dopitak

Formát je zajímavý. Ale nemůžu se ubránit tomu, že Lhermitte a Jugnot jsou krok před Serraultem. Pár vtipnějších momentů tam je, ale třeba ten od Snorlax vychválený konec mě nebavil vůbec. Mathilda May i zmalovaná byla dobrá škvíra.

Já to nikdy neviděl, ale jak teď přepínám - Doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc. - to jako fakt?

Dlouho odkládaný Woody. Bál jsem se katastrof typu Stíny a mlha**; Alice**; Povídky z New Yorku**. Ale boduje překvapivě experimentální nápad, jemuž lze svěřit i dokumentární formu s montážními prvky. Hodně vtipné, i když musíte dost dávat pozor, aby vám ta kulometná palba neutekla. Říkám předem a nahlas: Mia Farrow je nechutná mužatka (a to bývaly doby, kdy byla docela pěkná) a antisexuální symbol. Část popisující Zeligovy kousky je super, škoda, že film neudržel stejnou úroveň. Opravdu hodně archívních záběrů...

Takový míšenec o čtyři roky starší legendy expedice Idiksep a překvapivě, pozitivně, kosmopolitně a otevřeně formulované výpovědi problematickém vztahu monogamisty a socialistické ženy. Film má hodně bídné hodnocení a dočkal se i kritických ohlasů. Jenomže na svou dobu je mu nutno přiznat jisté v čs kinematografii nečekané kvality. Tak předně, téměř celý je veden v anglickém dialogu. Nejsem schopen to tvrdit jistě, ale připadalo mi, že jak Magda, tak Karol nejsou nadabováni. Magda má takovou roztomilou školní angličtinu, Karol mluví takovou jednoduchou internacionální se snaživým emerickým přízvukem. Ani jedno mě neuráželo, ba naopak. Postavy hrané Júliusem Satinským a Václavem Postráneckým jsou alter egem svých postav z Idiksepu, film výborně oživují a rozveselují (narodíl od tří tet, ty tak vtipné nebyly). Ovšem prim hraje životní moudrost Miloše Kopeckého, jemuž ostatně patří i závěrečné slovo (bez tohoto dialogu by nebylo jasné, jak film dopadl. Následující jsou též jen moje nepodložené domněnky: Takto si scénář chytře vynutil divákův souhlas s tím, že Tereza odletí, ale ve filmu to neukáží, a tak přeci neemigrovala...). Magda se docela dost svléká, i když občas je částečně mimo zorné pole kamery (scény ve sprše, rozostření a odstup u nuda koupání), takže snímek nepůsobí sprostě, ale odpusťte mi to, docela vzrušivě (šest let po Postřižinách). Sportovní fanoušci zajásají, jsou tu kombinovány reálné záběry ze zápasů ČSSR, SUOMI a SSSR, scény s Postráneckým a Satinským na střídačce jsou moc zdařilé (trik anebo to dotáčeli do záběrů ze skutečných zápasů?). U mě dost dobrý.

Po nezbytném představení pošukoidní komunity film dostane nečekaný spád na hajzlících hlavního nádraží. Klaďas a charakterní polda ze Smrtonosné zbraně Danny G tu podřízne na první pohled feťáka. Vše je ale jinak a dlouho pak společně s Harrisonem pronikáme pod amenitské kalhotky, aby nás závěr v sýpce na obilí naplnil (kromě toho zrní) citem pro spravedlnost. Oceňuji, že finále je krátké, úderné a vyvarovalo se stupidních klišé už dávno poražených hrdinů, jež zázrakem v poslední vteřině ožijí. Kelly McGillis a její fajn jedničky.

Pohodová a tak akorát zamotaná detektivka od mistra na ošklivé nedělní odpoledne. Potěší dabing ČT 1993 a taky typický sedmdesátky (auta, krajina, účesy). Tam u té hospody v lesích bych klidně bydlel. William Devane byl "sympaťák".

Taky jsem se divil, co si soudruzi dovolili už v roce 1982. Ale asi se to nějak udělalo, aby se kritika kolektivizace zamaskovala v osobním konfliktu, a pak to hoši pěkně v tichosti šoupli do trezoru. Když nad tím víc přemýšlíte, vlastně se ani o kritiku nejedná, protože i soudruh profesor dospěl k názoru, že není důležitá pravda, ale princip. Takže fakt, že zprasením polí pohnojili (ne doslova) přírodu mnoha dalším generacím, se v průběhu jaksi vytratí. Líbily se mi postavy ztvárněné Cupákem a Sklenčkou, zaujal mě i ředitel školy Pleskot, velmi přesně byli obsazeni Větrovec a Jelínek. Hrozné je spojení Čenský Adamíra.

Paráda. Ačkoliv je patrné, že v normální situaci by se zkompromitoval sotva jeden a zbytek večera by chodily jen spamy s nabídkama na zvětšení penisu, to by se nám asi moc sledovat nelíbilo. Chvíli před koncem jsem se zaradoval, že to všechno ještě bylo trochu VÍC jinak a že do hry vstoupila dohoda několika zúčastněných, ale scenáristé mě i tak převezli. Ta sedmnáctka ušla teda ale.

Pročež jsem si po filmu přečetl wikipedii, abych se ujistil, že jsem něco ve filmu nepřehlédl. Nepřehlédl. Ono tam totiž nic není. Ještě, že jsem se na gymplu obratně vyhýbal, nejsem totiž z generace, která by už Fráňu přeskakovala. A k filmu: Dana Medřická naprosto dokonale ovládá celý film. Během jediné věty vystaví na odiv několik tváří. Líbila se mi nebo nelíbila? Nevím. Četl jsem knihu o Edovi Cupákovi, v níž se autor (Jindřich Černý) přepečlivě rozebírá v Edově hereckém mistrovství. Nic proti, ale jak se v knize také píše, Eda herecky dozrál až mnohem později. Čímž nechci říct, že mu postava z Šrámkova melodramatu dala nějaký prostor (i když ona zmíněná proměna jeho postavy se tu skutečně vyčíst dát). Spíš mi námět přišel dost mizerný (FŠ sorry) a jediné hezké tak zůstává pohled na řeku z okna.

Námět by ušel. Nastassja Kinski úplně a Annette O'Toole od pasu nahoru nahé. Wau. Ale hudba se nepovedla, atmosféra je slabá. A je to pošukoidní, nějak se nepodařilo obhájit, proč jsou vlastně kočičí lidé kočičími lidmi a taky vsunout doprostřed filmu tu vysvětlovací pasáž se stromem a krajinou jak na Marsu, to museli být hodně zoufalí. Nejvíc se mi asi líbila scéna u bazénu a pak taky před lovem králíka a před svázáním provazy, takže podtrženo sečteno, všechno erotické. A to je na horror málo.