applause

Typický příklad toho, když se člověk někoho vzdá, a pak ho nemůže mít. Nakonec je rád, že si s ním může aspoň užít poslední chvíle, co nejvíc to jde. Tahle komedie mě mile překvapila, vůbec jsem nečekala, že se mi bude líbit.

Režiséra Tima Burtona mám ráda a Mrtvá nevěsta je jeho podařeným kouskem. Ukazuje, že nemůžeme někomu brát jeho sny pro své, ale musíme ho nechat, aby byl šťastný. Lepší už to snad být ani nemohlo.

Ani nevím, co jsem od tohoto filmu čekala, ale byla to hrůza. Prvních 20 min to byla celkem pohoda a zajímalo mě, jak se bude film vyvíjet dál. Ale pak to začalo být totální psycho, které nemělo hlavu ani patu. Bylo tam sice pár světlých chvilek, konec byl useknutý, ale jinak to byla totální kravina.

Konečně jsem se podívala na tento film a byla jsem mile překvapena. Je to velmi silné a dojemné vyprávění o tom, jak jsou lidé povrchní, a když se jim to hodí, tak využijí jiné lidi, ale jinak jimi opovrhují a ještě na ně hází špínu. Také ukazuje, že i podivíny můžeme mít rádi a oni sami mají právo na lásku a přátele. Nedovedu si představit, jak by tenhle film dopadl, kdyby hrál Edwarda někdo jiný, než Johny Depp. Kdo jiný, než on by ho zahrál lépe?

Konečně jsem se na tento film podívala, ale po pravdě jsem čekala něco jiného. Po těch všech pozitivních ohlasech, jsem si myslela, že to bude jiné. Nelíbil se mi konec filmu a něco tomu chybělo. Zase ale nemohu říci, že se mi film nelíbil, to bude asi jen tím, že jsem od něho čekala trochu něco víc.

Silný až dojemný příběh o tom, jak špatně se chovali bílí k černým. Nechápu jejich strach, ostražitost a nesmyslné předpisy a nařízení, protože si myslím, že všichni jsme si rovni a toto je jen diskriminace. Konečně se našel nějaký rozumný člověk, který to celé pochopil a rozhodl se proti tomu nějakým způsobem bojovat. A to byla Skeeter.

Opravdu krásný film. Ze začátku jsem ho moc nechápala, přišel mi nic moc a celkem jsem se nudila. Pořád jsem čekala jak to dopadne a pořád nic. Myslím si, že na to, jak byl celý film roztahaný, tak byl konec moc useknutý. Jinak si myslím, že byl velmi poučný a ukazoval opravdové životní hodnoty.

Když jsem viděla tento film poprvé, tak se mi nelíbil, říkala jsme si: "Co to je?!" Asi jsem ho tak úplně nepochopila. Po druhé jsem myslela, že je boží,ale úplně jsem ho pochopila až napotřetí. Úchvatný kousek, který ukazuje, jak se bezhlavě, zamilujeme do někoho, kdo se nechce vázat, jen proto, abychom s ním mohli být. Protože on je naší inspirací a jedině s ním jsme šťastni a dává našemu životu smysl. Potom, ale už nechceme slyšet nic o tom, že se nechce vázat a doufáme, že změní názor. Jenže nezmění, ale změní se vše dokola. Milovaná osoba najde někoho, s kým je šťastná a my ho z celého srdce nesnášíme, protože víme, že on je pro ni ten pravý. V tu chvíli se nám zhroutí život. Ale potom, jak si všechno přehráváme, tak přijdeme na to, že i ona nebyla ta pravá a celé jsme si to namlouvali. Pustíme se po hlavě do všeho, co jsme chtěli dělat předtím, abychom dokázali, že to zvládneme i bez ní. A až ji potom potkáme a vidíme, jak je šťastná, tak ji konečně necháme jít a začneme znovu.

Dívali jsme se na tenhle film kdysi ve škole, ale nedodívali jsme se. Já jsem se něj chtěla vždycky dodívat, ale nemohla jsem si vzpomenout, na jeho jméno. Pak jsem si najednou vzpomněla, stáhla ho a podívala se. Nevím, ale od tohoto filmu jsem čekala víc. Upřímně, byla jsem zklamaná, ale možná to bylo tím, že jsem na něj kladla až moc vysoké nároky. Obdivuju hlavní hrdinku, jak si s problémem poradila a s chladnou hlavou jednala a nesla následky. Já sama bych to neudělala lépe. Byly tam dokonce silné a dojemné chvíle, ale protože jsem čekala jiný konec, tak nemohu hodnotit více.

Tohle je nejhorší horor, jaký jsem kdy viděla .Před jeho shlédnutím jsem si myslela, že nejhorší horor je Texaský masakr motorovou pilou, ale byla jsem na omylu, i když to tak ze začátku nevypadlo. Byla to nuda, amatérské záběry, z kterých mě bolela hlava, až pak se začal příběh rozjíždět a začal nabývat na zajímavosti. Konec byl hrozný, posledních asi deset minut jsem se nedívala a chtěla jsem utéct z kina, ale jak kdyby mě něco drželo na místě. Po opuštění sálu jsem byla totálně mimo a chtělo se mi brečet. Probrala jsem se, až když jsem utíkala na autobus a až v něm jsem byla schopna o filmu mluvit se svým přítelem. Upozorňuji, že tento film není pro slabší povahy, já sama k nim nepatřím, ale toto bylo i na mě moc.