Lachtaan

Nechápu nařčení, že druhý Thor je jedním z nejslabších prozatimních kousků od Marvel Cinematic Universe. Tenhle filmový gigant za celých svých 19 velkolepých filmů zatím nešlápl vedle, pouze můžeme mluvit o lehce podceněných a oproti tomu výborně zvládnutých snímcích. V porovnání s letošními třetími Avengery, Civil War nebo i třetím Thorem je The Dark World o jistá procenta kvality i soudržnosti níže, stále je to ale ikonický Thor s úžasným castingem, propracovanými vizuálními efekty a důležitým podílem v celém MCU. Chrise Hemswortha každý správný Marvel fanoušek bude hltat ještě dalších několik filmů, i kdyby mělo celé dvě hodiny jít opět o souboj s údajně nepodstatnými Temnými elfy.

Klasika mého prvního stupně základky, kterou jsem zhlédl snad vícekrát než samotného Shreka. Na našem DVD přehrávači se Za plotem přetáčelo několikrát za letní prázdniny a já vždycky trpěl oněmi pasážemi, které jsou tak vnucovány do animovaných filmů pro děti - hlavní roztržitý hrdina zapřičiní svým špatným rozhodnutím sled nepříjemných událostí, je vyvržen mimo svou rodinu či společnost a zbytek filmu se záležitost snaží napravit. A právě z tohoto důvodu mě zrovna Za plotem za ta léta neustálého znovusledování pekelně omrzelo. Ale rozhodně bude vždy tím animákem, připomínajícím mi mé filmové dětství.

Samotáři jsou přesně tím filmem, který dozajista vyčnívá nad odpadními filmovými bratranci české a slovenské produkce, tady potažmo slovinské. Nabízí dokonalé role těch příjemnějších herců naší české scény, samotný příběh se všemi vzestupy i pády servíruje ale bohužel takovým způsobem, který mě sám od sebe spíše odrazoval, než aby mě připoutal do křesla. Možná bych mohl přiznat, že některé části filmu na mě působí až přehnaně autenticky a spousta hluchých míst, která se zde nachází oprávněně, mně příliš neoslovila. Rozhodně ale Samotáře nepovažuji za špatný počin, ba naopak.

Jako ránu kudlou do zad jsem si zase po delší odmlce procítil prachobyčejné, ale scenáristicky velmi mocné drama z prostředí reálného života klasického, (nejen) amerického, člověka. Mendesův schod do režisérských nebes se zaobírá naprosto všemi každodenními konvencemi, které nás jako mladé lákají, abychom se jim snažili ve věku zdejšího Kevina Spaceyho vyvarovat. Naprosto úžasná a v neposlední řade také velmi krásná Mena Suvari ze sebe smyla nepříliš lákavou roličku z American Pie, střihla si svůj pravý opak a jakéhokoli mladšího i postaršího muže namotivovala k tomu, aby film zajisté dokoukal. Původně jsem žil v domnění, že se American Beauty zaobírá primárně prazvláštním vztahem mezi ní a panem Spaceym. Jsem ale velmi potěšen, že nemalý prostor dostal také Wes Bentley, kterého mám tak rád pro jeho roličky ve We Are Your Friends nebo Hunger Games. Americká krása je zaručenou krásou mezi filmy plodného období kinematografických dějin a troufnu si říci, že bych si ji jednou mile rád dopřál podruhé.

No jo, budu to pokoušet možná dál a dál, ale žralokům odzvonilo v koukatelných mezích již velmi dávno. Taková Noc žraloka, která také plave ve vodách hrozivého hodnocení, si jej poněkud nezasluhuje, sequel k poměrně vyrovnanému Útok z hlubin už ale k prozatimním 32% sedí naprosto trefně. Tam, kde postarší jednička nabízela zajímavé deathcounty a i chvilková napětí, se Deep Blue Sea 2 topí ve směsi uboze ohraných přesvědčení typu “Kdo se stará, že mohou zmutovaná monstra povraždit kdekoho, hlavně, že z nich budeme mít užitek ve formě léku, který nám, jakožto mrtvým, bude absolutně k ničemu”. V poslední nepřehledné půlhodině jsem si začal kousat nehty, ačkoliv kupříkladu efekty mě celkově mile překvapily.

I když DiCapriův snímek pokulhává v moci držet divákovu pozornost po celou svou dobu, vždycky tu je právě Leo, který se za celou svou kariéru neupsal snímku, ve kterém by svého fanouška dokázal zklamat. Po boku pana Hounsoua, ke kterému si již přiřazuji spíše záporné role, se mihnul v zajímavém akčním dobrodružství, jež v rámci filmů z afrického prostředí nemá příliš velké obdoby. Pamatuju časy, kdy jsem jako malý hltal ukázky na premiérový megafilm na Nově s názvem Krvavý diamant - o rybáři, snažícím se zoufale chránit svou rodinu a o muži, který potřebuje jeho pomoc k získání vzácného nerostu uprostřed neúprosného občanského konfliktu. Když jsem se, navnaďen nováckými spoty, odhodlal ke zhlédnutí onoho megafilmu, spousty očekávání opadlo. Navzdory tomu se ovšem jedná o hodnotný film se skvělou výpravou i celkovou intenzitou.

Někdější, prostě vypadající i vyhlížející, animovaný film mě jako menšího moc nezaujal, s odstupem času mi vzpomínky na dávné zhlédnutí začaly jedině utvrzovat, jak geniální toto dílko na svou dobu je a že si také musím velmi cenit faktu, že je z našich končin. Něco tak vymazleného a zároveň existencionálně mocného by dnes již nikdo nenatočil.

Leslie Nielsen byl zkrátka pán filmových komiků a třídílná Bláznivá střela je vůbec tou nejpovedenější, nejúsměvnější a zároveň (stále ve snesitelných měřítkách) nejujetější sérii parodií. Já, jako člověk, který si ve většině případů nepouští filmy znovu, si mile rád dopřávám eskapády Franka Drebina každým rokem a vždycky se u nich nasměju, jako by to bylo moje poprvé.

I když se s Michaelem Bayem táhne pověst režiséra s hlubokými kapsami, které proměňuje jen v pouhopouhý drahý digibordel, tahle jeho zastávka od transformeří frančízy mě bavila od začátku do konce a je jednou z těch, které stále utvrzují mou zálibu ve válečné filmy v pouštních oblastech. Až na Matta Letschera, který je mi tak dobře znám z Arrowverse, se mi na celkovém vzezření snímku líbilo i zcela neznámé obsazení, jež hodně přidalo na autenticitě. 13 hodin je jednoduše akčně našlapané od prvních chvil tak, jak jsme byli zvyklí například u Bayovy Skály. Jestli se s koncem Transformerů vrhne jednou Michael do něčeho podobného, budu hrdě u toho.

Kvalitní záležitost, trefně zachycující všední problémy téměř každé, chvilkami psychicky nevyrovnané, teenagerky. Hailee i Woody tenhle nevinný “feel good” kousek potahali tím nejsprávnějším směrem a na oddychovou noční domácí projekci jsme si nemohli vybrat více vyhovující film.