wayne99

Společně s filmy Jsem nesmělý, ale léčím se, Kopyto a možná ještě prvotinou Roztržitý, patří tenhle film k opravdovým skvostům Richardovy tvorby. Navíc je ve filmu použitá asi nejlepší hudba Vladimira Cosmy, která byla vždy vynikající. K tomu všemu naturalizovaná Francouzska Jane Birkin, Henri Guybet a spousta dalších známých herců ze sedmdesátých let. Podpořený původním českým dabingem představuje snímek dílko, kterému ve svým žánru k dokonalosti schází opravdu jen ten pověstnej nejmenší možnej kousek, jestli vůbec…

Původní myšlenka-nápad je sice dobrej, ale to zpracování?! Úvodní hudba k filmu a Natasha Henstridge + Ice Cube v hlavních rolích patří asi k tomu nejlepšímu, co tenhle film může nabídnout. Možná kdyby se trochu víc rozvedly některý zajímavý scény – jízda v obrněným vlaku, nebo plánovanej výbuch jaderný elektrárny - bylo by to o něco zajímavější. Místo toho člověk přes půlku filmu sleduje houfy uječených, zmalovaných, zfetovaných a zmutovaných šílenců, který se bavěj různýma nechutnostma (napichování useknutých lidských hlav na kůly apod.). Je to sice prezentovaný jako akční sci-fi, ale tady je toho tolik, že to po čase začne nudit. Na druhou stranu je zajímavý sledovat, jak se Natasha po polknutí drogy (prášku s halucinogeními účinky) začne oddávat svým představám. Koukatelný to asi je, ale pokud patříte k příznivcům sci-fi jako takový, budete nejspíš zklamaný – jestli fandíte hororům, možná si přijdete na svý.

Film vznikl podle předlohy románu Filipa Jánského (vlastním jménem Richard Husmann), který za války sloužil právě na bombardérech typu Wellington jako zadní střelec. Oproti knize jsou ve filmu drobné rozdíly – hlavní hrdina se nejmenoval Študent, ale Hezounek, peruť kde naši tři letci (Hezounek, Prcek a Pavel) působili, byla ve skutečnosti britská a na konci zachráněný Němec není pilot stíhačky, nýbrž námořník. Už film je naprosto vynikající a s Tmavomodrým světem se opravdu moc srovnávat nedá – třeba Hezounkova přítelkyně Pet, v podání mladé české herečky Jany Novákové (kterou později zastřelil její německý přítel, takže moc dalších filmů už nenatočila), působí tak nějak přirozeněji, než rodilá Angličanka Tara Fitzgerald. Další výhodou filmu je to, že je ještě černobílý a filmaři tak mohli použít původní válečné záběry útočících německých stíhaček. Pokud se vám film líbil, doporučuji přečíst si taky knihu, která je ještě o dalších 100% lepší a působivější a může se směle zařadit po bok asi nejlepší knížky o pilotech z 2. světové války – Velký cirkus, kterou napsal francouzský stíhač Pierre Clostermann. A taky se v ní dozvíte, jak příběh opravdu skončí – ve filmu je pouze záběr na opuštěný Dinghy (gumový záchranný člun) na nekonečné mořské hladině – ale to vážně není úplný konec. A kopyta modrých koní tiše v dáli zní…

Tenhle snímek mi vzdáleně připomíná jeden akční film s Jean-Paul Belmondem – taky v něm jde o likvidaci prezidenta jakési smyšlené Africké země. Ale zatímco v Profesionálovi je hlavní hrdina kladnej a má to místama i určitý komediální scény (asi jako všechny filmy s Belmondem) – tak tady je najatej vrah bezohlednej zabiják. V Posledním svědkovi hraje hlavní roli Natasha Henstridge a hraje jí opravdu skvěle (pokud nebudete zapomínat na to, že je vlastně hrající modelka) – všichni kdo jí mají zaškatulkovanou jako pěknou ženskou, která dělá ve většině svých filmů pouze ozdobu slavnějším hercům, budou určitě překvapeni. Zajímavá je taky postava matky-alkoholičky hlavní hrdinky – tu si zahrála Lauren Hutton, kterou si pamatuju hlavně z filmu Americký gigolo s Richardem Gerem. A nenechte se zmást obrázkem na přebalu, ze kterého by se mohlo zdát, že se to celý odehrává v nějaké kanadské divočině – děj filmu je až na vyjímky z New Yorku.

