wayne99

Sice nemám tenhle žánr (horory) moc rád, ale tahle komedie se Francouzům opravdu povedla. Alice (Frédérique Bel) se právě vzpamatovává z rozchodu, přátelé Sam (Patrick Mille) a Prune (Julie Fournier) jí proto vytáhnou na diskotéku. A tak zatímco se ostatní baví, Alice fňuká u baru a je oslovena (zdánlivě náhodou) neznámým sympaťákem, který ji pozve na párty. Ve skutečnosti se ale jedná o sjezd upírů, kteří si takto obstarávají nové oběti. Ve strašidelném zámku, kde se párty koná, zažijí Alice, Sam a Prune spoustu neočekaných situací. A jestli jste si mysleli, že česnek, krucifix a další zaklínadla vás před upíry ochrání, tak to jste ještě neviděli tuhle skvělou francouzskou komedii. Navíc další povedený film s neobyčejně sympatickou Frédérique Bel.

Roli letušky Jean ztvárnila Mimsy Farmer, kterou si pamatuji z filmu Dva muži ve městě, kde hrála přítelkyni Alaina Delona. Triky na dobu vzniku slušný, snad jenom modýlek letounu na mořském dně vypadá trochu komicky. Ještě k samotnému letounu, Concorde nebyl prvním dopravním nadzvukovým letounem na světě, tohle prvenství náleží sovětskému Tupolevu Tu-144, který vzlétl už roku 1968 a jako první také prolomil zvukovou bariéru. Oba dva stroje byly brilantní výtvory techniky, Tu-144 byl o něco větší, vyroben v počtu 16 kusů a Aeroflot ho později stáhl z provozu pro příliš vysokou spotřebu pohonným hmot, na kterou se sice v bývalém SSSR příliš nehledělo, ovšem u tohoto letounu byla obzvláště enormní, zejména při letu dvojnásobnou rychlostí zvuku, kde Tu-144 používal přídavné spalování. Havárie Concordu v roce 2001 byla ale také jenom záminkou pro stažení tohoto typu z pravidelných linek, došlo k ní totiž tak, že letoun při startu najel pneumatikou hlavního podvozku na kus krytu, který na vzletové dráze zůstal po startu jiného letounu a tento kryt následně prorazil palivové nádrže v křídle Concordu. Takhle neslavně asi na hodně dlouhou dobu skončil provoz nadzvukových dopravních letadel.

Ten oficiální text distributora je trochu zavádějící, jak v případě hodnocení příběhu, tak sovětské letecké techniky, tam je už úplně mimo. Tupolev Tu-104 bylo první tryskové dopravní letadlo na světě uvedené do pravidelného provozu a koncem 50-tých let představovalo absolutní špičku letecké techniky. Naše Aerolinie byly po sovětském Aeroflotu druhou leteckou společností, která tyto skvělé stroje provozovala. Na každém letišti v zahraničí, kde Tu-104 přistávaly budily zaslouženou pozornost, jako třeba později nadzvukový Concorde. Filmu dominuje skvělý Josef Bek, tak jak ho zná většina diváků, v úloze sebevědomého kapitána, trochu ušlápnutá Irena Kačírková, jako žena, která se neumí rozhodnou mezi dvěma muži a sympatický, leč taky nerozhodný Vladimír Ráž. Pro každého, kdo má rád letadla každopádně příjemná podívaná.

Film jakých byly natočeny stovky, možná i tisíce o vztahu stárnoucího muže a mladé krásné ženy. Přesto je o třídu výš než jemu podobné z německé produkce (špatný dojem navíc většinou umocňují nesympatičtí herci a příšerný dabing), které se na nás z televize hrnou jako pecny chleba. Zde se můžeme alespoň kochat pohledem na venkov a ranče v kanadském Ontariu a samozřejmě také na neobyčejně přitažlivou Natashu Henstridge, která dodává filmu potřebný ženský půvab, kterému podlehne nejeden muž – Jamesi Brolinovi se to nakonec stane osudným – postupně ztrácí svou ženu, svůj respekt a hrdost a nakonec i to nejcennější – svůj život.

