Réžia:
Gaspar NoéScenár:
Gaspar NoéHudba:
Thomas BangalterHrajú:
Monica Bellucci, Vincent Cassel, Albert Dupontel, Jo Prestia, Philippe Nahon, Gaspar Noé, Fatima Adoum, Isabelle Giami, Stéphane Drouot, Eric Moreau (viac)Obsahy(1)
Mladá a krásná Alex je v opuštěném podchodu znásilněna a bezcitně zbita neznámým mužem. Její impulzivní a nezávislý manžel Marcus a jejich společný a zdrženlivý přítel Pierre se pak rozhodnou vzít spravedlnost do svých rukou... (oficiálny text distribútora)
Videá (2)
Recenzie (524)
Film, který mne doslova dostal a po kterém jsem opravdu neměl moc dobrý pocit ... Ale pak jsem si řekl, "To je přesně ono!!" Nebyl jsem ani tak šokovaný ... myslím, že Noé nechtěl šokovat za každou cenu. Nic šokujícího ani v podstatě nenatočil a neukazuje. Ukazuje prostě běžnou smutnou a drsnou realitu dnešních velkoměst, stejně jako to udělal v roce 1978 Zarchi svým "I Spit on Your Grave", ovšem na venkově ... Filmy bych nerad porovnával, ono to ani nejde, ale oba se dotýkají základního tématu násilí na ženách a pomstě. Ireversible je perfektně řemeslně zvládnutý film, který dokonale a detailně, realisticky a vhodně zobrazuje běžné stránky života, o kterých se raději nemluví. To že jde pozpátku je silně provokující, ale jediný šok jsem dostal na "konci"-"začátku" filmu, kdy M. Belluci leží na rozkvetlé louce. Ty kontrasty krásy, nového života, lásky, hnusu, brutality a perverze jsou prostě řemeslně zvládnuté, stejně jako chování sjetého Cassela ... a to jak na párty, tak potom. Jinak musím uznat, že Noé skutečně natočil nejvěrnější a nejrealističtější znásilnění v dějinách filmu. A tohle natočit, třeba jen tuhle část, to chce hodně velkou zručnost ... Perfektní film, který bohužel většina běžných diváků nevydýchá ani do poloviny a proto ani nepochopí a bohužel (!!) nepřijme ... ()
Prý jeden z těch filmů, který bude korzovat na hranici snesitelnosti ve světové kinematografii. Oceňuji u něj především hudební stránku, se kterou si Thomas Bengalter z Daft Punk opět vysloveně vyhrál. Oceňuji nápad přijít s takovým příběhem od konce. Zbytek je ale čiré umění a já nevím, proč by se mi to mělo líbit. ()
Chápu lidi, kterým se ten film líbí, ale osobně mi Noého styl nesedí a jeho tvorba mě neoslovuje. A v případě tohoto filmu mi s odstupem mnoha let od jeho natočení přijde směšné, že to mohlo kdysi někoho šokovat nebo pobuřovat - doba se samozřejmě změnila, ale mě to prostě jen nudilo, a říkal jsem si u toho, že bych to radši viděl jako příběh odvyprávěný klasicky chronologicky, byť si samozřejmě uvědomuji, že pak už by celý ten koncept nedával smysl a nefungovalo by to (navíc by celý ten příběh asi působil dost banálně). Navíc to zpětné vyprávění jednak stejně není důsledné, protože kdyby se ten film odvíjel vyloženě pozpátku v pravém smyslu slova políčko za políčkem (včetně dialogů pouštěných pozpátku), tak by to byl jen nesledovatelný chaos obrazu a nesrozumitelného zvuku, a jednak to zdaleka není první film natočený takovým stylem (člověku se v první řadě dere na mysl vzpomínka na Lipského geniální hříčku z 60. let, Happy end). Vadí mi taky ten debilní český název "Zvrácený", který se zcela odklonil od významu původního titulu (jakož i smyslu celého filmu), čistě subjektivně mám velký problém s tou rozlítanou kamerou v mnoha záběrech, kvůli které se nedokážu orientovat v tom, co se na obraze děje, a potom také nemám rád filmy, v nichž jsou do rolí filmových partnerů obsazeni herci, kteří spolu tvoří pár i ve skutečnosti (respektive v případě tohoto filmu to platilo v době natáčení, dnes už spolu Cassel s Bellucci dávno nejsou) - velmi mě to vytrhává z ponoření do děje a nedokážu takový film brát vážně. Myslím, že skuteční manželé by spolu ve filmu prostě hrát neměli, protože to zanáší do fikčního filmového univerza nemístné prvky z reality. Když jsem se navíc dočetl, že Noé během natáčení užíval kokain, víc už ten film v mých očích klesnout nemohl - tohle fakt neuznávám. Jako filmařský experiment to beru, ale jako filmovou událost - jak se někteří snažili tvrdit - nikdy. ()
