dopitak

To čekání se příliš táhne. Rita Hayworth v roli jaká ji patří, její alkoholový dech byl cítit skrz obrazovku, ale scénářem přisouzený a na můj vkus příliš synchronizovaný konec si nezaslouží. Gemma sympaťák, Kinski dokonalý, krásná i Margaret Lee (neukáže nic, ale v té době se zrovna nestyděla, stačí se porozhlídnout po netu) a sluší to i Claudine Auger. Pasující hudba, dobrá stopáž, solidní akce, zajímavá kamera (červené scény v motelu, kotě snažící se přelézt práh). A opravdu nečekané rozuzlení.

Nejslabší z filmů jedné DVD trojedice. Hlavní hrdina nemá charisma, pořád se do toho plete policie, jeho dvě ženy nemají jiskru a celé je to trochu zbytečně zamotané.

Nenápadný diamant, moderní western s pěknými písničkami, zrající jako víno. Z počátku nic nenaznačuje, že by se mělo jednat o výjimečné dílo (navíc je to třetí zpracování, tj. druhý remake), ale Audie Murphy (trochu prototyp hezouna Ondřeje Brzobohatého) si srdce diváka získá vtipem, rozumem, a až pak proklatě přesnou rukou. Mari Blanchard jako ohnivá tanečnice je sice víc než málo umělá (v předchozí verzi stejnou postavu hrála Merlene Dietrich), ale Lori Nelson byla pěkná moc (ve filmu je podobná Kate Winslet). Destry nenosí kolty, ale zasahuje myšlenkou. Ve vší té akci a hudbě se akorát prostoru dostalo i romantice.

Velmi slušná detektivka/thriller, má od začátku spád, Liz Fraser tam běhá v nedbalkách a Tony Wickert mi zase hrozně připomínal Normana Wisdoma za mlada (teda, ne že bych ho znal, jen z fotek jeho biografií). Pánská jízda zakončená u prostitutky se nemusí vždycky vyplatit, zvlášť když jste čerstvě zasnoubení.

Spielberg dobře věděl, proč sem strkat producentské prsty. Do té doby, než se přijde na velkou akci (nechci napovídat), je film opravdu skvělý. To finále pokazilo hodnocení, ale nikoliv celkový dojem z filmu, který může být směle označen za předchůzce Harry-Potterovské mánie. Sice tu jde o literární hrdiny Arthura Conana Doylea, ale ten s filmem ani námětem nemá nic společného a jména Sherlock Holmes a John Watson mohla být klidně nahrazena jinými. Viktoriánská Anglie má i přes ateliérové záběry své kouzlo a prostředí britské chlapecké školy s učitely zastupujícími dobro a zlo se objevilo dávno před Bradavicemi. Všimněte si, kolik jen společných prvků s dílem Rowlingové se tu objevuje (starý ředitel, zlý učitel, spolužák Malfoy, krásná skorospolužačka, oživlé předměty, létání). Líbily se mi triky (v tom zase měl prsty Pixar), scénář, postavy a samozřejmě i původní dabing z Barandova. Odposlechnutý rozhovor mezi Watsonem a Holmesem, čas 1:30: W: A co uděláme s Rathem?__ H: Kde je?__ W: Je pryč!__ H: Policie si ho už najde...

Italský víkend, část třetí a NIKOLIV ZÁVĚREČNÁ. Největší novinkou není barevný širokoúhlý formát, novodobý dabing (třetí díl u nás promítán nebyl), ani výměna Sophie za Ginu, jakkoliv jsou toto zásadní proměnné, ale přesun děje z horské vesničky do neapolského městečka Sorrento. Pryč je především hřejivá lidskost, tak typická pro rurální oblast, a ačkoliv posun děje zřejmě nastal kvůli neúčasti hlavní ženské hvězdy, ve skutečnosti se jen kolem slabého motivu nájemní smlouvy na strážmistrův byt mlátí prázdná sláma. Srovnání s Troškovou trilogií je tak ještě více nasnadě, i tam se třetí díl stěhoval jinam (jakkoliv to bylo z jiných pohnutek). K dabingu ČT vzniklému v roce 1999 bych jen rád uvedl, že jakkoliv byl Miloš Kopecký nenapodobitelný, Viktor Preiss mu ostudu nedělá. Chválím také Janu Andresíkovou, která Nellu Gaierovou zastoupila více než dobře. A k rošádě dam - Sophia tady vypadá starší (ačkoliv je ve skutečnosti mladší než Gina) a není taková sexy rošťanda. Čtvrtý díl odehrávající se podle všeho ve Španělsku kvůli jazykové bariéře asi jen tak neuvidím. V kontextu série nejslabší zatím viděný díl, celkově ale pořád lepší tři.

