Recenzie (692)
Megakrajta versus Gatoroid (2011) (TV film)
O tom se budou naše děti učit ve školách.
Vyháňač diabla 2: Kacír (1977)
hloupé? Blbé? Pitomé? Kýčovité? Otřesné? atp. atd.
Profesionál (2001)
Normálně blbééééééé.
Proti temnote (2009)
Stylové béčko, rozhodně se nejedná o katastrofu, jak napovídá místní hodnocení.
Lincoln (2012)
Odporný, jednostranný, lživý a zjednodušující ideologický patos, kastrující důvod války na problematiku černých mužů. Být rasista, šovinista, neznalec, jiný kulturní vyvrhel, napsal bych negrů, ale za to by mě mohli z ČSFD taky vyhodit. Pokud se někdo zajímá o problematiku Války za nezávislost (respektive občanské války v USA), doporučuji knihu Země krví zbrocená od Jiřího Hutečky (asi nejlepší tuzemská práce k tématu) s poměrně detailním popisem celé škály faktorů, vedoucích k válečnému konfliktu.
Sila úderu (2006)
Po pěti letech jsou mé pocity pořád stejné, přetrvávající a nadšené.
Prendimi l'anima (2002)
Vadou filmu je hodně nevyrovnaný scénář. První polovina, respektive 2/3, je o vztahu mezi Spielreinovou a Jungem, zbytek o jejím následném pobytu v SSSR. Sledujeme tedy dvě zcela odlišná témata mezi nimiž nefunguje propojení (nesupluje jej ani vypravěčka pátrající po osudu své předkyně). Je to škoda, protože po celkem rozpačité Nebezpečné metodě měl film v úvodu ambice stát se jakým si funkčním dramatem o vztahu dvou osobností psychoanalýzy. okleštění od Freuda a dalších dramaturgickému konceptu jen pomohla a oprostilo jej od zbytečných komplikací.
Vlčí bouda (1986)
Věro, Věro, takhle mi dal naposled zabrat Kubrick se svým Shining. ... Nikdy bych neřekl, že takovou atmosféru dokáže budovat český režisér. ... SKládám poklonu. ... Nemám slov. ... Mám jen strach, nedůvěru, touhu žít a vystoupit z kruhu.
Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979)
V hlavní roli: sídliště se svým mikrokosmem.
Pelíšky (1999)
Jediný český film, který se snažil vyrovnat s minulostí, s jednotlivcem a se svědomím národa bez havlistického patosu jsou Všichni dobří rodáci. Hřebejk natočil dobově zcela nezvládnutou sračku, aniž by si něco přečetl o 60. letech, Jak správně poznamenal Jan Čulík (a to toho týpka moc nemusím), Pelíšky se mají odehrávat v době zájmu o politiku, rozmachu kultury a svobodného bujení a místo toho je divákovi předkládán klasický normalizační stereotyp konce let 70. (mimo ruské tanky v posledních 10ti minutách). Výprava je příšerné a epizodický děj jakbysmet, Celý spektákl drží pokupě jen díky libě napsaným a zlidovělým dialogům. PS: Zajímalo by mě, kde pro blbečka z ČSR, byť diplomata, speciálně vyráběly kopie filmů na 16ku.