Nathalie

Things fall down. People look up. And when it rains, it pours.

"Miláčku, v Metropolitním kině dávají novou screwballovou komedie. Půjdeme, prosím?" upřela na něj psí pohled. "Ale drahoušku, víš přece, že na romantice usínám. " " Jenže tohle režíruje Alfred Hitchcock- Suspicion přece zbožňuješ. Hraje tam Carole Lombard, ta ledově krásná blondýnka, kvůli které jsi na Times Square málem zakopl. " " A o čem to je? " "Po třech letech manželství se manželé dozví, že jsou oddáni jen podle zvykového práva a že ve skutečnosti jejich sňatek není úředně platný. A ten její nezdárný skoromuž se den předtím lehkovážně prozradil, že by se už podruhé, mít tu možnost, neoženil. " " Tak dobře, drahoušku. Ale příště půjdeme na nějaké válečné drama. " a rozhodným humpreybogartovským gestem si nasadil klobouk. "Tak co tomu říkáš? " " Vůbec bych nevěřil, že to režíroval ten samý Hitchcock. Ale bavil jsem se, to ano. Když se chlápek zbaví manželky, je to opravdu velká legrace, každý by si to měl zkusit. " "Ale ona byla báječná, jak mu dávala zabrat s tím nekňubovitým ctitelem. A ten její předstíraný dialog, kdy stála v místnosti sama a hrála si s manželem jak kočka s myší. " " No ale uznej, drahá, že ten závěrečný polibek vzhůru nohama s lyžemi na nohou byl dokonale stylový. " " Miláčku, můžu se tě na něco zeptat? " " Cokoliv, srdíčko. " " Vzal by sis mě znovu, kdybys měl možnost vrátit čas? " "Ty můj hlupáčku, jak se takhle můžeš ptát? " Bum. Bác. Zvuk tříštícího se skla.

Big suprises a) Tom Hanks coby mládě byl docela fešák b) hravější, než bych doufala, méně rozjuchané, než bych čekala c) duet na klavíru pomocí zadních končetin je bezkonkurenčně nejlepší čtyřnožka, kterou jsem měla tu čest vidět d) tatínek dvojčat Walshových je ve všech rolích slizký d) velký zlý svět čeká, až ho zachrání malé hodné děti e) zatímco Tom usiloval o zrychlenou evoluci, já už od dvanácti chci, aby mi bylo dvanáct. Dle mých příspěvků a vašich reakcí se mi to daří.

Regrese a deprese. Vezměme jeden z nejslabších příběhů mého oblíbence F.S. Fitzgeralda, přidejme ohrané forrestgumpovské know-how, vizuální a trikové kejkle těch nejlepších hollywoodských kouzelníků, zázračné dítě Davida Finchera, jehož Zodiaca považuji za jeden z nejlepších filmů posledních let, a plejádu hereckých es- a vznikne film, který věrně ilustruje zažitou představu, jak by měl vypadat onen " velký film", opus magnum. Z vizuálního hlediska a hledáčkem technických kategorií onu škatulku bezchybně naplňuje. Ano, tohle není film, tohle je Film s velkým F, film coby grandiozní představa o velikosti, umění, humanitě a věčném poselství. Ve své podstatě dokonale průhledný, z hlediska emoční palety vyděračsky slzopudný příběh se točí jakoby pozpátku. Postava Brada Pitta- nezajímavá, psychologicky plochá a úplně nanicovatá, muž bez vlastností, nestárne, ale mládne. To by mohl být zajímavý příspěvěk k filozofické diskusi o ne/smrtelnosti, ale bohužel jím není, není "co" vyprávět a veškerá pozornost je věnována směru, nikoli cestě nebo cíli. Proto také zklamává milostná linie navzdory brilantní Cate Blanchett. A ona mysterioznost? Pro mě zůstává jen falešnou a podivnou omáčkou, v jejímž jménu máme nedostatky samotnému hlavnímu chodu odpustit. Podivuhodné není na příběhu BB zhola nic. http://www.lidovky.cz/jeden-forrest-gump-stacil-dekujeme-dtq-/ln_kultura.asp?c=A090204_084401_ln_kultura_ter

Zííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííív Základní problém téhle fantasy komedie tkví ve faktu, že jediná sympatická, psychologicky uvěřitelná a herecky vyzrála postava je tu morče s vykulenýma očima. Koulelo očima nad scenáristickou sterilitou, předvídatelným dějem a především nad nedostatkem invenčních zpestření. Jeden dobrý fór se žvýkačkami zkrátka 99 minut nepokryje. Dobrý vypravěč nebo rodič snadno docílí toho, že po jeho pohádce nechtějí ratolesti usnout a žadoní o přídavek. Zaručuji, že to se vám u Bedtime stories nestane.