On tu hudbu nehrál on jí hladil. Bylo to jako když hedvábné prádlo zlehka klouže po těle nádherné ženy pomalu dolů.

Překrásný film z překrásného prostředí – natáčel se celý v Brazílii a zejména záběry na písečné pláže (bílé duny), průzračné moře a okolní krajinu jsou opravdu nádherné. Vše navíc umocňuje krásná hudba. Ani děj filmu není úplně fádní a už vůbec nejde o žádné erotické drama, jak se leckde píše – odvážných scén tam není o nic víc, než třeba v Maximálním riziku. Režisér filmu Fábio Barreto byl za svůj předchozí snímek Quatrilho nominován na Oscara, v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Bela Donna sice podobné ambice nemá, ale pokud máte rádi léto, prázdninovou pohodu, exotickou dovolenou a třeba i trochu romantiky, tak právě tohle všechno film vrchovatě nabízí. A jako bonus překrásná Natasha Henstridge v nejlepší formě – poznáte mimo jiné, že je výborná plavkyně, jde totiž o jeden z jejích prvních filmů, kde se ještě nenechala dublovat.

Těžko soudit podle prvního dílu, který je zatím k sehnání, ale seriál vypadá zajímavě. Je o úspěšném mladém právníkovi (v podání Jonny Lee Millera), který několikrát během dne zničehonic (například při jednání) zaslechne hlas George Michaela. Vše vyvrcholí večer při milování se svojí krásnou přítelkyní (hraje jí Natasha Henstridge). Když uslyší zpěvákův velký hit Fait, hned všeho nechá, vyběhne do vedlejšího pokoje, kde opravdu spatří George Michaela s mikrofonem. Když halucinace pokračují, navštíví lékaře, který objeví pravou příčinu obtíží – mozkový nádor. A pak je tu ještě jeho láska z mládí Beth, nyní klientka, s malým chlapcem, který by mohl být snad jeho synem. Eli se nakonec vydává do Indie k posvátné hoře, jejíž pohlednici mu kdysi jeho podobně nemocný otec jako chlapci věnoval. Na jejím vrcholu potom rozpráší popel svého mrtvého otce.

Vynikající film se skvělým Robertem Mitchumem v hlavní roli a parádními leteckými souboji. Americké stíhačky F-86F Sabre jsou originály, „sovětské“ MiGy-15 musely nahradit (v době natáčení je nebylo možné z pochopitelných důvodů získat) také americké letouny F-84F Thunderstreak.

První díl moc zábavnej není, ale spousta dalších už ke koukání je. Hlavně se to nesmí brát moc vážně. Je to sice akční seriál, ale zároveň tak trochu komedie. Prostě nic moc náročnej seriál na odreagování po náročným dnu.

Nedá se říct, že by to byl akční, nebo válečný film. Přestřelka a útok na sídlo sekty tvoří pouze kulisu k vlastnímu příběhu. Film samotný je spíš psychologické drama, které se odehrává uvnitř jednoho zdánlivě opuštěného domu. Mladý policista je tak okouzlen krásou a zdánlivou bezbranností jedné ze členek sekty (které agenti v domě zajmou), že jí brání před výpady svých kolegů a tím nevědomky umožní postupnou likvidaci zbývajících agentů. Svůj omyl si uvědomí až ve chvíli, kdy Mary hodlá zastřelit i jeho. Nakonec už odevzdaně říká: „Zlomila jsi mi srdce.“ Natasha mu s ledovým klidem odpoví: „Řeknu ti malé tajemství Jamie – to není žádný problém. Dělal jsi jenom to, co jsi považoval za správné, ale nakonec to bylo špatně.“