Blithe Spirit
Réžia:
David LeanKamera:
Ronald NeameHudba:
Richard AddinsellHrajú:
Rex Harrison, Constance Cummings, Kay Hammond, Margaret Rutherford, Johnnie Schofield, Hugh Wakefield, Joyce CareyObsahy(1)
Rozmarný duch naplňuje představu o typickém díle Noela Cowarda mnohem přesněji než Moře, náš osud. Vznikl podle veleúspěšné Cowardovy divadelní hry z roku 1941, o niž jevili zájem filmaři na obou stranách oceánu. Dramatikův vztah k americké továrně na sny byl ovšem proslule zahořklý, nabídl ji tedy svým partnerům ve společnosti Cineguild. Davidu Leanovi se do ní ale příliš nechtělo, zejména proto, že - jak se poměrně právem domníval - duchařská komedie nebyla jeho šálkem čaje. Jeho společník, výkonný producent Anthony Havelock-Allan, ovšem vznesl argumenty, jimž Lean neodolal - poukázal na to, že po dvou dramatech (Moře, náš osud a Ten požehnaný rod/This Happy Breed, 1944 také podle Cowardovy divadelní hry), by pro něho jako režiséra bylo záhodno vyzkoušet nový žánr a navíc, že filmová adaptace oblíbené jevištní komedie by mohla jejich společnosti přinést kýžený zisk.
Z hlediska dobové produkce nebyla Leanova režie Rozmarného ducha nijak nepatřičná - až na několik čestných výjimek plnily britská kina během války ryze oddechové žánry, které měly vyčerpané obyvatelstvo rozptýlit a zabavit.
Coward si byl svou hrou jistý a než odjel bavit vojáky na frontu, instruoval Leana: „Prostě to jen vyfotografuj, drahý chlapče." Jenže drahý chlapec věděl, že sebevtipnější zápletka, odehrávající se v jediném salónu, v kinech neuspěje a postupoval jako každý rozumný filmař: kde jen mohl, vyvedl trampoty spisovatele detektivek Charlese Condomina do exteriérů. Příběh zůstal v podstatě týž: Charles by se pro svou novou knihu rád poučil o médiích a jiných šarlatánech a pozve tedy na večeři madam Arcati. Bláznivá stará dáma sice budí jen smích, přesto se jí (nejspíš omylem) podaří přivolat ducha bývalé paní Condominové, která je viditelná jen pro Charlese a nové paní Condominové příslušně pije krev. A to je jen začátek...
Coward viděl při své návratu až hrubý střih, upřímně se mu nelíbil a obvinil Leana, že zmrvil to nejlepší, co kdy napsal. S odstupem je ale zřejmé, že neměl pravdu. Divadelní původ je na filmu samozřejmě znát, ale Leanova filmařská snaha, vesměs kvalitní herecké výkony (strhující je zejména Margaret Rutherfordová - jinak také proslulá slečna Marplová - v roli madame Arcati) a především Cowardovy dialogy (při jejichž inscenaci Lean prokázal, že o humoru přece jen něco ví) zaručují příjemnou zábavu i dnes.
(Letní filmová škola)
Videá (1)
Recenzie (27)
Přísně racionální spisovatel Rex Harrison uspořádá ve svém domě spiritistickou seanci, aby získal materiál pro svou novou knihu. Jenže v jejím důsledku má pak dvě manželky - živou a mrtvou. Komedie, která mile překvapí na svou dobu značně černým humorem a Margaret Rutherfordovou v roli bláznivé spiritistky. 60% ()
Před časem jsem zhlédl nejnovější remake tohoto snímku a dnes se mi dostalo možnosti seznámit se s originálem. Dospěl jsem ke třem zásadním zjištěním. Přestože má snímek bezmála osmdesát, je stále překvapivě svěže zábavný, k čemuž bezpochyby přispělo i jeho obarvení v Technicoloru. Třebaže jde o tak svěže zábavné dílo, bude jistě záhy na černé listině pro znevažování Indů. Třetím poznatkem je fakt, že se poslední verze držela této původní předlohy téměř jako pověstný exkrement košile, ale rozdíly by se i tak našly. Tento originál bych si dovolil označit za komornější a o to víc zaměřený na dialogy. Pokud bych měl vypíchnout, co mi na filmu vadilo, pak by to byli pistácioví duchové, kteří mi až příliš evokovali vodníky. Vlastně evokovaly vodnice. / "Je tam někdo? Je tam někdo? Jedno ťuknutí ano, dvě ťuknutí ne." / Poučení: Nepropadej okultismu. ()
S chutí jsem se podívala na poslední Neameho kameramanskou práci, než definitivně přesedlal k režisérskému řemeslu. Rozmarný duch je velice povedená komedie, staví na slovním humoru a výborných hercích. Břitké dialogy poletují především mezi Harrisonem a Cummingsovou. Rutherfordová je k pomilování ulítlá madam Arcati, s neskutečnou vervou pobíhá po scéně, používá různé kejkle a vyrábí tím jeden problém za druhým. Vzhledem k tomu, co provozuje, by zřejmě měla mít na rameni černou kočku, jenže žádná kočka by se při takovém tempu nemohla na rameni udržet, pokud by se jí to čistou náhodou podařilo, stejně by dostala minimálně závrať a z ramene spadla. ()
"Tak sbohem, pane Condomine. Bylo to úchvatné, od začátku do konce.." Dovolím si s Margaret Rutherford lehce nesouhlasit, začátek byl dost rozpačitý. Pak ale duchařská komedie s divadelním rozměrem dostala správně studený vánek do plachet a vše se divákovi zalíbilo. Konec si můžete snadno tipnout, ale vzhledem k tomu, že postavy svým věčným brbláním stihly divka slušně otrávit, asi nikomu vadit nebude. Vizuálně mi to dost připomnělo spessartskou trilogii. A ten vtípek s autem jsem si musel pustit znovu - vůbec jsem napoprvé nepostřehl, že ve scéně s policajtem na křižovatce neřídí Charles, ale Elvira (a pak jsme doma dumali, proč je jednou volant vlevo, podruhé vpravo..). ()
David Lean prý neměl smysl pro humor, takže tohle je jedna z pouhých dvou komedií, co natočil a již třetí spolupráce s úspěšným dramatikem Noelem Cowardem. Aby Lean tuhle komediální frašku učinil filmově dívatelnou a setřel ten divadelní pel, trošku jí pozměnil, přidal exteriéry, ale zle pak pochodil u Cowarda, který výsledek šmahem odmítl. Myslím, že neprávem. Výsledkem je docela příjemná konverzačka, sem tam s břitkým dialogem a jako bonus mladý a ještě štíhlý Rex Harrison. Akorát Oscara za speciální efekty nechápu, ty čtyři kraťounké prolínačky v té době již nebyly ničím vyjímečným a to samé v lepším provedení bylo vidět např. v o 12 roku starším ´Neviditelném muži´. ()
Reklama