Zíza

Mokomichi se mi nikdy nijak zvlášť nelíbil, ale tady... nemůžu si pomoct, ale byl tím největším důvodem, proč jsem si sérii pustila. Řeknu to ještě jinak - hlavní postava je krásná, chytrá a hned jsem si ji oblíbila. Opět světlo světa spatřila série podobná Gokusenu nebo GTO, ale tahle má do sebe o něco víc v určitém bodě - nic se tu neřeší silou, není to o tom, že učitel vše vyřeší, protože je neporazitelný bijec nebo něco na ten způsob; vše se tu řeší rozumem a to se mi opravdu líbí. Jak už to tak bývá, některé epizody byly nudné, některé se mi naopak velmi líbili (třeba ta, kde se tolik běhalo). Nějaký plán prohlédnete, někdy budete překvapeni, jak to dobře vymyslel. Mokomichimu sekundovala Shida Mirai (se kterou se teď potkávám docela často, zrovna nedávno to bylo v Seigi no mikata), která nepředvedla nic nového a někoho může její povaha štvát; mě občas štvala, ale nebylo to nic hrozného. Kdo mě svou přítomností štval o něco více, byla ta milá nerozhodná učitelka, Higa Manami. Bonusem pro mě ale byla přítomnost Sana Kazumi, kterého jsem si velmi oblíbila v Otomenovi, a zde mu byla věnována jedna epizoda (to samé vlastně mám i s Sudou Masakim, kterého jsem poznala v Juui Dolittle; asi si na něj také posvítím, docela mě jako herec zaujal...). Určitě je to série, kterou mohu doporučit, jestli se chcete podívat na pěkné chlapecké ksichtíky, sem tam zajímavou myšlenku nebo pokud máte rádi Shidu Mirai, nebo trochu fanservisu (a nejen jeho :-D) v podobě pohledné školní sestřičky. Myslím, že každý si tu najde něco, co se mu zalíbí. Jsou to takové nějaké 4* hlavně za všechny známé obličeje a inteligentního Hachisuku-senseie. ^^

Tahle pohádka je jedna z těch slabších, co byla natočena u nás v ČR. Raději než tohle si pusťte třeba Princeznu se zlatou hvězdou na čele, nebo S čerty nejsou žerty nebo Jak se budí princezny. O několik tříd lepší pohádky.

Přiznávám se, že nejsem příznivcem Raina ala herce (ačkoliv tady občas zahrál dobře). První asi tři čtyři díly mě absolutně nebavily a měla jsem co dělat, abych se donutila to dokoukat. Tak nějak jsem měla tušení, jak to všechno dopadne a jak se to všechno vyvrbí, ale říkala jsem si, že takovouhle cestou scénáři jít nemohou. Bum, prásk - mohou. Příběh je vystaven na spoustě klišé - ale to nevadí, i s klišé se dá žít. Ale nudila jsem se, zvraty byly takové umělé, všechny ty nedorozumění také a příběh je předvídatelný, což nevadí, když vás to baví, když vás seriál pohltí. Mně se to nestalo. Ale pokud máte rádi Raina, tak směle do toho, protože tady ho uvidíte v tolika variántách, že každá fanynka musí být uspokojena - mně stačí s ním jen tančit. Nadšená z tohodle dorama opravdu nejsem. Přeloženo.

Shrnutí seriálu s lepší grafikou. Nic nového nepřinese, jen možnost zavzpomínat na sérii v rychlém sledu (což by takové mohla být výhoda).

Jak to na začátku bylo dobré, tak to uprostřed nabralo na nudnosti a ke konci to finišovalo velmi vlažně. Člověk si řekne - paráda, Oguri, Inoue, Narimiya, skvělé obsazení, to bude stát za to. A pak nastane zklamání. Zvířátka jsou roztomilá, z jejich a osudů jejich majitelů vám klidně může ukápnout slzička, ale je to celé umělé, vyhrocené. Dolittle byl fajn. A to je asi tak jediné, co se mi na seriálu líbilo od začátku do konce. Ne, ještě ty dvě ústřední písně - ty byly také dobré (stahuju ^^).

Jak pozadí k balení dárků: velmi dobré. Jako hlavní chod: nudné. Slabší 3*. Btw. Já balila :-D

Katelin je dokonalá - hokej, krasobruslení, rodina, přátelé, přítel; prostě pohádka. Nejvtipnější z celého filmu yla ta scéna, kde chudák robůtek nepřežil. Jinak americká romantická komedie se sny, které tak září, až člověk může oslepnout. Holka je dobrá, že ji ty tréninky nevyčerpaly, nezemřela na přepracování. Ale tak dobře, takové lepší 2*. Určitě na dlouhou chvíli to tak nějak pustit lze. Třeba když čekáte, než přijde pověřená osoba, která má postavit stromeček, který vy později máte ozdobit... ^^

Na tohle dorama jsem se začala dívat jen kvůli obsazení - Mukai Osamu a Shida Mirai v jednom balení mě zaujali. Nic jsem neočekávala, proto jsem nebyla zklamána. Jen jsem se až divila, že tu není morální ponaučení, že "být zlým se nevyplácí, není to dobré". Yamada Yuko se mi to moc nelíbila (ačkoliv umí zahrát na jedničku ty namyšlené pohledy) a Mirai (ostatně jako v Shokojo Seiře) dostala vcelku sympatickou polovičku, i když na můj vkus moc anorexoidní. Zápletka originální není, hudba také ne (nijak moc si nevybavuji...). Každopádně si neodnáším ze sledování pocit, že jsem viděla něco sakra dobrého a "jak jsem se u toho sakra pobavila". Prostě naprosto průměrné (občas ta průměrnost haprovala) dorama. Ha, už vím, proč to bylo jen takové průměrné: I wasn't excited at all! Přeloženo.

Jsem na pochybách. Animace mě velmi zaujala, líbilo se mi třeba, že Kirině lakovali nehty a ne vždy stejnou barvou. Vlastně animace je podle mě to nejpodařenější z celé série. Hudbu si nepamatuju, takže nebyla nijak zajímavá. Kjósuke byl na začátku fajn, hrdina, které jsem si na začátku opravdu oblíbila, ale pak mě několikrát zklamal, takže oblíbenost šla dolů. Zato jeho sestra... ta mě štvala od začátku do konce a zastavila se jen v posledním díle, který měl být asi tím "dobrým koncem". Kirino jsem opravdu nemohla vystát a pokaždé, když si otevřela hubu, tak jsem jí měla chuť jednu střihnout. A konečně se dostávámke k tomu, co mi na této sérii vadí nejvíce - kam spěje? kde je cíl? proč to vlastně existuje? Jsem člověk a hledám v tom důvod; beznadějně. Nenašla jsem. Kuroneko je sice zajímavá postava, ale přesto jsou to slaboučké 3*.

Velký plus dávám za písničku "Time after time" - od určité doby je na mém žebříčku oblíbených, takže když jsem ji slyšela, měla veliký úsměv na tváři :-)) Jinak k filmu - naprosto průměrný snímek o lásce a vášni v tanci. A paso doble je vskutku tancem plným vášně. Na chvíli, kdy se nechce přemýšlet, prostě tak nějak přežít s filmem, velmi vhodné.