ZeroCZ1233

Roma je filmem minulé dekády a jedním z nejlepších filmů tohoto tisíciletí, na tom se shodneme snad všichni a proto jsem velmi rád, že tento stařičký a současně už poměrně nepopulární typ dokumentu jako film o filmu vznikl zrovna u tohoto klenotu, jelikož je to více než hodnotné. Vidět Alfonsa jak s jiskrou zapáleného tvůrce vypráví o svém majestátním opusu je čirá potěcha, člověk se utvrzuje ve svých názorech o jeho genialitě, nebo zjišťuje nové maličké tvůrčí detaily, jichž si na první pohled nevšiml, ale ony tam jsou a vybrušují klenot k dokonalosti. Dokumentaristé zachytili vše podstatné a nechali Alfonsa popisovat veškerou škálu prvků od menších záběrů (fenomenální úvod s vodou tekoucí do kanálu) až po složité široké one take kompozice (scéna střelby pro zábavu z lesa). Na mistrovi je také nádherné vidět jeho zanícení k tomuto projektu, jak niterně osobité to pro něho je, jak sám se snaží na place přes těžkost zaměření udržovat tu nejmilejší atmosféru mezi štábem a herci a mnoho dalších interasantních momentů. Alfonso Cuarón je prostě borec, jenž natočil výjimečný počin a tento dokument se bez sebemenšího náznaku řiťolezectví snaží tento fakt jen ještě více potvrdit. Možná to nadhodnocuji, ale kurňa, tohle si to prostě zaslouží.

Skvělá epizoda stématem psychotropního tripu, čímž vzniká prostor pro mnoho rozličných nápadů vztahujících se k tomuto stavu mysli a postavy jsou tímto podníceny k za normálních okolností neproveditelným kouskům, jež jsou na jednu stranu komické, na tu druhou znepokojivě vážné (když si jedna postava stěžuje na pracovní podmínky pod působením drogy, jež jeho stížnost svým hyperaktivním působením nešťastně devalvuje).

Narativně bezproblémová práce s tématem aklimatizace do nového prostředí, v němž by si aktéři dříve ani prakticky neškrtli, prostě klasická not great, not terrible epizoda, jež má aspoň kouzlo mnohých novot na prozkoumání.

Nechutná byrokracie vládnoucí Jaguáru hodila SCDP přes palubu, jenže tato firmička je dítětem štěstěny, jelikož Chevrolet započal casting a díky scénáři můžeme vidět nečekaně napínavou honbu za touto důležitou zakázkou.

Vražda Martina Luthera Kinga a promítnutí tohoto okamžiku do života našich hrdinů je opět naprosto znamenitá podprahově edukativní záležitost, Amerika už nikdy nebude stejná.

Reklamní souboje má seriál zmáknuté na výbornou a boj o Heinz kečup není výjimkou, velmi interesantní pohled za oponu mezinárodního kolosu, jenž Donem předloženému konceptu přeci jen dali šanci.

Menší vatovka bez důležitější dějové náplně, spíš striktně vyjasňující vztahové poměry a ukazující další střípek z minulosti hlavního hrdiny.

Prakticky jen ukončení minule rozjeté podzápletky, jen to bylo ještě táhlejší a monotónnější, což hned neznamená, že je špatně.

Vypiplané vyjevení Calebovy minulosti rozvržené skrz celou epizodu je jistým tahákem a zásadní událostí. Vedlejší macho souboj dvou silných žen nebyl tak frenetický a zajímavý, jak jsem čekal, trpěl na klasické klišoidní zmatky a prkennost. Zato druhou vedlejší linii si pro sebe ukradl nahláškovaný Ed Harris, jenž zas chytil dech a co slovo, to perla. Jako předfinální nájezd to dopadlo dobře, i když se dalo vykřesat více, tož jsem zvědav, jak to příště dopadne, můj drahý bart_ík byl dosti nadšen, tak uvidíme.

Magnum opus, mistrovské dílo, krystalická kulturní veličina. Po letech a letech, co jsem slýchal samé chvalozpěvy na tento počin jsem se sám konečně rozhoupal a s chutí se ponořil zpět do mistrovy špageťácké poetiky a dostal jsem ještě intenzivnější zážitek, než mi zatím zprostředkoval. Tenkrát na Západě je realizací a konečná fáze Leoneho poslání povýšit spotřební westernový žánr na vyšší uměleckou hodnotu. Příběh je ve své podstatě, podobně jako u dolarové trilogie, velmi prostý, zakládající si na dobových konfliktech, jenže je vyšperkovaný o podvratné vyprávěcí postupy, kdy režisér pomocí nuantivních vodítek trénuje divákovu fabuli a ve fázi, kdy tne do živého, tak člověk během těch pár chvil září nadšením nad tím, jak do sebe dílky krásně zapadají, nebo o plejádu znamenitě napsaných postav (na jejichž kvalitě se také promíta vybraný casting a jejich výkony). Už tak silný obsah ještě doplňuje řemeslná živelnost formy, Leone tu rozehrává své umělecké ambice na jednotlivé vrcholy, jeho struktura mizanscén s promyšlenými kompozicemi, nebo zručná přesnost rámování a jejich návaznost na opulentní soundtrack hemžící se jedním klasickým motivem za druhým, zásadně ustanovuje legendární status tohoto mistrovského tvůrce. Tenkrát na Západě společně s Hodným, Zlým a Ošklivým už navždy zůstane vrcholem westernového zastoupení světového kulturního bohatství. 10/10.