kinderman

Pro člověka, který se živí vykládáním historie, je podobný film snadným terčem. Ale přestože se tvůrci dopouštějí (nutného?) zjednodušování, je duchovní vývoj reformátora Martina Luthera podán docela přitažlivě. Z několika odhalených podivností (jak je možné, že film pokrývá několik desítek let, ale na J.Fiennesovi nejsou patrné příznaky stárnutí?) aspoň jedna: na obranu reformace se proti císaři Karlu V. postaví všichni 4 světští kurfiřti (tedy volitelé římského císaře). Skutečnost, že by toto gesto udělal i český král (kurfiřt a Karlův bratr Ferdinand Habsburský v jedné osobě), se nejeví příliš pravděpodobná.

Ne, to co nám zanechal O.Vávra, není bohužel Mistr Jan Hus, ale představa komunistické propagandy, jak by mohl vypadat kazatel v Betlémské kapli, kdyby to byl asketický sociální revolucionář, a ne obtloustlý, růžovolící katolický kněz, který káral církevní praktiky a vesele zemřel za pravdu Ježíše Krista.

Prý existují filmy, které vyvolají buď nekritický obdiv, nebo naprosté zavržení-a nic mezi tím. Jenže co když vás film rozpoltí tak, že to úchylnější a zvrhlejší ve vás se docela dobře baví, zatímco rozum se vzpírá a správně našeptává, že bez takových filmů by možná bylo na světě líp. Takže zůstávám (i v hodnocení) rozpolcen-a totéž platí i pro film Dům 1000 mrtvol...

Film, který se s oblibou promítá jako výukový na amerických vojenských školách, představuje J.Wayna v roli tvrdého (narozdíl od Full Metal Jacket nikoli psychopatického), ale spravedlivého a "otcovského" seržanta (jemuž se vlastní rodina pochopitelně rozpadla) s citlivým nitrem (epizoda s "prostitutkou"). Zejména s jeho výkonem (a zručně natočenými bitevními sekvencemi) celý snímek stojí a padá.

V jednom ze svých nejlepších filmů R.Aldrich nekompromisně ukazuje, že slabý a neschopný velitel (E.Albert), který hodnost získal protekcí, může pro vojáky znamenat větší nebezpečí než samotný nepřítel. Toto poznání přivede jeho muže (a zvlášť postavu hranou J.Palancem) na hranici šílenství, takže v závěru se snímek mění v halucinační noční můru.

V rekordně krátké době zfilmovaná kniha válečného korespondenta R.Tregaskise (vyšla i česky pod názvem Bitva o Guadalcanal) je téměř dokumentárním záznamem líčícím těžké boje americké námořní pěchoty o tento strategicky významný ostrov. Z řady dobrých (ale dnes již zapomenutých) herců-jde o chlapskou záležitost, žádné úlevné odskoky do zázemí-poznáte A.Quinna a mladičkého R.Jaeckela, který si později zahrál v mnoha dalších válečných filmech.

Zhruba ve chvíli, kdy pan bratr donutí říct Margot v katedrále "ano", mě v kině za krkem pošimral mráz, kterého jsem se do konce projekce nezbavil. Výborní herci v dobře napsaném příběhu (Dumasovu předlohu jsem četl a film je návodem, jak moderně a aktuálně přistupovat ke klasice), neuvěřitelně sugestivní Bregovicova hudba (funguje i na samostatný poslech) a Roussellotova kamera, no a skutečně naturalisticky podané výjevy z batolomějské noci, inspirované románem Roberta Merleho Mé dobré město Paříž (během nichž, pokud si vzpomínám, slabší jedinci opustili sál). Tleskám a říkám: Bravo!

Vykašlete si na průměrný film, ta pravá zábava se tentokrát skrývá v bonusech DVD edice. Zejména čtyřicetiminutový monolog režiséra, kde kromě historek z natáčení dojde i na osobitou analýzu stavu současného Hollywoodu (pokud ještě něco jako Hollywood vůbec existuje).

Stejnojmenný román Kennetha Robertse (české vydání z roku 1948) mám doma a film je celkem slušným přepisem jeho první knihy (Rogersovi harcovníci). Druhá kniha (Cesta na severozápad) ukazuje postupný úpadek, až pád majora Rogerse na samé dno společnosti (jeho podstatná část se odehrává v Londýně).

Podle kontroverzního románu L. Carcaterry (vyšel i česky) o hrůzostrašných poměrech v jednom chlapeckém nápravném ústavu a jejich dopadu na život čtveřice nerozlučných kamarádů natočil B. Levinson jeden ze svých nejpůsobivějších filmů, v němž „mladé naděje“ (B. Pitt, J. Patrick, M. Driverová) spolehlivě zastiňují veteráni ve výrazných vedlejších rolích:R. De Niro, D. Hoffman a V. Gassman.