Recenzie (84)
Duna: Časť druhá (2024)
Rychlejší a nařachanější polovina jednoho z nejintenzivnějších diváckých zážitků posleních dvaceti let. Film plný nezapomenutelných momentů v naprosto opojném zpracování. Duna je jinde.
Vesmírna pechota (1997)
Verhoeven je ďábel. Mega stylovka, tohle jsem měl vidět, když mi bylo patnáct.
Rebel Moon: První část – Zrozená z ohně (2023)
Sci-fi s asi nejprázdnějším světem ever, ve kterém pobíhá trapná hrdinka Sofia Boutella, snažící se zrekrutovat svých sedm statečných. Nikdo z nich ale nemá žádnou motivaci k tomu přidat se k téhle sebrance rebelů, ale co je horší, dokonce ani absolutně žádnou osobnost. Na obrazovce tak pobíhá skvadra akčních figurek typu “tenhle nenosí třičko a lidi na něj byli zlí” nebo “tenhle byl generál a chce se pomstít”. Tohle je doslova veškerá charakteristika, kterou dostaneme. Pro každého soudného režiséra by to byla ostuda, Snyder ale za pár mesíců hrdě přinese dvojku a režisérský sestřih. WTF.
Aquaman a stratené kráľovstvo (2023)
Druhý Aquaman má celkem vtipné slovní výměny mezi titulním hrdinou a jeho dříve záporným bratrem, hezkou práci s barvami, trapný gag s čůráním do pusy a… to je vlastně všechno, co si z toho filmu zapamutuju. Je to neškodná, relativně zábavná blbina, která ale diváka, který má nakoukáno, nemůže téměr ničím zaujmout, protože na jednu neokoukanou věc nabízí osm vykradených a tisíckrát viděných. A těch origináních má fakt málo.
Vianočná koleda (2009)
Tenhle film jsem viděl naposledy jako dítě na školním výletu do kina a do dnes si moc dobře pamatuju, jak jsem z něho byl podělanej. Dneska ale oceňuju, jak je Zemeckis schopný přebít jednoduchoučký scénář stylovou animací a skvělým mixem vánoční a strašidelné atmosféry. Jako vánoční film pro dospělejšího diváka to funguje moc hezky, špunty bych tohoto zážitku ale po vlastní zkušenosti raději ušetřil.
Pád domu Usherů (2023) (seriál)
Forma tentokrát vyhrála nad obsahem. I když Flanagan skrz svůj bravurní dvůr herců zkoumá zase nová a zajímavá témata, ve druhé polovině mě začal ztrácet skrz repetitivnost a předvídatelnost scénáře. Pořád ale nadprůměr a Flanagan jako každoročně vyhrává cenu za nejlepší filozofické dialogy mezi seriály.
Napoleon (2023)
Napoleon ani tolik nedoplácí na svou rozpolcenost mezi biografickou a vztahovou linií, jakožto spíš na šílené tempo a přílišnou zkratkovitost. I tak se v hodnoceních dle mého zapomíná, jak skvěle řemeslně odvedená práce to je. Phoenix v jednom ze svých životních výkonů, kulervoucí bitvy, moc hezké sety, kostýmy, kamera. Ridley stále ze svého umu nic neztratil a předvádí poctivý atmosférický velkofilm. Za tři hvězdy to vypadá jinak.
Vrahovia mesiaca kvetov (2023)
Baví mě, jak Scorsese v posledních letech “kašle” na diváky, točí si ty filmy jak chce a lidi to buď ukoukají, nebo ne. Tentokrát to mají ještě těžší, protože přes 3 hodiny musí sledovat bezpáteřního, nechutnýho, slizkýho, po penězích lačnícího, hloupýho ubožáka DiCapria a jeho podobně sympatického strýce De Nira. Herecky je to koncert a Scorcese klasicky předvádí svůj vysoký standard, kde má všechno dokonale vypiplané, jenže scénář, který i přes svou ukrutnou délku po celou dobu baví, do poslední chvíle nedokáže pořádně strhnout, protože vlastně není komu fandit.
Ahsoka (2023) (seriál)
Jako příběh ze světa Star Wars je to fajn, akorát to není příběh o Ahsoce Tano. A za to, jak zpracoval osudové setkání Ahsoky a Anakina, bych Filonimu nafackoval.
Nemocnice New Amsterdam - Série 2 (2019) (séria)
Tak jsem k mému překvapení zjistil, že sledování druhé série mi zabralo 2 roky. Ne proto, že by se mi nechtělo do dalšího dílu, ale proto, že seriál dokonale zaujmul své místo jako odpočinková zábava, kterou si jednou za čas pustím, vypnu, sem tam se lacině dojmu a pak usnu. Možná jsem se do téhle životní fáze dostal dřív, než jsem myslel, ale jsem rád, že jeden takovýhle seriál mám. Svůj účel to splňuje, za mě úplně cajk.