Dvě manhattanské nanynky se skrz zápolení s tou druhou pomalu propracovávají k poznání, že přes diametrálně odlišné hygienické standardy /uklízecí mánie zn. " vlastní mýdlo s sebou" vs pořádek je pro zaostalé, inteligent zvládne bordel levou zadní/ a cca 15 let věkového rozdílu mají kromě blonďaté hlavičky společné rodinné tragédie a strach ze světa, ve kterém není místo pro věčné diblíky ani předčasně vyspělé Dakoty. Praštěná, místy slzopudná dramedy, ve které je asi ten nejvtipnější pokus o odchod na Onen svět, jaký jsem v poslední době viděla. 50%

Americká beznaděj- nemilosrdná, neuhýbající vivisekce bez narkózy ironie nebo humoru. Mendes diváka chvíli vysaunuje, podá mu chiméru naděje a pak ho- vyhodí na mráz. Americká krása se ve světle RR zdá jako povznášející karikatura. My hands are cold.

Tuhle premisu /muž, který je tak hrozný, že v porovnání s ním vypadá expřítel jako andělíček s aureolou Káji Maříka) byste dokázali rozepsat sami. Se stejným výsledkem jako scenáristé. Nicméně vy byste tam nechali hrát kamarádovu holku- a oni Kate Hudson, slunce s blond paprsky. 50%

Recyklace BEZ legrace. Lítostivý a sebelítostivý vejškrabek, který scenáristé násilím vycpali toporně pronášenými hláškami z prvního dílu, otravně zbytečnými postavami, z nichž Slověna je po Droběně z Popelky jednou z nejděsivějších figur českého filmu a čerstvým horským vzduchem se vznáší jakási všudypřítomná upocená a zatuchlá trapnost, v níž se divák nutně cítí trapně za zestárlé hrdiny a pokus o sebereflexi v rámci hospodského alkotlachání bolí jak čert. Klasické achillovky českého filmu zůstávají namožené. Trapné repliky, product placement použit jako pěst na oko, herci jsou až na neochvějného barda Brzobohatého a zajímavou divadelní patetičnost J.A. Duchoslava, který jako jediný "nedospěl" a nezpamprdovatěl unylí, lyžovací scény nenápadité-srovnání s juvenilním lyžákem navzdory technice nedopadá dobře. Několik wth scén jako intimní chvilka pod kopou dřeva, výchova dívek v Čechách a bulvární hyenismus v praxi dílo zkázy dodělá. Zapracování reálií do scénáře je asi nejsmutnější pokus- zejména v případě Suchánka, který z otloukánka vyrostl v prime-time komika a Jeníčkové, jejíž monolog vysloužilé herečky vyznívá až parodicky. Sněženky jsou cítit jako sraz pánů herců, kteří otrocky odříkávají své staré dialogy. Sraz filmových postav s oním nostalgickým feelingem "takoví jsme byli, čas už nevrátíme" se nekoná. Těch pár výborných songů od Waltera Krafta jakous-takous vzpomínkovou atmosféru nahazuje, ale hned po závěrečných titulcích jsem si uvědomila, že sequel se měl zaseknout ve fázi traileru. Na rozdíl od téhle prkenné srandy-kopec ve stylu kopírovat-vložit-zavlažit slzami a zamlžit nostalgií funguje. P.S. Konečně jsem docenila Snowboarďáky. P.P.S. Původní film vnímám jako hořkosladkou výpoveď, nikoli čistě jako humornou kultovku, jen tak pro pořádek.

Podivuhodně nefilmový, omamně vědecký, přísně technický, realdocu- experiment. Je to zelené a množí se to. Co je to?