LadyPupu

Zajímavé je, že na těch dveřích zvenku bylo kukátko. Ale zevnitř ne...

"K vlajce hleď!" No, ty vole, já jsem se kdysi spartakiády zúčastnila (ne teda v roce 1955). Taky nás tam bylo jak psů. Měli jsme oranžový froté trenky, bílo-oranžový froté nátělníky, švédský bedny a za zády nasraný rodiče, který byli donucený se z povinnosti na nás koukat. Naše cvičební kompozice byla podobně úchvatná jako v tomto filmu. Jako memento dobrý, historický záběry fajn, ale zaplaťpánbůh, že je tahle doba pryč.

Bakalářský příběh na téma Nejlepší lékař mého života aneb Jak jsem si ze syna vychovali nesamostatnýho jedince s chováním na přesdržku. Celá povídka se táhne, grády to dostane až s nástupem L. Mrkvičky na scénu.

To je tak, když chce někdo víc a pak nemá nic. Ani zapalovač. Ani iluze.

Bakaláři na téma Vysoká škola logistiky řízení předávky klíčů aneb Šest osob vs. dvoje klíče.

Velká škoda zbytečně vykecané pointy. Přesto se jedná o jeden z lepších bakalářských příběhů, hlavně díky úžasné Aleně Vránové (jí patří 4. hvězda). Ještě se hodí podotknout, že doktor Plzák není autorem proslulé rady pro nevěrníky "zatloukat, zatloukat a zatloukat", jak se v souvislosti s jeho jménem traduje. Zbavit se autorství se mu do konce života nepodařilo, i když v mnoha rozhovorech se od výše zmíněné hlášky distancoval. To jen pro pořádek.

"Pane, my doma nemáme jediného dítka! - A díval jste se všude?!? Pořádně???" Luxusní záležitost. Škoda toho psychedelického orchestru v samém závěru.

Tak to je kapitální békovina! Nejhorší na tom je, že to je tak absurdně praštěný, že jsem se smála jak blbá. A ty hity nemůžu dostat z hlavy... "Z vězení si člověk pomůůžeee, ale od svý ženy nemůůžeeee..."

Při vší úctě k zúčastněným je tento dokument především neuvěřitelná legrace. Mmj. jsem se od bodrých zemědělců dozvěděla, že "kráva je těžkej průmysl zemědělství" a že na výrobu limonády úplně stačí "do vody kápnout trošku té šťavy nějakej a trošku tam prcnout teho kysliku a je hotovo". Retro jako bejk. Režie: M. Hrubý, kamera: J. Pešek.

V povídce na téma "A na tu kytaru už nesáhneš" brnká Boušková celou dobu střídavě na kytaru a střídavě rodičům na nervy. Ve finále začala brnkat na nervy i mně, takže jsem to horko těžko dokoukala.