Bednaa

Tyvole, takhle prostě ne. Můj dříve oblíbený seriál se v mých očích propadl do průměru už pátou sérií, ale tohle je teda zase jiná liga a potvrzení, že to měli ukončit s Ragnarem. S postavami, které se budovali tak dlouho je zacházeno strašně nedůstojně a jejich konce jsou totálně náhodné, nedůležité, odbité a kolikrát trapné. Ten čas s nimi strávený pak působí opravdu zbytečně. Čest té jedné výjimce, která se zároveň postarala o jeden z nejlepších dílů seriálu. Tady je strašně vidět, že tvůrci prostě nevěděli, co si s tím počít. A je to škoda, protože ty postavy by si to zasloužili. A my taky.

Hranice mezi televizní a filmovou produkcí už neexistuje. Dámskému gambitu by velké plátno neuvěřitelně slušelo. V šáchách umím táhnout leda pěšcem, ale i tak mě těch 6 a půl hodiny materiálu vtáhlo maximálně. Ukázka precizní filmařiny, nádherné kamery, hudby, výpravy a hlavně dokonalé Anyi Taylor-Joy. Já věděl, že ta holka má talent, ale tady mi totálně vytřela zrak. O té uslyšíme ještě hodně dlouho.

Film roku letos přináší Netflix. Tleskám a děkuju.

Scénáristický i herecký koncert. Sjel jsem to za 2 dny, tady nešlo jinak. Vtahující, napínavé jak kšandy a hlavně pravdomluvné. Skvělá sonda do kauzy MeToo, kariérní hry o moc a hlavně faktu, že v tomhle světě není nikdo černobílý a bez úhony. A že jsou všichni vlastně egoističtí hajzlové. Celý casting si to dává na jedničku, ale největší radost mám z Jennifer Aniston. Nehraje nejlíp ze všech, ale s přehledem ukazuje, že je jí v žánru romantické komedie zatracená škoda. Sem s druhou sérií, nejlepší Apple produkt od iPhonu.

Nebudu se s nikým hádat o tom, že od nástupu nové showrunnerky šla kvalita nahoru, to je jasné. Můj problém s Walking Dead ale je, že ho sleduju od roku 2013 a... už je toho moc. Tahle zombie show už mě nepřekvapuje, nešokuje, vlastně spíš nezajímá. Negan je pořád frajer, ale zbytek postav je mi už fakt šumák. Chyba je asi na mé straně, ale já se nemůžu zbavit pocitu, že se koukám na epilog něčeho, co mělo skončit už před lety. 11. sérii si ale samozřejmě dám a budu doufat, že to zakončí co nejdůstojněji. A pořád doufám, že vzniknou ty filmy s Rickem. Andrew mi chybí, nebudu lhát.

No country for old men je drsnej chlapáckej film, u kterýho si večer otevřete pivko a užijete si ho s tátou nebo s kámošem. Ten casting je skvělej. Takhle to má vypadat, když se sejdou jedni z nejcharizmatičtějších herců a nejosobitějších tvůrců hollywoodu. Coeni s McCarthym vytvořili svět který neodpouští, na nikoho nečeká a kde je největší spravedlností náhoda. A mrazí z toho až na prdeli. Z Bardema budu mít strach ještě ve třiceti.

Jako malej jsem měl vždycky nejradši dvojku. A jo, asi je to nostalgií, ale funguje na mě líp dodnes.

Je to film s Batmanem, kde japonská města zmorfují do obřích mechů a mlátí se se stovkami opic zmorfovaných do obřího mimina. Počítejte s tím.

On vlastně jediný problém I am Legend je, že se v něm nic moc neděje. Will Smith přežívá sám v New Yorku, má psa, snaží se vyléčit svět od zombie nákazy a občas se i s nějakou tou mrtvolou porve. Většinu času ale dělá jen to první. A ono to sice díky krátké stopáži nezačne nudit, ale vlastně jsem celý film čekal na něco, co nikdy nepřišlo. Příběh se někam posune až po hodině 15 a pak to relativně rychle skončí. Pár výbuchů, pár výstřelů a samozřejmě srdceryvný voiceover nazávěr. Chtěl jsem víc.

Akce jde Sashe Luss i Bessonovi výborně (Sasha je navíc skvělá volba do role svůdné agentky), Cillian Murphy tu má hezky shelbyovskou roli a i všichni ostatní v čele se soudružkou Helen Mirren si tu bez problému odehrají to svoje. Anna se ale mezi počáteční expozicí a akcí i zvraty natřískaným finále plácá odnikud nikam a každou druhou událost obrací naruby vysvětlovacím flashbackem. Nevím, jestli jsem na vině já, nebo to pan mistr s tou nepřímočarostí přepískl, já bych se ale nezlobil za víc konzervativní přístup.