dopitak

Holky od Bobří řeky dokonce i s Jardou Foglarem prohánějícím se po zahradě s nůžkami na růže. Je libo vojet figurínu nebo navštívit muzeum SM praktik s živými exponáty? Vítejte v časech, kdy cunnilingus připomínal podzimní houbaření o půl šesté ráno – bezpečně na kraji lesa víte, že tam někde jsou, ale jak je sakra najít… Pokud se samou nudou rozhodnete vyhlásit soutěž v tom, kdo dřív uvidí klitoris, mám pro vás dvě doporučení, z nichž jedno nevede k úspěchu: A) pořiďte si větší televizi; B) pusťte si na ní něco novějšího. Můžeme se jenom hádat, jestli byl větší magor de Sade nebo Franco, jejich společné dílo ale trpí hlavně slabým dějovým posunem - vše, co se ve filmu udá, by se vešlo do pěti šesti minut. Ostatek vyplňují erotická čísla dvou pěkných žen a jedné polovydry, v jednom případě i s viditelnou mužskou účastí (všechno nasvědčuje, že Robert Woods a Tania Busselier při natáčení kopulovali doopravdy). Mimochodem, Tania opravdu na filmových 21 nevypadala (*1946). Líbila se mi nálada scény (záběru), ve které hrbatý maličký zahradník Malou hraje na stromě na píšťalu, a samozřejmě celý Bressacových dům včetně vodopádku v hale a vnitřního dvora. Ta skladba pak udávala hudební náladu celému filmu. A pak, že Lorena Bobbitt neměla pro svou noční prácičku na Johnovi inspiraci!

"Tak sbohem, pane Condomine. Bylo to úchvatné, od začátku do konce.." Dovolím si s Margaret Rutherford lehce nesouhlasit, začátek byl dost rozpačitý. Pak ale duchařská komedie s divadelním rozměrem dostala správně studený vánek do plachet a vše se divákovi zalíbilo. Konec si můžete snadno tipnout, ale vzhledem k tomu, že postavy svým věčným brbláním stihly divka slušně otrávit, asi nikomu vadit nebude. Vizuálně mi to dost připomnělo spessartskou trilogii. A ten vtípek s autem jsem si musel pustit znovu - vůbec jsem napoprvé nepostřehl, že ve scéně s policajtem na křižovatce neřídí Charles, ale Elvira (a pak jsme doma dumali, proč je jednou volant vlevo, podruhé vpravo..).

Říkám čtyři, ale myslím skoro pět. Štvaly mě nějaký mouchy (proč sakra musí Steve parkovat auto tak, že píská celou cestu, když zrovna v tu chvíli o nic nejde a za zády má celej Amer...), ale všechno je zapomenuto krásně nekonvenčními peckinpahovskými postupy. Kromě udělávek jako "věrná manželka veterináře", úplatek protislužbou s postupným odhalením (jak to s tím propuštěním bylo), mnoha dalších neortodoxních motivů, jsem si hlavně vychutnával realističnost prostředí (a syrovou hudbu). Žádný scénářem učesaný postupy a klišé... Proč by nervózní kumpán nemohl nasedajícímu přejet nohu? Tyhle věci obvykle ve filmech jdou jako na drátkách, ale na to Sam zvysoka kašle a dělá si to po svém. Maličko zklamal dabing, zjevně ztížený rozpočtem (málo dabérů na hodně herců). Lepší film než Konvoj.

Francouzi čas od času překvapí, a natočí opravdu slušnou komedii. O to ví jsem zaskočen, že tady k úspěchu stačil obyčejný motiv zlatokopectví, mile převedený jaksi genderově na druhou. Povedlo se jediné, zatímco Audrey jsem přál to nejhorší, Elmalehovi (kterého jsem nedávno hodnotit ve své recenzi na Kapitál) jsem prachsprostě fandil. Stylem a lokalitami mi to trochu připomínalo (K)lamače srdcí, i když ten je o něčem jiném.

