dopitak

The Lost Films of Stan Laurel and Oliver Hardy: The Complete Collection – Volume Seven (1927-1934). Řízky lítaj, to jsou řízci!

Trocha klubové erotiky ještě nikoho nezabila, o snímku Abela Ferrary si však to samé tvrdit netroufám. Willem Dafoe je démon, v záři reflektorů je vidět, jak hodně už zestárnul.

Karlos80 má recht. Ve filmu uvidíte solidní porci nepřehrávané a nefalšované erotiky (všimněte si, že ženy předstírající intimní styk jsou opravdu vzrušené), trochu uměleckých záběrů, zajímavou hudbu (nezaměnitelná Itálie) a slaboučký děj klátící se slabostí scénáře ruku v ruce s nepochopitelnou prací střihače packala.

Hodně zjednodušenný a poněkud zmanipulovaný dokument, ve kterém sice uvidíte poměrně raritní záběry z Normanova pasování na rytíře či návštěvy Queen Elizabeth na ostrově Man, většina filmových ukázek však bude zklamáním, borci z BBC si mohli dát víc práce s vyhledáním vzácnějších a nedostupnějších ukázek, naprosto se zapomíná například na americkou anabázi (je jen slovně zmíněna), chybí jakákoliv zmínka o filmu Stalo se v Southportu. Těch několik ukázek z divadla nemůže zastupovat Wisdomovu divadelní kariéru, vždyť odehrál stovky představení, v porovnání s tím natočil jen několik filmů.

Justin je o poznání talentovanější herec než Ashton, přestože tady si zahrál vyloženě jeho tak čast ztvárňovaný charakter. Nebylo to zase až tak veletrapné, přestože žánrová klišé určovala celý vývoj velmi neochvějně, občas se člověk i pousmál, a na Milu se dobře kouká. Ale zoufale, naprosto zoufale tomu chyběla erotika.

V českém znění vynikající a jedinečný pan herec Boris Rösner a neoposlouchaná Jaroslava Kretschmerová (schválně, v čem jiném jste ji slyšeli dabovat?), dále Květa Fialová, Soběslav Sejk, Simona Stašová... a právě vynikající dabing zvedá tento film, který především v závěrečné srdcervoucí hádce ústředního páru nemá moc co nabídnout.

Přesně dle vojenského zákonu padajícího hovna jebe vojín Paul Newman coby dočasný generálmajor pětici brigádních generálů uvězněných v italském luxusním lágru pro vysoké důstojníky. Kromě spousty povedených gagů stojí za zmínku i tuzemskému divákovi poměrně neznámá (ale velmi půvabná) Sylva Koscina.

Druhá polovina filmu a přítomnost Freidy Pinto dělá z tohoto snímku lehce nadprůměrnou záležitost. Nicméně spojitost s někdejší opičí ságou je spíše parazitismus, s Planetou opic tohle nemá žádnou souvislost.

Půlnoc v Paříži má dost možná nejlahodnější začátek ze všech Woodyho filmů. 190 vteřin pro rovnou kopu krásných záběrů, které se povětšinou mění rytmicky podle (jak jinak než lahodné) hudby. Woody nemá zapotřebí cokoliv komukoliv dokazovat, chce se natáčením bavit a tenhle film i přes maličké mouchy baví. Owen Wilson jako první herec dokázal napodobit WA coby herce.

Odporná skládka filmařských klišé. Tohle snad tvůrci nemohli myslet ani jako vtip. Vůbec přitom nejde o spojení zdánlivě nespojitelných žánrů westernu a sci-fi, to dost dobře fungovat může, ale Apačové vrhající oštěpy proti mimozemským potvorám po boku Daniela Bonda Craiga střílejícího hypermoderním náramkem, jehož ovládání, původ a důvod mu nikdo nevysvětlil, může způsobit náhlou zácpu. Tisíckrát obroušené motivy anamnézy, vedví rozervaného spokojeného rodinného života, zázračného převtělení a debilního vztahu místního developera (stupidní role Harrisona Forda, který tu je zřejmě jen proto, aby vypadal jako Indiana Jones a choval se jako idiot). Přeglamourovaná Abigail Spencer tomu všemu dává korunu. Nakonec jsem ani nepřišel na to, má-li to odkazovat na vetřelčí sérii, nebo je to úplně vycucané z prstu. Mno, ono je to vlastně jedno. Zklamání léta, které podle traileru rozhodně na takový propadák nevypadalo.