Hovno vyskočí ze záchodové mísy a nacpe se s palčivou bolestí do rekta. Chvilku srovnatelnou s věčností si tam pobude, načež se začne nepříjemně tlačit střevy směrem k žaludku a jeho leptajícím šťávám. A až přejde pocit na zvracení, namíří si to jícnem přímo do úst v podobě sladkého sousta, co po vyndání ještě rozverně svádí chutě svou lahodnou vůní.. Toť struktura Noého experimentální provokace, v níž kamera na střídačku bezcitně stojí, rotuje, nebo létá na oběžné dráze Kubrickova odkazu. Subjektivně zneklidňující, s dokonalým výběrem hudby a stovkami podnětů k zamyšlení se nad příčinou, důsledkem a časem, co všechno zničí. Všechno, bez výjimek.. Nejhorší na tom je, že to hovno ani nebylo tvoje, Roupe. Vyhrál jsi.. ()
Tohle vizuáně silné drama si zaslouží pět hvězdiček - už jen pro tu syrově krutou naturalistickou formu vyprávění, bez nějakých (zvráceně) pseudouměleckých berliček jak dosáhnout zamýšleného účinku - a za naprosto fascinující HEREČKU v roli oběti Monicu Bellucciovou. Roztěkanou (a postupně se uklidňující) kameru zpočátku (či vlastně z konce...) běhu děje a vlastně celý popis události lze pochopit jako obraz zpětně sledovaného gradujícího šílenství aktérů a ne tedy jen jako nějaké bezúčelné klišé. On ten film vůbec asi člověk musí vnímat jinak, než všechny ty >artiststní< kusy na podobné téma, na které je zvyklý běžný konzument současné filmové zábavy. Film je prostě jen neskrývavě tak krutý, jak je kruté TO, co se v něm odehrává. Protože ono se TO ve skutečnosti nejspíš tak doopravdy odehrává (a možná i hůř), o čemž by mohly nepochybně vyprávět reálné oběti takových situací. Na filmu je navíc třeba krom vizuální a zejména zvukové (pokud si na dvd ovšem nepustíte ubohý český dabing - zvlášť na trapném kníkání oběti ve scéně znásilnění je slyšet, jak zvrácené je filmy dabovat) a hudební složky ocenit skutečně mistrovské herectví VŠECH!!! postav. . . . Takže zkrátka - jak docela snadno lze poznat z některých zdejších komentářů - tohle není podívaná pro křehké slečny z filfak, pro kavárenské plkaly či pokrytecké inťáky - ale ani pro úchyly, kterým dělají dobře blbosti jako Komando nebo sračky se S. Segalem či hlupáky, smějící se násilí ve filmech typu Kill Bill. Nejde samozřejmě o žádný geniální umělecký počin, ale stejně tak ne o nějakou >postmoderní< slátaninu, kterých různí ti umělci i rutinéři (a nejen z Hollywoodu) točí stále pořád dokola... Nesdílím proto také názor některých komentářů, že jde jen o nějakou lacinou provokaci za účelem vydělání peněz. (Docela by mě zajímal komerční dopad pro autory filmu). Jde zkrátka o film pro zralé a poučené, jde o kontroverzní počin a dobře tak, že takové filmy s takovými tématy a právě na takovéto úrovni zpracování vznikají. Byť ten "ČAS VŠECHNO ZNIČÍ"... - - - P.S. Já si pár měsíců po prvním shlédnutí počkal a podíval se podruhé - právě proto, abych si troufl na nějaké vniřně ujasněné hodnocení. A pak mě v souvislosti s náhodným sledováním předávání Cen ELSA napadla opravdová zvrácenost. Představte si, že by ten film natočil kterýkoli(!) současný český rejžisejrský umělant s Geislerovou, Dejdarem a Hanákem (nebo Laurinovou, Matáskem, Duškem - či kterýmikoli jinými celebřiťkami české pupkoltůry...). To by byl nejspíš opravdu HNUS!... - - - P.P.S. Nemůžu si odpustit ještě jednu poznámku, související se zásadní úvodní scénou konečné "katarze": VÍTE JAKÝ JE ROZDÍL MEZI HOMOSEXUÁLEM A BUZERANTEM? ()
Galéria (46)
Zaujímavosti (24)
- Jelikož Gaspar Noé stál i přímo za kamerou jako operátor ruční kamery, proti únavě si stejně jako ostatní členové štábu pomáhal kokainem. (Eldrick)
- Ve scéně znásilnění se na okamžik objeví v pozadí silueta člověka. Tento komparzista byl natočen zvlášť a poté postprodukčně přidán do záběru. (MadBigMax)
- Na dverách od toalety v dome Alex (Monica Bellucci) a Marcusa (Vincent Cassel) je plagát od Marvelu Out Of The Holocaust... A Hero! (Paldiny)
Reklama