Italský víkend, část druhá. Ve všech ohledech dost podobné jako první díl, je znát, že se zřejmě natáčelo najednou anebo bez prodlev. Rozdíl v mém hodnocení je dán jen tím, že "Žárlivost" je o dost vtipnější než "Fantazie", především díky přítomnosti Annarellina syna Ottavia, se kterým si strážmistr Carotenuto vyměňuje šťouchance. Činí tak hlavně za zády matky, před kterou na oko hraje roli hodného strýčka, pardon, tatínka, co je radostí bez sebe, že možná vyžení takového rošťáka. Že by se i tady pro volyňskou trilogii "Trošku" inspirovali? Příště prosím bez smutných zvířecích epizodek!

Podotýkám, volně předcházející část jsem neviděl. Příliš náročné, příliš vrstevnaté, příliš o ničem než o burnout syndromu a úniku ze stereotypu. Jedno z možná nejlépe zpracovaných témat amerického snu, protože kdo z nás by nechtěl žít v té úspěšnější části poválečné Ameriky... Jenomže možná jsem jednoduchý divák, možná to bylo jen příliš uřvané (viděno zčásti v originále, z části nadabované), ale ani unavená Deborah (jejímž jsem jinak velkým fandou, viz. má britská filmotéka), ani chlapácký Kirk (jediný Douglas, kterého uznávám), a dokonce ani Bonnie Faye Dunaway (jak mohla za dva roky takhle hrozně zestárnout?) ve mně nevyvolaly žádné dojmy. A zase ten záběr na víceúrovňové křížení velikosti poloviny dálniční sítě ČR...

Hrozná slaďárna narůžovělá naivní, což ale neplatí o posledních deseti minutách. Ty jsou fakt chlapácký, přestože z dnešního pohledu "myslíme to upřímně" naprosto mimo mísu. Nejmladší Alain, co jsem kdy viděl a hodnotil, a jemu i Romy to moc sluší. Viděno v ne moc dobrém dabingu Novy 1995 (Zahálka si ale s Delonem poradil dobře).

Italský víkend, část první. Zcela mě dostalo prostředí italské horské vesnice, takový život by se asi líbil každému, kdo nepotřebuje řešit dilema, do kterého nákupního centra v sobotu vyrazit. Samozřejmě za vším stojí výtečný původní dabing, který je tak starý (1967), že některé herce nemožno identifikovat (Blanka Bohdanová, dokonce i Martin Růžek má mladý hlas), jiné ale pochopitelně ano (Miloš Kopecký). Skvělé jsou dialogy, protože taková prostě čeština v té době byla, a když dnes dabují starý film, tohle nikdo nectí. Srovnání se Sluncem, senem není úplně přesné, ale ani tak vzdálené, jak by se mohlo zdát. Z filmu čiší bezstarostnost, se kterou se v dnešní době setkáváme stále obtížněji. Tím maličko chyběl náboj.

Skvělý Edward G. Robinson! Chvílemi je film na pět. Parádní je třeba ten zásadní obrat (dříve než v polovině filmu), rafinovaný to zvrat a ukázka chytrého scénáře. Skvělá noirovka, kterou jednou čekám třeba na festivalu Visions of Light.

Trochu se to houpe, po solidním začátku a překvapení v zimní zahradě film dlouho spí, a uspává i svého diváka, Ron Goodwin a jeho nástroje se občas pokouší o probuzení, a vy čekáte, kdy a jakého překvapení se dočkáme. Je to totiž klasické mysteriózní drama, ve kterém tušíte, že někdo nám hodně lže, ale potenciální lhář může být kdokoliv a do poslední chvíle není jasné, na koho Černý Petr padne. Líbil se mi klidný, vyrovnaný výkon Susan Hayward, naopak Diane Cilento spíš přehrávala. Konec moc nenadchnul.