Lachtaan

U nás se momentálně oslavuje Palach kvůli naší pohnuté historii, Amíci se opět zase chopili nejdiskutovanějšího problému jejich společnosti a tentokrát se na to šlo nečekaně dobře. Ze začátku mě to nechtělo pohltit, ale rozjezd se dostavil, přestože se nejedná o akční film. Za což jsem rád, i za to, že snímek není komedií. Nechápu, proč si na tento fakt mnozí stěžují, první striktní film o slavném Ku Klux Klanu by měl být takhle autentický a poutavý. Tu neúplnou pátou hvězdu přidávám za Adama Drivera, kterého mám čím dál radši. A Halfdan z Vikingů mě po svém seriálovém odchodu potěšil další skvělou rolí. Vlastně dávám plné hodnocení převážně kvůli tomu, jak hrozivě nesouhlasím s tím, co BlacKkKlansman soustředěně zobrazuje.

Snaží se to vrýt pod kůži, ale jde na to tupým hrotem. Je to intenzivní, ale přespříliš komorní. Navzdory tomu oceňuju, že se to vedle obdobně laděné a jinak perfektní Tísňové linky ve finále nepřemění ve svižný akční film v klasickém exteriéru. Krásný příklad toho, že rozpočet již rozhodně není základem dobře odvedené filmařiny.

Už se sakra koukáte vzpamatovat? To jste celý ty tři roky přemýšleli o tom, jak zmrvit jednu z nejpovedenějších kriminálek pod záštitou ČT? Vyměnit krásu tajemných Krušných hor za jeden z největších cikánovů v republice je fakt tah na vlastní branku. I ten Pyško mi tu vadí. A linka s postavou z Bukowskyho nedává sebemenší smysl.

Jonah Hill se z otloukánka v potrhlých amerických komediích pro teenagery vyhoupl nejen k hereckým výšinám, svým režisérským debutem si zasluhuje také tento filmařský post. Mid90s je totiž ohromně procítěné drama, které nesmí uniknout žádnému milovníku svobody “kalifornského léta” a hlavně skateboardingu, ke kterému já osobně vzhlížím už odmalička.

Další česká nepřeberná klasika dohnána. Nejedná se o žádný mastrpiece, ale v rámci předrevolučních komedií to funguje na téměř výbornou.

Pohodová rodinná komedie, u které jsem se několikrát upřímně uchehtl a se kterou se ztotožní nejen moji rodiče, kteří také vychovávali tři děti s nízkým věkovým rozestupem. Ústřední song od pana Hrůzy znám už roky a líbil se mi zde stejně tak jako půvabná Kristýna Boková.

Zástupců filmů podle komiksu je již mnoho. Ale tahle animovaná paráda se může pyšnit prvenstvím v termínu komiksový film. Nechci tentokrát tenhle perfektní zážitek opěvovat sáhodlouhou slohovkou, akorát bych citoval komentáře ostatních zdejších “pětkařů”. Jediné, co musím vyzdvihnout, je upozornění, že se tenhle blesk z čistého nebe musí vidět na velkém plátně. [viděno v Kino Šumava Klatovy 17.1.2019]

V prváku milá Láska a jiné závislosti, ve druháku nevídaný Arrival, ve třeťáku pozoruhodní Flatliners a letos, k posledním náctým narozeninám, jeden z nejočekávanějších animáků poslední doby. Na ty narozky si filmy umím vybírat a nesáhl jsem vedle ani letos. Nebudu se nijak chvástat s tím, že jsem od druhého Raubíře Ralfa očekával zázraky, prokletí sequelů se zde dostavilo. Ale ten úžasný nápad se přesunout do prostředí internetu a využít do nejmenších detailů jeho současnou rozmanitost za pomocí desítek popkuturních odkazů je tím nejlepším tahem na branku. E-Bay, reklamy, adblock, filmová studia..? Tyhle eastereggy i očividné reference mě naprosto odbouraly. A spojení všech Disneyho princezen (+Rebelka) dohromady? Normálně bych chtěl tuhle bandu vidět i klidně ve vlastním filmu. Hvězdu, která by filmu napomohla k výšinám, neudělím pro ten přepísknutý konec, který ale pro menší diváky musel být jakkoli splácán. První hodinka je pro nás dospělé, druhá o přátelství a loajalitě pro ty méně náročné diváky.

O tom, že seňor Spielbergo nemusí točit jen spektakulární sci-fíčka a válečné vřavy, ale také hezky melancholické sondy do života prachobyčejných lidí. O tom, že Tom Hanks je zkrátka hercem první třídy a Catherine Zeta-Jones bude půvabná i se šedivými vlasy. O tom, že občas k pěti hvězdám nepotřebujete jít z filmu úplně do kolen.

Když jsem se odvážil si tak sáhodlouhou dramatickou odyseu pustit, moc se mi nechtělo věřit tomu, jak tvůrci dokáží udržet otěže po celých 180 minut. Jsem velmi vděčný, že mé obavy přišly vniveč a celá pavučina příběhů několika obyčejných obyvatel ulice Magnolia byla propletena velice srozumitelně a neúnavně. Některým pasážím bych byl schopen se uklonit, některé mi přišly zkrátka chvalitebné. V případě sekvencí s Johnem C. Reillym jsem se s jeho postavou dokonce několikrát ztotožňoval, tudíž jeho story byla mému srdci blíže než třeba ta jinak skvělého Williama H. Macyho. Rozhodně na tohle opravdu lidské drama jen tak nezapomenu.