wayne99

Tento seriál je zvláštní - každý díl trochu jiný a to jak obsahem, tak kvalitou (nebo lépe řečeno "koukatelností"). Nicméně poslední epizoda Hra na štěstí je sentimentální příběh nejoblíbenější Mattoniho dospívající dcery Kamilky, u které se začínají stále častěji objevovat příznaky v té době smrtelného onemocnění - tuberkulózy. Zoufalý Mattoni je rozhodnutý splnit své umírající dceři cokoliv, přesto v něm v skrytu duše hlodá stín pochybností - stává se ve své podstatě kuplířem a hraje pouze o čas, neboť smrt penězi ani jiným způsobem ošálit nelze. Mladíkovi, do kterého se jeho dcera zakoukala, tak možná nevědomky (svým počínáním) zničil život, na rozdíl od otce se mladý houslista se smrtí Mattoniho dcery nikdy nevyrovnal...

Tento snímek, na který se dlouhou dobu čekalo, má bohužel tu smůlu, že většina diváků (kteří se o případ zajímají) má již předem nastudovanou knihu Romana Cílka a spoustu dalších informací z nejrůznějších internetových stránek, takže očekávání, že by film přinesl něco nového, nebo povzbudil divákovu fantazii s tím, jak to doopravdy bylo (např. zatoulaný špalek pod brzdou „Ereny“), nebo mohlo být, se ve výsledku ukáží jako lichá. Nicméně snímek samotný je určen nejen domácímu publiku, ale má i nadnárodní ambice, a z tohoto pohledu je nesporně velmi povedený, od vývoje osobnosti hlavní postavy, přes dobové reálie až po skvělé herecké výkony (zejména představitelky hlavní postavy). Přesto bych ve snímku ocenil větší důraz na vnitřní boj Hepnarové (kdy její výraz občas nevypadá jako depresemi zničená bytost, ale spíš budí dojem, že je „sjetá“), než několikrát opakované lesbické scény - až jsem měl chvílemi pocit, že nesleduji rekonstrukci známého kriminálního případu, ale nějaký „eroťák“. Jsou zde také doslova citovaná neověřená románová (rozuměj smyšlená) vyprávění, např. z Hrabalovy knihy převzatý panický strach vražedkyně před popravou. Rozpaky navíc budí česky namluvená postava polské herečky - v běžné konverzaci je vše v pořádku, ale vnitřní hlas Hepnarové je českou dabérkou prostě jenom odříkáván, bez jakéhokoliv procítění nebo souznění s vlastní postavou. Nesporně ostudou je však hlavně to, že film nezískal dostatečnou podporu v ČR, ale mohl být realizován pouze za výrazné (finanční) podpory našich sousedů – odtud potom obsazení polských herců a členů filmového štábu. V době, kdy se poskytují štědré granty na pochybné projekty pouze "spolehlivým" režisérům (Renč a spol.), je to více než s podivem - bohužel v tomto ohledu se toho od doby nedávno minulé zas tak moc nezměnilo…

Po dnešním shlédnutí druhého dílu (první mi bohužel unikl) musím hodnotit pozitivně, protože jako letecký fanda dokážu ocenit (pro nezasvěcené diváky) možná nudné dialogy, např. o řešení motoru s radiálním vs. axiálním kompresorem a další vesměs technické debaty. Plusem seriálu je také to, že není pojat jako politická agitka a drží se především dobových faktů a snaží se navodit atmosféru a obtížné podmínky, ve kterých letoun vznikal. L-29 Delfín byl vynikající cvičný letoun, který se stal na dlouhá léta standartním typem pro všechny státy (s vyjímkou Polska) Varšavské smlouvy, tedy tzv. východního bloku, byl vyráběn v (na naše poměry) obrovských sériích a zajistil našemu letectvu skvělou reputaci. Pokud je tento seriál zamýšlem jako hold všem, kteří se na jeho vzniku podíleli, pak je to určitě chválihodný počin, tím spíš že takových snímků je v naší filmografii poskromnu.