Opravdová lahůdka, navíc z atraktivního prostředí. Možná trošku jednodušší, předvídatelný a všechny ty keci kolem – ale vždycky, když mám blbou náladu, tak tahle komedie mě z ní spolehlivě dostane. Hlášky typ: „Co soudíte o naší ponorce?“ „Upřímně, co jí drží pohromadě je ptačí trus.“ – „Žádám o přeložení!“ „Zapomeňte, Vy a vaše kariéra jsou v rukách těch blbců.“ – „Napadnete základnu v Norfolku. Jeden odbojnej diesel proti celý Americký flotile! Co tomu říkáte?“ „Já myslím, že si na tom rozbiju hubu.“ „Takhle nepřemýšlejte! Já hledám chlápka s tetováním na péru – mám takového?“ – Nebo když pronásledovaná ponorka hraje u dna mrtvýho brouka – všichni zachovávají absolutní ticho, jenom tělnatej kuchař se doráží porcí fazolí – a pak to najednou přijde, chvilku s tím bojuje, celej se otřásá, ale nakonec nevydrží. „Co to bylo?“ ptá se kapitán druhý ponorky. „Nevím, znělo to jako výbuch.“ Sice tady nehraje moc známých herců – snad jenom Lauren Holly jako poručík Lakeová a Rob Schneider jako neurotickej velící důstojník – ale film převážně táhne skvělej Kelsey Grammer a za pozornost stojí taky Harland Williams jako operátor Sonar.

Ale kdepak, Bo Derek je pořád pěkná ženská, i když její kouzlo už nezabírá tak, jako když hrála s Dudley Moorem ve filmu Kus – mimochodem vynikající komedie. Pravdou však je, že tenhle film je celkem nuda a nic kromě Bo Derek vás na něm neupoutá. A Robert Hays hrál taky v podstatně lepších filmech. Celkově je to slabota a ta druhá hvězdička asi jen kvůli Bo Derek.

Zajímavý vykreslení nepříliš vzdálený budoucnosti. Nezaměstnanost přes 40%, všude samý roboti a sex s normální ženskou pouze přes uzavření smlouvy jako na radarovou základnu. Jestli to má takhle vypadat, tak to bych si raději taky pořídil nějakou společnici s umělou inteligencí. Tenhle film nejlíp vystihuje scéna, ve který se šestiprstej Jake ptá: „Co vás přivádí do těhle končin?“ „Hledáme pro Sama novýho sex-robota, ten starej se nadměrným používáním strhal.“ „Takhle to nebylo! Nebyl to jenom robot – byla samá něha, dovedla se zasnít – miloval jsem jí…“ A o tom to vlastně celý je – tahle romantická akční sci-fi je určená hlavně pro věčný snílky, touha po něčem-někom se táhne celým filmem. Sam je kvůli Cherry ochotnej cestovat po celých státech a do míst, kam by normální člověk dobrovolně nevstoupil – skladiště nových robotů je v poušti, kde vládnou nemilosrdný gangy. Ani se mu nedivím – jeho Cherry v podání Pamely Gidley je opravdu nádherná – jak by taky ne, když její představitelka je původní profesí, jak jinak – modelka. I když tady nehrajou žádný hvězdy, kromě tehdy ještě ne příliš známý Melanie Griffith, je to obsazený skvěle. Podobně dobrej je i českej dabing – hlavního hrdinu namluvil Aleš Procházka, sexy-robotku Vendulka Křížová a záporňáka Lestera Jan Čenský. Rozhodně to stojí za shlédnutí.

Zpočátku jsem si myslel, že jde o další banální film na téma zhýčkaného zbohatlíka, který si tu a tam odskočí mezi obyčejné smrtelníky. Asi po 60 minutách jsem poznal, že tenhle snímek má i něco navíc. Vrcholem filmu je krásně dojemná scéna, ve které Pierre Richard zpívá-recituje píseň o svém mládí a vzpomíná, jak je prožil v kouzelných uličkách Montmartru. Právě tady Richard ukazuje, že je schopen zahrát i jiné než vyloženě komické role. Je absolutně přirozený a kdo by ho neznal jako roztržitého blondýna s černou botou, nezapochybuje o tom, že vše je myšleno vážně. Škoda trochu pomalého rozjezdu, ale jinak to určitě patří k tomu lepšímu, co Pierre Richard po svých nejlepších filmech ze 70-tých a 80-tých let natočil.

Vynikající film, který má spád a ani po několikátém shlédnutí neomrzí. Báječná muzika osmdesátých let a hlavně dvě hvězdy (Bruce Willis a Kim Basinger) v nejlepší formě, kterým parádně sekunduje John Larroquette. U nás běželo nejdřív na ČT, nedávno vysílala i NOVA. V obou případech sice Willise daboval skvělý Alexej Pyško, ale obě verze mají trochu odlišné dialogy. Pokud budete chtít špičkovou zábavu, sáhněte raději po původním dabingu, tak jak běžel na ČT.