tomeš

Na Bradleyho Coopera bych mohl koukat pořád, i když hraje v blbejch filmech. Aspoň že se to odehrávalo na Havaji. Sledovat jinak než na zabití času v letadle nedoporučuju.

Báječná crazy komedie polského matadora Stanislawa Bareje, která pobaví i dneska. Na stejném principu stojí i slavná Mrs. Doubtfire (1993), která vznikla ale až o dvacet let později a není tak "sociálně kritická". PS: Pokud jste kunsthistorik nebo aspoň nějakého znáte, přidejte si k hodnocení několik hvězdiček.

Za mě originální, nikdy jsem nic takového neviděl. Rozkošná Kristin Scott s její francouzštinou! Přemýšlivé, ale za chvilku jsem se neměl čeho chytit a začalo mě to nudit. Měl jsem pocit, že to ze mě vysává život (?).

Silný debut se silnými momenty (telefonát na balkóně), solidně zahrané, ale místy rozvláčné a vachrlaté (proč sériový vrah?) a nicmoc hudba. Nicméně jsem rád, že jsem to viděl, protože to queer milostná dramata posouvá o level výše nad comingoutové fláky. Kterýžto dojem získáte, když přečkáte první půlku, it gets better.

Hrané dokumenty nemusím, ale Der Kreis jde o krok dál - není to hraný dokument, je to dokumentární drama, a je to výborné. Dobře natočená dramatizace historie jednoho skvostného vztahu (žijí spolu dodnes!), na kterém Stefan Haupt záslužně zaznamenává dějiny boje za rovnoprávnost ve Švýcarsku. Je to skutečné, je to dojemné, je to vtipné ("buzhansa expres"!).

Deset hvězd a medaile za zásluhy by bylo málo. Intimní, vtipné, opravdové, krásné, dojemné, poznávací.

Tématika druhé světové války mě nezajímá, takže teprve když jsem zjistil, že byl AT teplej, začal jsem o tom uvažovat. Nicméně přiznávám, že nebýt nudy na čtrnáctihodinovém letu, film bych si asi nepustil. A jsem spokojenej tak napůl. Filmařsky mě to věru nijak neoslovilo (viz komentář Dudka), ale uznávám, že Benedict je tu dobrej. Takže to bych dal tak dvě až tři hvězdy. No ale to hlavní, za co nakonec dávám čtyři: filmy s výrazným sociálním tématem a podle skutečné události, to je můj šálek. Dovysvětlovací texty v závěru filmu tomu nasazují korunu, takže nakonec zasloužené čtyři hvězdy. Pokud by filmy měly mít nějaký společenský význam, pak Imitation Game udeřila hřebíček na hlavičku.

Zobrazené násilí je v tomto druhu filmu zcela špatně a zbytečné.

V rámci českých sitcomů rozhodně to lepší.

Mně to velmi sedlo, a to jsem poslední dobou zmlsanej. Dokonce jsem na film myslel ještě den poté. Je to takové dojemé akorát, dobře natočené i zahrané (viz sladká tancovací scéna) a herecký ensamble je "easy on the eye". Jistě, scénář by šel ještě vyhladit, ale i tak mám z téhle brazilské novinky radost. Jednak proto, že je to velký posun od posledního brazilského queer fláku, který jsem viděl (Do Começo ao Fim /2009/), a jednak film Brazílie vyslala do letošního klání o Oscary. Zcela jistě nevyhraje, ale to je teď vedlejší. Zkrátka Daniel Ribeiro mě svým autorským dílkem potěšil, jó, takové konce (napadá mě ještě Silent Youth /2012/) mám rád.