dopitak

The Lost Films of Stan Laurel and Oliver Hardy: The Complete Collection – Volume Seven (1927-1934). Vtipný kus, jeden z těch lepších v této mlčenlivé L+H sérii. Na prsou chlupaté dítě je postrachem všech hráčů pokeru, ale Stan to přeci s dětmi umí.

Svižné, celkem vtipné, hodně sexy natočené, technicky dost ve stylu lepších porno filmů (např. produkce Digital Playground režiséra Robbyho D.), což ovšem zřejmě bylo záměrem (zvukové efekty, střih, práce kamery). Jakkoliv mi tu chyběla skutečná erotika (kromě Carly i třeba Adrianne Palicki je k nakousnutí), film také díky souběžnému vyprávění hned několika dějových linek příjemně utekl. Pokud vám hezoun Timothy Olyphant bude odněkud povědomý, ano, nejspíš jste ho viděli jako producenta v Sexbombě od vedle.

The Lost Films of Stan Laurel and Oliver Hardy: The Complete Collection – Volume Seven (1927-1934). Série vtipů pospojovaná Halem Rouchem do jednoho kraťasu. Stan se tu mihne v tak maličké roli, že ho dost možná ani nepostřehnete. Byl to ten šofér nebo ne?

Cílem je donutit vás položit si otázku: Nemůže se tohle stát i mně? Hitchcock byl mistr detailu, což je tu dobře vidět. Od začátku postavená situace a la presumce viny mě ale pořádně štvala, a Hitch to dobře ví.

Dabing redakce pořadů ze zahraničí ČST Brno 1968, excelují tu se svou dokonalou výslovností zejména Zlatomír Vacek coby český hlas Jeana Gabina a Ladislav Lakomý, jenž byl bezpochyby nejlepším dabérem Alaina Delona všech dob (bože, zapomeňte na Pavla Trávníčka). A ti, co tu klejí na adresu ČST Brno, nechť si dvacetkrát za sebou pustí nějakou novodobou dabingovou spatlaninu MGM, HCE či třeba Magicboxu s Liborem Teršem, Zdeňkem Mahdalem, Filipem Švarcem a několika dalšími, natočenou za zhruba stejný čas, jako trvá celý film. Další k filmu už doplnili pánové Superpero, sud a Boss321. Poklona Levným knihám, že koupily původní dabing, to by mělo být samozřejmostí!

The Lost Films of Stan Laurel and Oliver Hardy: The Complete Collection – Volume Seven (1927-1934). Řízky lítaj, to jsou řízci!

Trocha klubové erotiky ještě nikoho nezabila, o snímku Abela Ferrary si však to samé tvrdit netroufám. Willem Dafoe je démon, v záři reflektorů je vidět, jak hodně už zestárnul.

Karlos80 má recht. Ve filmu uvidíte solidní porci nepřehrávané a nefalšované erotiky (všimněte si, že ženy předstírající intimní styk jsou opravdu vzrušené), trochu uměleckých záběrů, zajímavou hudbu (nezaměnitelná Itálie) a slaboučký děj klátící se slabostí scénáře ruku v ruce s nepochopitelnou prací střihače packala.

Hodně zjednodušenný a poněkud zmanipulovaný dokument, ve kterém sice uvidíte poměrně raritní záběry z Normanova pasování na rytíře či návštěvy Queen Elizabeth na ostrově Man, většina filmových ukázek však bude zklamáním, borci z BBC si mohli dát víc práce s vyhledáním vzácnějších a nedostupnějších ukázek, naprosto se zapomíná například na americkou anabázi (je jen slovně zmíněna), chybí jakákoliv zmínka o filmu Stalo se v Southportu. Těch několik ukázek z divadla nemůže zastupovat Wisdomovu divadelní kariéru, vždyť odehrál stovky představení, v porovnání s tím natočil jen několik filmů.

Justin je o poznání talentovanější herec než Ashton, přestože tady si zahrál vyloženě jeho tak čast ztvárňovaný charakter. Nebylo to zase až tak veletrapné, přestože žánrová klišé určovala celý vývoj velmi neochvějně, občas se člověk i pousmál, a na Milu se dobře kouká. Ale zoufale, naprosto zoufale tomu chyběla erotika.