dopitak

Tento díl není černobílý. Rozhodně však patří k těm nejhorším, není-li vůbec nejhorší. Kromě atraktivního černomořského prostředí nenabízí zhola nic, zápletka je už mnohokrát recyklovaná, N. Smith čím dál neschopnější a vyústění příběhu ještě odfláklejší, než v předchozích dílech. Konec dobrý, všechno dobré, v tomto případě neplatí.

A po tom slavnostním pohřbu se státními poctami žili všichni šťastně až do smrti... Obrovskej doják na způsob nízkorozpočtového Pearl Harbor, který svou atmosférou v počátku vyprávění připomene i Titanik. Docela příjemná je retro část s dobovou hudbou, u které se zasníte nad krásnými ale těžkými časy amerických třicátých, jako celek je ovšem tento televizní film naprosto konvenční záležitost bez jakéhokoliv vlastního nápadu se spoustou náhod s nápisem "příběhové klišé", neposkytující dostatečnou velikost hereckým partům (mezi námi, o JLH se šušká, že vůbec hrát neumí, jenže já jí už od časů Tajemství loňského léta a Příběhu Audrey Hepburn fakt žeru), tak trochu reklama na americké vlastenectví. Sean Faris mi hrozně připomíná jednoho spolužáka, docela známého plážového volejbalistu Jindru Weisse.

The Lost Films of Stan Laurel and Oliver Hardy: The Complete Collection – Volume Seven (1927-1934). Laurel demoluje pýchu americké demokracie, její skvělou a neporazitelnou armádu. Některé gagy jsou opravdu vynikající (poražený stan).

Přes místy možná až trochu šarádní nádech je další filmy s Goldie Hawn a Chevy Chasem (sešli se už o dva roky dříve v Podlé hře) zárukou dobrého humoru, zejména v závěru. V českém znění Dagmar Čárová, Petr Oliva, Jiří Schwarz.

Pedro začínající je dost vzdálen Pedru současnému, v tomto případě spíš naštěstí. Režisér postupně vyzrál, i jeho styl se vybrousil, ubylo postav, netroufám si sice tvrdit, že pod tlakem komerce ubral v tématech na plynu, ale jeho dnešní snímky jsou prostě více zajímavé, méně šílené. Začínající Banderas opět jako homosexuál, a už se na něj těším v Kůži, kterou nosím.

Vynikající a v poplatnosti žánru nezvykle napínavý western, ve kterém se sice nedočkáte indiánů, zato pěstních soubojů i střelby užijete dosyta. Wyatearpovský motiv je z toho cítit na míle daleko, Ronald Reagan ovšem nepůsobí jako nafoukaný floutek ani legendární paňáca z Rodokapsů, je mužem na svém místě. Z herců zaujme na víc než pětadvacet vypadající Dorothy Malone v roli šerifovy nastávající a zejména pak překrásná Ruth Hampton, jejíž sexappeal je westernem pořádně zvýrazněn.

The Lost Films of Stan Laurel and Oliver Hardy: The Complete Collection – Volume Seven (1927-1934). Vtipný kus, jeden z těch lepších v této mlčenlivé L+H sérii. Na prsou chlupaté dítě je postrachem všech hráčů pokeru, ale Stan to přeci s dětmi umí.

Svižné, celkem vtipné, hodně sexy natočené, technicky dost ve stylu lepších porno filmů (např. produkce Digital Playground režiséra Robbyho D.), což ovšem zřejmě bylo záměrem (zvukové efekty, střih, práce kamery). Jakkoliv mi tu chyběla skutečná erotika (kromě Carly i třeba Adrianne Palicki je k nakousnutí), film také díky souběžnému vyprávění hned několika dějových linek příjemně utekl. Pokud vám hezoun Timothy Olyphant bude odněkud povědomý, ano, nejspíš jste ho viděli jako producenta v Sexbombě od vedle.

The Lost Films of Stan Laurel and Oliver Hardy: The Complete Collection – Volume Seven (1927-1934). Série vtipů pospojovaná Halem Rouchem do jednoho kraťasu. Stan se tu mihne v tak maličké roli, že ho dost možná ani nepostřehnete. Byl to ten šofér nebo ne?

Cílem je donutit vás položit si otázku: Nemůže se tohle stát i mně? Hitchcock byl mistr detailu, což je tu dobře vidět. Od začátku postavená situace a la presumce viny mě ale pořádně štvala, a Hitch to dobře ví.