Recenzie (692)
Kleopatra (1963)
Mám takové tušení, že to byl největší propadák ve své době. Při jednom z mála intervií zahraničí, se ptali Sergeje Bondarčuka, co říká na náklady Kleopatry. Ten se prý zamyslel a řekl, že za Vojnu a mír ji zvládl čtyřikrát.
Ak sa nahneváme, budeme zlí (1974)
Chceme červenou dunovku se žlutou střechou. "A když vám ji nedáme?" "A kdyý nám ji nedají, tak co?" "Tak budeme zlí." "Jo budfeme zlí." To už je snad kult.
Párna a nepárna (1978)
"Hm. fazole na cibulce?" "Ne, ryba s bramborem."
Tango a Cash (1989)
Rád vzpomínám na časy, kdy jsem seděl u ORF 1 a napjatě sledoval s německým dabingem příběh dua tvrďáků.
Vraždy podľa Judáša (1999)
Na Lamberta dost dobrý, jinak.....
Sweeney Todd: Čertovský holič z Fleet Street (2007)
Nevím jak moc budu opakovat už řečené. Burton je originální režisér se silně osobytým stylem a oblíbenými/zažitými herci. Ďábelský holič má typicky burtonovskou výpravu, herce a snad i tykostými, kameru a ty technické blbůstky kolem. Dívat se na obraz a nevnímat děj jde třeba u R. Scotta. Jak většina z nás ví, Burton není R. Scott. Co Sweeney Todda ubíjí nejsou muzikálová pěvecká čísla ani herecké výkony, ale Burtonova neschopnost spojit do vyváženého celku mluvenou a zpívanou(emoční) rovinu. Půl hodinová krátkometrážní stapož by kanibalským orgiím slušela víc než bezvládné až nudné prodlužování nenávisti a pomstichtivosti k světu, spojeném s prořezáváním krků ať vinných či nevinných Nebýt muzikálového experimentu, mohl Holič kandidovta na film roku. Bohužel
Lužinova obrana (2000)
Tak trochu to pro mě bylo sklamání.
Statočné srdce (1995)
Jedna z nejhezčích vzpomínek na dětství.
Zvrátený (2002)
Nechci komentovat film, který mne uchvátil a nevím proč.
Gympl (2007)
Dopadlo to líp než Kokoťáci.