druhaveta

Noirová matka všech heist filmů.

Lehce úmorné flashbacky s rutinními femmefatalovskými prostocvicky žene dopředu jen linie s pobaveně bohorovnými zabijáky (Lee Marvin opět válcuje všechny ostatní) v rolích poněkud neortodoxních detektivů - ale sama to neutáhne.

Trochu atypický historický film, který víc než na dobovou romantičnost či nyvou epičnost sází na věrohodně chladný pragmatismus, s nímž postavy (především velitel žoldáků v podání Michaela Cainea) prosazují své zájmy.

Vedle Dress to Kill Izzardovo zřejmě nejlepší vystoupení - vrcholem improvizačně asociativní kanonády, která osciluje mezi klasickým americkým stand-upem a transvestitním kabaretem v montypythonovském duchu, jsou kousky "Ježíš Kristus přináší slovo Boží dinosaurům" a "Darth Vader v kantýně Hvězdy smrti" .

Po dlouhých světelných letech seriózně vystupující vesmírná sci-fi (vědeckou stránku neřešit), která v poslední třetině graduje do sice o něco méně seriózního, ale o to napruženějšího psychedelického slasheru.

Cuarónova vcucoidní režie, Owenova unavená nehrdinská opršelost a Caineovo dojemné hipícké odlehčení propůjčují lacině metaforické historice ze scifistického fundusu dech svírající naléhavost.

Mamet ve vrcholné formě: úsečný, zbytečně nevysvětlující, bravurně načrtávající pocit zákulisí, neustále měnící pravidla hry a realisticky nesentimentální - a odtažitý profík Val Kilmer už dlouho neměl tak přesně sednoucí roli.

Čistá melvillovská radost z žánrové filmařiny a cinefilní manipulace.

Jedna z nejzajímavějších hillovek - autohoničková tvrďárna (pochopitelně s obvyklou hillovskou příchutí westernu) pojednaná jako studená, žánrově minimalistická hra.

Inteligenční a překvapivostní deficit (téměř) dohnán žánrovou sofistikovaností a akční nařvaností.