měl v letošním roce možnost vidět. Smekám před tvůrčím týmem a doufám, že nominaci na Cenu Akademie v kategorii Nejlepší animovaný film Jagna nakonec promění ve vítěznou sošku. Ne snad kvůli prestižnímu ocenění, ale proto, že díky tomu se film dostane do povědomí více divákům. A to si rozhodně zaslouží!