LadyPupu

Horský humor, který možná někteří jedinci z nížin ne úplně ocení, ale za mě velká spokojenost. Některé momenty velmi vtipné, drama linka měla smysl, herecké výkony vesměs výborné. Dvojka Pavelka a Tácek vynikající. Na debut super.

Nezapomenutelný přednes receptu v podání Louise Adolfa de Funèse... "Haben Sie verstanden, Herr Müller? Auf Wiedersehen, Herr Müller!"

Nejslabším článkem nejsou dialogy. Ono je to celé slabé jak 10x vylouhovanej pytlík s čajem. Francouzi ty kriminálky umí, ale tady si zrovna vybírali oddechový čas. Děj: nic moc. Napětí: nic moc. Pointa: nic moc.

Měla mě varovat anotace v programu... Prý: Napínavý pohled do tajemného světa této legendární oceánské bytosti vás zmáčkne a nepustí až do posledního šokujícího momentu... No, ty vo*e, to mě teda zmáčklo a nepustilo tak, že se ještě teď chvěju. Ale ne vzrušením, ani strachy, ale smíchy. Ne, že by na tý giga olihni bylo něco vtipnýho. Směju se sama sobě, jaká jsem zase kráva, že jsem se na to koukala až do konce. Omluvou mi budiž to, že mi zhruba v polovině filmu, vypadnul mozek z hlavy.

Christian Clavier jako hlava multi kulti rodiny ("Mám čtyři dcery a tři z nich jsem dal imigrantům!") je dokonalý, i když celou situaci v rodině začne posléze vidět černě. Doslova. Politická nekorektnost (čti rasistické narážky) mi rozhodně nezpůsobila kácení se smíchy v hysterickém oblouku, ale od začátku do konce jsem měla pobavený výraz ve tváři a bavila jsem se skvělými dialogy a vynikajícím - výše zmíněným - Clavierem. Tomu ve druhé polovině zdatně šlape na paty otec posledního ženicha. 4* s přehledem.

No jo, ty časy, kdy byl Markyho parťák Prince Ital Joe jsou nenávratně pryč. Teď má za kámoše Denzela. A výsledkem je tenhle vyloženě odpočinkový film. Odpočinkový ve smyslu, že i když u něj na chvíli usnete, vlastně o moc nepřijdete.

Sovákovy grimasy a myšlenkové pochody výborné... Ale to je tak všechno. Pointa veskrze žádná, resp. velmi slabá.

Já teda nevím, co dokáže rozzuřenej jezevec, ale určitě by mě bavil víc pohled na něj, než na tenhle příběh.

Dost komorní záležitost, zpracovávající nadčasové téma odcizení v manželství. To je všechno chvályhodné, jenže problémem je forma. Ono se to totiž skutečně dost táhne, některé momenty jsou k nepřečkání dlouhé a spíše než dojemné, jsou patetické. Josef Šebek působí dost nepřesvědčivým dojmem a Josef Kemr to prostě zachránit nemůže. Nicméně, nebýt jeho, tak to ani nedokoukám.

Na začátku mě úplně pohltila ta Františkova melancholická osamělost... Díkybohu za humor, který následoval. Humor dvou lidí, kteří se ani nehledali, přesto našli a dali dohromady. Jejich námluvy - to byla roztomilost sama... "Třeba, že bysme šli do kina. - Nooo, nebo do biografu!" A pak najednou konec. Zmizela radost, hravost i melancholie. Zůstal jen smutek...