Hanmá seššon

Mokomichi se mi nikdy nijak zvlášť nelíbil, ale tady... nemůžu si pomoct, ale byl tím největším důvodem, proč jsem si sérii pustila. Řeknu to ještě jinak - hlavní postava je krásná, chytrá a hned jsem si ji oblíbila. Opět světlo světa spatřila série podobná Gokusenu nebo GTO, ale tahle má do sebe o něco víc v určitém bodě - nic se tu neřeší silou, není to o tom, že učitel vše vyřeší, protože je neporazitelný bijec nebo něco na ten způsob; vše se tu řeší rozumem a to se mi opravdu líbí. Jak už to tak bývá, některé epizody byly nudné, některé se mi naopak velmi líbili (třeba ta, kde se tolik běhalo). Nějaký plán prohlédnete, někdy budete překvapeni, jak to dobře vymyslel. Mokomichimu sekundovala Shida Mirai (se kterou se teď potkávám docela často, zrovna nedávno to bylo v Seigi no mikata), která nepředvedla nic nového a někoho může její povaha štvát; mě občas štvala, ale nebylo to nic hrozného. Kdo mě svou přítomností štval o něco více, byla ta milá nerozhodná učitelka, Higa Manami. Bonusem pro mě ale byla přítomnost Sana Kazumi, kterého jsem si velmi oblíbila v Otomenovi, a zde mu byla věnována jedna epizoda (to samé vlastně mám i s Sudou Masakim, kterého jsem poznala v Juui Dolittle; asi si na něj také posvítím, docela mě jako herec zaujal...). Určitě je to série, kterou mohu doporučit, jestli se chcete podívat na pěkné chlapecké ksichtíky, sem tam zajímavou myšlenku nebo pokud máte rádi Shidu Mirai, nebo trochu fanservisu (a nejen jeho :-D) v podobě pohledné školní sestřičky. Myslím, že každý si tu najde něco, co se mu zalíbí. Jsou to takové nějaké 4* hlavně za všechny známé obličeje a inteligentního Hachisuku-senseie. ^^ (27.12.2010)