Tenhle film v žádném případě není parodie a plně ocenit ho mohou asi opravdu jen skalní fanoušci, protože zámořský hokej v 70-tých letech a zejména pak ve WHA takto opravdu vypadal - spousta rvaček a hrubostí za hranicí pravidel, kdy i do profesionálních týmů byli často angažováni hráči, nebo spíš rváči, kteří mnohdy ani neuměli pořádně bruslit. Sice trochu jiný pohled na hokej, než třeba několikrát zfilmovaný Zázrak na ledě, ale v žádném případě horší, zde navíc vynikající Paul Newman v roli stárnoucího hrajícího kouče.

Je přinejmenším zvláštní, že film Odcházení, který v kinech u diváků víceméně propadl, získá 12 nominací na Českého Lva. To že dvě nominace nakonec proměnil, už jenom dokresluje celkovou absurditu situace, které je navíc umocněná tím (a o to vtipnější), že právě takové situace se Havel ve svých počinech snažil zesměšňovat.

Karel Jánský zahrál ženatého a do sebe zahleděného přítele hlavní hrdinky dokonale, působí zde opravdu hodně nesympaticky. Naproti tomu Lenka Skopalová ukazuje, že v mládí to byla nádherná ženská a docela slušná herečka, škoda jen, že těch příležitostí ve filmu nedostala víc.

Setkání byvalých spolužáků po dvaceti letech na večírku, kde Jiří Schmitzer jako strarý mládenec, který stále žije se svou maminkou, potkává svou školní lásku Lenku Skopalovou a Rostislav Kuba, bývalý školní frajírek a její nynější manžel. Trochu hořká komedie o tom jak se člověk během let mění, ale v jádru vlastně stále zůstává stejný. Docela rád bych se na tento film, který běžel v naší televizi naposled tuším v roce 1996, podíval znovu.

V dobách kdy Nova začínala to byl přijemný pořad na ranní probuzení, původní moderátorské dvojice tvořili Lucie Výborná + Pavel Svoboda, Dana Morávková + Libor Baselides a Markéta Mayerová se Slávkem Bourou. Ono i ty seríály v letech 1994-96 byly ke koukání - Měsíční svit s Brucem Willisem, Vražedné pobřeží s Nickem Slaughter a MASH a Alanem Aldou, to vše je už bohužel pryč, nahradily je bezduché sračky typu Ordinace, Ulice apod.

Pro postavu výškařky Aleny se nabízela ideální představitelka - Ivana Chýlková, kterou režisér Jiří Adamec původně oslovil, ale při pokusech ve výškařském sektoru to Ivaně jaksi nešlo a tak byla do role obsazena méně známá Renata Mašková, která zde působí poněkud nevýrazně, což je škoda, Ivana Chýlková mohla dodat postavě větší šťávu. Ondřeje Veseckého měl hrát Jan Čenský, až poté si producenti vzpoměli na Svatopluka Skopala, který rekreačně běhal a Honza Čenský byl tak odsunut do role jeho konkurenta Michala Klánského. Nejlepší je pak budoucí moderátorská hvězda Snídaně s Novou - Libor Baselides, postavu libového frajírka, který dokáže hravě sbalit každou ženskou, aby s ním pak zamávala slovenská studentka Kamila Málková, zahrál dokonale. Běžecké scény seriálu se natáčely během skutečného Memoriálu Evžena Rošické, to proto aby byla zajištěna dostatečná divácká kulisa v ochozech, vzpomínám si, že jeden z moderátorů přímého přenosu tehdy mimoděk poznamenal, že časy herců nebyly od profesionálních sportovců až tak moc vzdálené... Natáčení probíhalo v roce 1989, na uvedení v TV jsme si museli počkat až do roku 1991, od té doby už nebyl nikdy reprízován, což je velká škoda, protože nové seriály kvalitu těch neprorežimních předrevolučních jaksi postrádají, třeba taková Poslední sezóna nesahá tomuto seriálu ani po kotníky...

Především v první polovině filmu zábavná komedie s vynikajícící Cynthií Stevenson, která zde hraje v podstatě stejnou roli jako v seriálu Muži na stromech (poručice Celie), také zde je matkou syna, který se chystá požádat svojí snoubenku Rebeku o ruku. Ale hlavně mě naprosto okouzlila Kanadská herečka Vikki Krinsky, kterou jsem nikdy předtím v žádném filmu neviděl a tady jí to až neskutečně sluší, bohužel nikde ani zmínka o dalších filmech ve kterých by tato mladá herečka hrála.