Nathalie

Asketický blockbuster. 5/10 Jak vykouzlit z příšerně ukecané klaustrofobní předlohy vcelku snesitelný (to je ono klíčové slovo) film? Angažujte Hanse Zimmera a velkolepá hudba zajistí alespoň závan osudovosti, hoďte Toma Hankse v lepší formě do bazénu, obsaďte Brita, co měl Sílu a dejte mu do očí fanatickou víru, půjčte si pár detektivních schémat od Agathy Christie a trochu policejního ňoumovství od Columba, pár scifi záběrů z CERNu a zkuste ten upovídaný Brownův pohyb částic zahustit akční honičkou, několika výbuchy, ironickými hláškami a trochou krve. Andělé a démoni na rozdíl od Šifry nedostali atraktivní lokace a asi jen studenti sakrálního umění ocení x římských kostelů, ale protože film je důsledně zbaven jakéhokoliv sexuálního napětí, na konci budete možná za nahé andělíčky a vykastrované sochy vděční. Vatikánské konspirační pohádky sice nejsou chytré ani napínavé, ale Howardova askeze jim dodává uměřenost. Ano, jsou tam scény, kdy profesorská postava zaujatě řeční o iluminátech a vy zoufale očekáváte, kdy se mu konečně rozsvítí žárovka poznání nad hlavou, ale Andělé a démoni nejsou (povětšinou) směšní. Průměrné hodnocení je pokrok- Howard si vydělá na další kvalitní snímek, aniž by tímhle výpotkem inteligentního diváka uspal nebo zabil. P.S. Změny oproti předloze jsou, ale jen několik výrazných.

Nerada si kladu otázky, na které znám odpověď předem. Nerada zodpovídám otázky, které mi někdo šeptem napovídá. A nerada vybírám z možností, když vím, že ta správná mezi nimi není. Kýčovitý rám indické kastovní balady mi navzdory lásce k Dannymu, barvičkám a pohádkám nesedl, homo sentimentalis nicméně opět vítězí a diváctvo se dojímá nad obrazem sebe samých /MK/. Btw. kdo tvrdil, že kolonialismus je mrtvý koncept? :)

Ten film vůbec neví, co chce, ale včera bylo pozdě. Takže coby ilustrace teen myšlení překvapivě přesné.

Atmosféra hustá, že by se dala krájet (80), scénář řídký a děravý jak řešeto (40) , debata o víře, evoluci, determinismu a ET civilizaci poté na plný počet:) Náhoda nebo záměr? Scientologie nebo evangelikanský obrat? Vesmírná hra v kostky nebo sen zbloudilýc poutníků? I don´t KNOW...

Tak dlouho se stavíme na hlavu...až nás ta bolest postaví na nohy.

Znáte ty chvíle, kdy voláte o pomoc a přes skleněnou stěnu vašeho věčného úsměvu vás nikdo z vašich blízkých neslyší? Pak přicházejí andělé.

Brilantní dokument. Průměrné drama. Odborně přínosné, historicky neuhýbavé, coby studie fanatismu, davu a německého poválečného vědomí a svědomí fascinující. Místy se mi zvedal žaludek nad brutalitou, místy nad davovou psychózou. Fanatičtí idealisté jsou nebezpeční. Zvlášť, když za svými čistými ideály kráčí přes mrtvoly.

Charlie Kaufman se poprvé vydal tam, kde už byl někdo před ním. Synecdoche, New York je jeho jediným filmem, v němž neobjevuje nové světy, ale pokouší se sumarizovat ty existující. Skeptický postoj k možnostem poznání světa a lidí propracoval lépe David Hume, na umělecké a vztahové neurózy je tu Woody Allen, krizi sebeidentity a existenciální propady pojal hlouběji Franz Kafka, problém bytí versus bytí sám sebou Kundera a absurditu třeba Trier. Možná lze vnímat Synecdoche, New York jako paralelu hlavní postavy k autorovi, portrét člověka, který chce stvořit své životní dílo- a vetknout do něj celou svou bytost, všechny vředy a hnus bytí, jakési mýtické propojení reálné a imaginativní polohy. Ale bohužel mi připadá, že Kaufman stárne způsobem, v němž hravost nahradila zoufalá touha maximalisty zanechat odkaz. Jeho hlava mu přerostla přes hlavu.

Michelin vs McDonald, De Funes vs moje bránice. Oba zápasy skončily drtivým vítězstvím domácího týmu.

Svérázně rozhoupaný boat-movie s operním komičnem a tragičnem, klasickou hudbou a felliniovským pitoresknem na palubě.