Holky od Bobří řeky dokonce i s Jardou Foglarem prohánějícím se po zahradě s nůžkami na růže. Je libo vojet figurínu nebo navštívit muzeum SM praktik s živými exponáty? Vítejte v časech, kdy cunnilingus připomínal podzimní houbaření o půl šesté ráno – bezpečně na kraji lesa víte, že tam někde jsou, ale jak je sakra najít… Pokud se samou nudou rozhodnete vyhlásit soutěž v tom, kdo dřív uvidí klitoris, mám pro vás dvě doporučení, z nichž jedno nevede k úspěchu: A) pořiďte si větší televizi; B) pusťte si na ní něco novějšího. Můžeme se jenom hádat, jestli byl větší magor de Sade nebo Franco, jejich společné dílo ale trpí hlavně slabým dějovým posunem - vše, co se ve filmu udá, by se vešlo do pěti šesti minut. Ostatek vyplňují erotická čísla dvou pěkných žen a jedné polovydry, v jednom případě i s viditelnou mužskou účastí (všechno nasvědčuje, že Robert Woods a Tania Busselier při natáčení kopulovali doopravdy). Mimochodem, Tania opravdu na filmových 21 nevypadala (*1946). Líbila se mi nálada scény (záběru), ve které hrbatý maličký zahradník Malou hraje na stromě na píšťalu, a samozřejmě celý Bressacových dům včetně vodopádku v hale a vnitřního dvora. Ta skladba pak udávala hudební náladu celému filmu. A pak, že Lorena Bobbitt neměla pro svou noční prácičku na Johnovi inspiraci!

"Tak sbohem, pane Condomine. Bylo to úchvatné, od začátku do konce.." Dovolím si s Margaret Rutherford lehce nesouhlasit, začátek byl dost rozpačitý. Pak ale duchařská komedie s divadelním rozměrem dostala správně studený vánek do plachet a vše se divákovi zalíbilo. Konec si můžete snadno tipnout, ale vzhledem k tomu, že postavy svým věčným brbláním stihly divka slušně otrávit, asi nikomu vadit nebude. Vizuálně mi to dost připomnělo spessartskou trilogii. A ten vtípek s autem jsem si musel pustit znovu - vůbec jsem napoprvé nepostřehl, že ve scéně s policajtem na křižovatce neřídí Charles, ale Elvira (a pak jsme doma dumali, proč je jednou volant vlevo, podruhé vpravo..).

Říkám čtyři, ale myslím skoro pět. Štvaly mě nějaký mouchy (proč sakra musí Steve parkovat auto tak, že píská celou cestu, když zrovna v tu chvíli o nic nejde a za zády má celej Amer...), ale všechno je zapomenuto krásně nekonvenčními peckinpahovskými postupy. Kromě udělávek jako "věrná manželka veterináře", úplatek protislužbou s postupným odhalením (jak to s tím propuštěním bylo), mnoha dalších neortodoxních motivů, jsem si hlavně vychutnával realističnost prostředí (a syrovou hudbu). Žádný scénářem učesaný postupy a klišé... Proč by nervózní kumpán nemohl nasedajícímu přejet nohu? Tyhle věci obvykle ve filmech jdou jako na drátkách, ale na to Sam zvysoka kašle a dělá si to po svém. Maličko zklamal dabing, zjevně ztížený rozpočtem (málo dabérů na hodně herců). Lepší film než Konvoj.

Francouzi čas od času překvapí, a natočí opravdu slušnou komedii. O to ví jsem zaskočen, že tady k úspěchu stačil obyčejný motiv zlatokopectví, mile převedený jaksi genderově na druhou. Povedlo se jediné, zatímco Audrey jsem přál to nejhorší, Elmalehovi (kterého jsem nedávno hodnotit ve své recenzi na Kapitál) jsem prachsprostě fandil. Stylem a lokalitami mi to trochu připomínalo (K)lamače srdcí, i když ten je o něčem jiném.