lu1

Dobré psycho :) První půlka je dokonalá, pak jakoby tvůrci nevěděli, co dál...nakonec nevím, co bylo horší, jestli invazivní matka nebo absurdní neschopnost syna situaci vyřešit. Oceňuji povedené titulky.

SPOILER Musím souhlasit s komentářem kleopatry, casting se vážně nepovedl a to mám Tildu jinak opravdu ráda. Sexy mi nepřišla ani jedna z žen a Fiennese jsem měla chuť zabít už tak 15 min od okamžiku, kdy se objevil. Přesto se mi ten film nakonec docela líbil, možní díky skvělé hudbě.

Jedna z postav to vystihla celkem přesně : velký špatný

Spoiler! Pro mě hodně rozporuplný film. Životní příběh mě zaujal, ale celou dobu jsem měla v hlavě otázku, proč byl geniální básník s titulem inženýra ekonomie ve filmu prezentován jako totální primitiv. Zpracování hodně pokulhávalo, přitom příběh má potenciál silného filmu. Nicméně Magnusek si v závěru střihl prvotřídního zmrda, kterému bych s chutí tu sklenici o hlavu rozbila taky :)

Film se mi moc líbil vizuálně a tím moje pozitivní dojmy končí. Téma setkání se smrtí mělo nejspíš potenciál filozofického přesahu, ale bohužel výsledek byl pro mě velmi rozpačitý až s nádechem ochotnického divadelního pojetí. Honzu Budaře mám jako herce hodně ráda, stejně tak Javorského, Vetchého, Hubu i Polívku a jejich herectví si cením, ale tento dort, který pekl pejsek s kočičkou, bohužel nezachránili. Ty dvě pitvořivé čarodějnice si snad někdo vypůjčil z nějaké hodně špatné Troškovy pohádky, a ne vážně mi nepřišly vtipné, narozdíl od Veroniky KK, která z nich dle svých slov učůrávala smíchy.  Škoda, těšila jsem se na  lahodný pokrm pro smysly i duši a dostala jsem eintopf od Babici.

Jedna hvězda za lokace a druhá za Jitku Čvančarovou a Jozefa Vajdu, jinak nuda nesmírná. Škoda, že jsem neviděla ve slovenštině, v češtině hodně tahalo uši.

Tak dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Zasmála jsem se :)

Skvělý dokument, škoda, že nebylo víc prostoru pro reflexi rodičů, protože tam to všechno vzniklo a až mě mrazilo, jak dcera jedné z účinkujících jde zjevně ve stopách své mámy...škoda, že šlo  jen  o takový exkurz, stálo by určitě za to jít více do hloubky. Co oceňuji, že se režisérce povedlo získat důvěru účinkujících k tomu, aby své životy zveřejnili.

Po přečtení předlohy a shlédnutí filmu Davida Leana z roku 1965 byla tohle pro mě hodně studená sprcha. Chvílemi jsme až váhala, zda nejde o parodii, protože tohle prostě nikdo nemůže myslet vážně. Ať už je to cokoliv, Pasternakův Živago určitě ne a byla by velká škoda, kdyby tato adaptace někoho odradila od přečtení knížky nebo shlédnutí původního filmu.

Dokument se mi moc líbil. Musím ale říct, že já jsem nabyla dojmu, že není důležité v jakém vztahu člověk žije z hlediska jeho typu, ale že jde čistě o jeho kvalitu, tedy naplnění očekávání, která od něj máme. Z tohoto pohledu mi přišlo, že téměř všichni, snad kromě Šárky, která si žije svoje a víc neřeší, byli všichni protagonisté nějak v roli oběti. Počínaje Sandym, který sice květnatě mluví o svobodě a toleranci, ale přitom přiznává, jak ho vlastně sere, že jeho žena permanentně spí s jinými muži a konče katolickou ženuškou, která se rozhodla být zodpovědná a vzala si chlapa, s nimž má sice, jak říká, všechno, ale vlastně skrytě lituje, že opustila předchozího partnera. Každopádně sonda zajímavá, Janě Počtové děkuji, že ji natočila.