dopitak

Jako nevyznavač těchto dvou "hrdinů" tady půjdu proti všem, ale nápaditost kojotích pastí se s počtem dílů stále snižuje a i těch pár příběhů/krát x scén v každém stačí, aby nezaujatý divák zjistil, že je to pořád dokolečka. Navíc mě sportovně štve, že Vilda je pokaždé absolutně bez šance, a pro přemýšlivější děti musí být tristní to stále porušování logiky a fyziky. A všechny ty příběhy jiných animáků na disku nestojí za zlámanou grešli.

Překvapivě hlubší poselství, než by se tématem i množstvím erotiky mohlo zdát. Sice se nemůžete dohadovat, která z mnoha odhalených žen je pohlednější a má hezčí ňadra (bodují zkrátka všechny: Georgina Ward, Paula Patterson, Françoise Pascal i Heather Kyd se s výjimkou první jmenované odhalují jak o život /zvláštností je, že všechny jsou podobně namalované, resp. až přehnaně namalované), herectví některých se ale zpochybnit dá. Cenné jsou záběry Londýna ze Steveeovy plavby po Temži a konec konců i dobový hudební doprovod (swingin´ London). V kontextu filmů této doby a prostředí překvapivě srozumitelná angličtina!

Rozhodl jsem se pro situace, ve kterých se útočící indiáni chovají jako pitomci, objíždí kolem vozu/pevnosti/příkopu/balvanu velkým obloukem a nechají do sebe jen pro filmařský efekt střílet, aniž by ve skutečnosti útočili, prostě situace kdy filmaři dělají takto z diváka blbce, strhávat jen jednu hvězdičku. Western je specifický žánr a tak mu tohle nešťastné ale hojně užívané filmařské klišé budu víc tolerovat. V Tall Texan ale indiáni po úspěšném dostihnutí pronásledovaného vozu naprosto bezdůvodně útočení zanechají, a tak si tu dvojitou srážku filmu zaslouží. Ono celkově není ve filmu nad čím jásat, námět postrádá prvky logiky a scénárista asi potřeboval rychle do závěrky něco napsat, no posuďte sami: šerif veze zločince do basy, novomanželé vyrazili na západ farmařit, a ti všichni po tom, co se jim rozseká vůz a jeden z nich zařve, se seberou a s neznámým kupčíkem a postřeleným indošem se vydají napříč „poskalpuvolající“ krajinou rýžovat k potoku zlato. Tam se objeví (ne)přátelský kmen, který jim mírumilovně sebere zbraně a pak jim dovolí na pár metrech rýžovat s tím, že kousek dál po stráni už chodit nesmí, aby nerušili poslední místo odpočinku rudých (ve skutečnosti pravé naleziště). No a protože i mezi klaďasy jsou podrazáci, a vyhnání z ráje a jeho příčina jsou asi v lidské kultuře zakořeněny hluboko, samozřejmě se všechno pokazí a trest na sebe nenechá čekat. Dost blbej western s hodně uspěchaným až parodicky nezvládnutým závěrem.

Přímočarost a nekomplikovanost zápletky je zároveň negativním předpokladem zábavnosti. Kromě jednoho překvápka chybí jakákoliv odbočka, konec je zcela podmíněn stopáži a naprosto ignoruje požadavky krimi žánru. Přesto docela solidní nízkorozpočtové béčko pro tři scény a jen o něco málo postav. Produkce spíš televizního formátu.

Dost dobrá atmosféra (schodiště, flinta, poblikávající lampa, černé auto, sluncem zalité pole, a najednou dvouhlavňovka, krev...) a svlečená Linda Hayden se sexy očima dělají z tohohle jinak pro mě žánrově vzdáleného filmu solidní podívanou. S krví se ani trochu nešetří, ale jak už jsem podotkl, erotika vše vynahradí (ani starší Fiona Richmond není úplně marná).

Kolega Douglas během lektorského úvodu asi šestkrát zmínil náročnou zápletku, nicméně ta se opravdu nekonala, všechno bylo přímočaré, kontrastní, v důležitých momentech přehnaně halasné, Jean Wallace je prototypem Nicole Kidman, a Lee Van Cleefa jsem nepoznal. Dobrý noir, ale už jsem viděl zapomenutější lahůdkovější kousky.

Symbolicky můj první dlouhometrážní Harold Lloyd je jeho filmem posledním. Rozdělil bych ho na dobu před a po, ta první mě nezaujala (ačkoliv kolega Douglas pěl na lektorském úvodu v Artu ódy, němý film respektuju ale nevyhledávám a už zvuková část nebyla ani trochu vtipná), ovšem po okýnku se vše v lepší obrátilo. Závěr na římse mi asi nejvíc připomněl film Leopardí žena, taky tam byla šelma a nevěrohodný děj.

"Separation, was so misinterpreted that it was almost universally panned upon release and was banned from Ireland’s Cork Film Festival a mere 10 minutes before show-time (with most critics agreeing with the decision!)". Kamenujte si mě, ale tyhle experimenty zavání většinou průserem a "Odloučení" není výjimkou. Hvězda je za scénu s nahými ženami u bazénu, jinak ale není v té změti nesmyslů co hodnotit. Jestli potřebujete příběh, a nejste teoretiky neobvyklých vypravěčských či filmařský postupů, ruce pryč, tohle nezachrání ani hudební řazení filmu mezi "swinging London series".

Tihle chtějí do EU? Co na to říct? Že lidi jsou dobytek, nejlíp věděl i ten méďa. Mimochodem, smutná a zároveň krásná scéna ve filmu, kde první nezpívané slovo padne asi po 25 minutách, všemu dominuje parádní kamera a zvuk (prosím o evropskou cenu zvukaři). Doporučuju tohle si dát na velkém plátně a s aspoň šestikanálovým zvukem, bude-li příležitost. Do zákulisí tureckého filmového průmyslu nevidím, ale tohle se klidně mohlo příští rok na jaře objevit v Brně na Cinema Mundi a stejně tak usilovat o Oscara (nestane se, nominaci získal film Kelebegin rüyasi). Někdy to jde i beze slov a díky Reha Erdemi jsem byl při tom, když se válčilo.

Zatracená smůla... :-) Já to říkám pořád, že každej homosexuál představuje pro chlapa potenciálně nižší konkurenci. Možná dostali na tenhle film nějakou dotaci od strany Zelených, proto pořád ty makra na housenky a další luční havět. A teď vážně: dobrá kamera, hudba, scénář, letní atmosféra a osudová žena Marianne Fortier, která sice rozhodně není prototypem sexbomby, přesto si získá přesně takovou míru pozornosti, jakou její postava (filmová) vyžaduje. Taková malá letní kanadská frankofonní Lolita. Už pro tu pointu zhruba v 50. minutě to stojí za to. :-)